 |
| Přidat popisek |
Na druhém obrázku už jsem jen já sám, a vidíte jednu podstatnou věc. tedy že sice mám obodované léčení, a zbytek do sta procent je pak samoléčení ostatních a něco si naléčil i léčitel protistrany, ale to hlavní, co mě poslalo na hodnocení MVP není léčení, nýbrž to, že jsem se účastnil dobíjení zraněných (počítač mi signalizuje, že jsem byl jen asistent, nikoliv ten, co dal poslední ránu)
To mi náladičku trošku pohoršilo...
To mi náladičku trošku pohoršilo...
Ale pojďme k právě uplynulému týdnu.
Jak ho popsat? Nejraději bych ho popsal slovem "obrácený", protože v pondělí, kdy bych chtěl a měl být na pobočce A* a řešit nahromaděné problémy, tak jsem opět byl na pobočce P* a opět s diskem do počítače. A znovu s chybou, kolega ač dělá klon tak je na něm něco špatně a počítač odmítá bootovat....
Tím, že píšu tohle až zpětně, tak přemýšlím, co jsem vlastně chtěl dělat a co jsem skutečně dělal v úterý a středu, protože mi z úterka utkvěl jen velký nákup jídla....
Čtvrtek naopak byl vyjímečný, takže si jej pamatuji velice dobře, protože jsem měl být v 9 hodin u optometristy. Ano, klasický očař, protože jich je málo, už nepřeměřuje oči sám, ale přenechává to komerční sféře. A tak jsem si nechal změřit oči jak na blízko tak na dálku a čekal výsledek. Na dálku byl výsledek očekávatelný, prostě drobný posun o čtvrtinu k horšímu, respektive o půlku na levém oku, které mám historicky slabší. Jak je ale možné, že u brýlí na blízko mi to vyšlo naopak, tedy že levé oko je lepší, tak to mě dorazilo. Ale budiž, uvidíme až budou brýle vyrobeny, jak se mi přes ně bude dívat.
V pátek jsem si měl připadat jako v nebi, protože dvě kolegyně (a kamarádky) se tvářili, že tento den v práci má být pro mě odpočinkový a byl domluvený společný oběd.
No a právě zde jsem pochopil několik pravd:
- Umím se nechávat opečovávat....
- ..., ale jen do určité doby. Pak začnu být protivný
- Neschopnost trvale přijímat štěstí mají mnozí lidé zakódovánu v sobě (viz mnohé knihy)
- Karma mi to dnes (v pondělí nového týden) vrátila - nemáme správně spočtené výplaty, opravoval jsem to já. Namísto oběda
K tomu čtvrtému bodu se vrátím v novém souhrnu, teď už zbývá jen dopopsat zbytek týdne. V pátek odpoledne mě kolegyně doprovodili na autobus na S* a jel jsem tradičním spojem, ale nepřijel pro mě manžel kamarádky J*, nýbrž samotná J*. Ano ano, zdravotní problémy nás pronásledují, nejsme nejmladší, ale to, že nás české zdravotnictví bude pronásledovat mnohem více, to jsem netušil. Zaměnit epilepsii vznikající v mozku za nádor v jiné části těla? No jak to říci. doktoři byli líní hledat, takže po druhém záchvatu čehosi u jejího muže bylo tak dlouho řváno na doktory, až se uráčili udělat řádné vyšetření....
J* je se svým muže přesně 40 let vdaná, ale zrovna tenhle víkend jsem hodně pozoroval opak toho, co dělaly kamarádky mě, tedy, že se mi snažily vytvořit klid, pohodu a pocit vlastního rozhodování. Právě to poslední chybí u tohoto manželského páru, protože jsou věci, které musí být podle J*
Já jsem pomohl s rytím zahrádky, se mnou ryl jejich syn a jak řekla J*, syna tato (a jiné) práce baví pouze tehdy, když je s ním dělá někdo jiný. No, já si myslím, že to může být pravda, ale spíš to bude také tím, že neproběhla žádná kontrola, kromě okamžiků, kdy jsme byli zavoláni domů se zahřát a dát si něco teplého.
No a zbývá dodat, že sobotní odpoledne bylo o procházce do lesa a o sběru hub. Ano, sezóna už končí, ale jako vylepšení chuti nedělního oběda to bylo i tak skvělé.
