V tomto týdnu si připadám jako Amor Magor, navíc ještě sestřelený...
To je tak, když máte dva kamarády, kteří spolu začali tvořit pár, znáte je oba zhruba stejně dlouho, takže když dojde na lámání chleba, tak nenadržujete ani jednomu. Mají stejné zájmy (no, aspoň větší trošku jo :-) ) tak by jim to mělo fungovat...
Jenže když přijde krize, je to zlé, zvlášť když jeden z nich je na řešení problémů "lenochod" a odkládá to, co to jen jde, a snaží se vyhovět všem. Tedy až doteď. A druhý je typ, který to chce řešit hned. Ale rozchod a odstěhování se od sebe, to vlastně nechce řešit ani jeden z nich, ale pokud ten druhý udělá "to"...
Celé je to ještě složitější, protože mužnější část tohoto páru je kolega, který předchozí vypočítavé partnerce udělal dítě, a ta ho na to dítě donutí udělat cokoliv...
Ve středu byl kolega tak podrážděný, že si toho všimla naše společná kolegyně Š* z oddělení, a postupně i další kolegové hlásili podezření na nějakou disharmonii. Zavolal jsem tedy kamarádce... a raději za ní zašel do práce a slyšel příběh, který jsem znal v jiné variaci z předchozích let. Stručně: "Vydírání skrz dítě" a kolegovo "co nepříjemného nemusíš udělat dnes, odlož na pozítří" a bohužel také "nepřiznávat se, dokud to není nutné", přičemž to první umí perfektně bejvalka využít...
Ve čtvrtek jsem jel na poradu, a tam kolegovo jméno padlo několikrát. Ani jednou to nebylo v pozitivním duchu. Využil jsem situace a zaútočil po návratu na kolegu neprozrazujíc, co se děje, ale vyjmenoval jsem všechny příznaky, podle čeho jsem soudil, že je něco mezi nima špatně a že je on mimo. Z vyprávění kolegy vyplynulo, že své dítě má hlídat doma u své matky, jinak, že... ale to už jste četli v předchozím odstavci. Ale hlavně jsem vyrozuměl, že když to své partnerce řekl, myslel si, že to stačí. Prostě a krásně, kolega celým svým tělem vyjadřoval překvapení: "
Vono to, s čím bydlím v jeho bytě, má city?"
V ten čtvrtek jsem nechal kolegu už být a šel opět za kamarádkou. Z jejího pohledu se to zhoršovalo, a byla tak rozhozená, že jsem použil to, co mě naučil Ron z knížek Harryho Pottera: "
Když je nějaký problém, mamka uvaří čaj". Samozřejmě, jak to mohlo dopadnout, bylo mi muselo býti pomoci s hledáním surovin, a udála se u toho droboulinká příhoda, která mi za moment posloužila na sdělení jednoho kameňákového vtipu, který kamarádku odstřelil z deprese trošku jinam, takže zvládla jakž takž dokončit práci a jít domů.
Já šel domů také, a právě v tomto místě vznikla první událost, která se dotkla fyzična. Na relativně rovné panelové cestě jsem byl v noci tak příšerně zamyšlen, že se mi podařilo zakopnout takovým stylem, že jsem si rozbil mobil, zkrvavěl přes rifle obě kolena a i teď v sobotu si nacházím další drobné krvavosti v místech, o kterých jsem doufal, že byly jen naražené....
Pátek popisovat nechci, protože jsem a) pořídil pro kolegu dva lístky do divadla a vyhnal ho na nákup sladkosti typu "Merci" a pak jsem b) šedivěl, protože z mě neznámého důvodu to kolega nešel hned předat. Hlavně to vypadalo, že předá sladkost, řekne něžná slova a hned odejde hlídat své dítě u bývalé partnerky, kde hrozilo, že zůstane celou noc...
Jaké bylo moje překvapení, když a) předal dary při svíčkách, b) pronesl slova něhy, c) z hlídání se vrátil za 11(!!!!!) minut, protože se nekonalo, prý si partnerka vzala dítě na ples...
V sobotu a neděli jsem se pak dozvídal další podrobnosti, díky nimž začínám pochybovat, zdali se úplně všechny události udály tak, jak říkají všichni účastníci, zvláště pak události sobotní a nedělní zde nepopsané, protože mám pocit, že
více jak jeden účastník nejedná čestně... A hlavně, můj kolega spadl v sobotu do starých kolejí...
Když to shrnu, bolelo mě to hodně duševně ve čtvrtek, fyzicky taktéž ve stejný den a i teď cítím, že je něco špatného ve mě. Neboli 3x "jau to bolí" :-(
