Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 25. dubna 2015

Paradox relativity

Na dnešní paradox mě přivedla kamarádka, s níž řeším (její) sny. Na moje doporučení si zapisuje sny, které považuje za vážné. Teď snila jeden sen opakovaně poměrně rychle za sebou, přesně stejné dispozice, přesně stejný děj. A bála se jej sepsat, avšak pak sebrala odvahu a sepsala jej...

Když by se tento sen zdál mě, s mými aktuálními stavy a problémy, tak bych skákal dva metry vysoko radostí a na závěrečnou otázku ve snu bych dokázal odpovědět, avšak ten se zdál kolegyni a jednoznačně se váže k problému, který ji chci pomoci odstranit...

TO je tedy ten paradox, který mě poslal hned 2x do rozhodování, neboť jsem onen sepsaný sen objevil v emailu v okamžiku, kdy jsem už skoro vlezl do vonné koupele, abych byl připraven na RVHP. Výsledkem rozhodnutí byl ten, že jsem na email stihl odpovědět a kolegové z RVHP holt na mě pár minut čekali :-)

A teď to vážně: Problém je, že tento sen je z "pomezí".... Jedno takové pomezí je popsáno i v jedné z kapitol knih o Harrym Potterovi. Wiki o tomto místě říká:
Po Voldemortově smrtící kletbě se Harry probouzí v prostoru podobném nádraží. Setkává se tam s Brumbálem, který mu vysvětluje, že Voldemort svým kouzlem zabil jen část své duše v Harrym, který může žít dál, a dokončit svůj úkol.
Zdroj: Wikipedia
Harry má v tom místě na výběr - vrátit se a dokončit úkol, anebo "jít dát"

Otázkou je, co je "dál", protože nikdo z nás živých se tam dál nepodíval, podobně jako mnozí ze seriálu Haibane Renmei se nepodívali za Zeď...

Ale zpět ke snům z "pomezí" - zažil jsem si dva typy snů z pomezí. První z nich je prostě normální sen, ze kterého se probudím a nic mi není,  kdežto u druhého se člověk vzbudí s bušením srdce a pocitem, že kdyby ve snu udělal chybu, už se neprobudí anebo když jo, tak by se stalo něco strašlivého...

Naštěstí tento druhý typ snu si kolegyně neprožila a onen sen je tedy normální i když pokládá jednu zásadní otázku. Jediné doporučení, které považuji za rozumné je to, že si za denního světla zalezu někam do klidu - nejlépe na zahrádku, chvilku na nic nemyslet, (meditovat), a pak si prostě řádně promyslet co na otázku odpovědět. 

I ta odpověď je problém - protože existuje odpověď kterou vystřelíte bez rozmyšlení, ale očekává tuto odpověď i protistrana? Hlavně ta odpověď, která je očekávaná, je někde ukryta ve vašem podvědomí. A tu najít a připustit si jí...

Otázkou je, jestli nemám otevřít s kolegyní zcela nové téma. Objevíte jej?

(psáno na RVHP)