Dneska, po návratu z Prahy. si připadám jako idiot. Sice jako snaživý idiot, ale přesto idiot.
Měl jsem dneska mít v Praze několik setkání, celkem tři, všechny domluvené na celkem přesný čas a místo. No a protože jsem si na dnešek nevzal dovolenou, mohl jsem do Prahy vyjet až odpoledne.
Vsedl jsem tedy zavčasu do dálkového autobusu, jal se číst knížku ... a taky zvedat telefony. "Promiň Pelínku, ale v práci máme průser" zněl první telefonát rušící schůzku, "Promiň Pelínku, ale mám teploty", zněl druhý. Oba telefonáty se ozvaly samozřejmě až v místě, kdy již dálkový autobus byl mimo všechny své zastávky a nejbližší možná zastávka byla Praha...
A tak jsem dojel do Prahy a jal se řešit vše co šlo náhradním způsobem, což se mi relativně povedlo. Avšak pachuť zůstává - jakoby ti dva hovořící nevěděli o svých problémech již dříve, já bych pak toho třetího s omluvami poprosil o odložení, protože kvůli jedné věci strávit na cestách osm hodin...
Aktualizace 9/7/2014 19:00 - doplněna jednička do názvu článku
