Tento týden byl výjimečný hned z několika pohledů či činností.
První z nich byly inventury. V úterý se dělaly na pobočce F* a docela jsem pěnil, protože jsme na pobočku vyjeli pozdě a poprvé po X letech zůstalo nedodělaných tolik místností, až jsem zíral. Prostě pozdní výjezd a pak kecání s lidmi, co v dané kanceláři jsou...
Ve čtvrtek byly inventury na budově P* a dělal je s holkama kolega Z*. No a můžete hádat, stěžoval si na to kecání, neboť práce stála. Až jsem přijel i já, tak jsme se Z* udělali několik místností, než se holky vzpamatovaly z oběda. Narozdíl od nás kluků šli do klasické restaurace a my do číny. Byli jsme obslouženi rychleji...
Asi se správně ptáte, co jsem dělal já v danou dobu a jak se mi podařilo ulít se z části inventur. Hrál jsem si na Jidáše, neboť jsem byl jmenován na provedení "vnitřní kontroly na bezpečnost IT techniky" na pobočkách F* Q* a také P*. Byl jsem ve dvojici s dámou, o které tvrdím, že umí komunikovat s lidmi pouze vytýkacími dopisy, no a protože jeden takový napsala i mě, můžete tušit, jaké jsem měl nadšení.
Měl jsem docela těžké rozhodování, protože mám "své" kolegyně na pobočkách rád, a je to vzájemné, což by se ale mohlo blížit definici, že jsem podjatý, ale na druhou stranu se mi nechtělo vyhlašovat podjatost, protože by mohl dělat tu kontrolu někdo jiný a to kdoví jak by dopadlo, ať už to beru z jakéhokoliv pohledu...
Prostě jsem se kousnul a tu kontrolu s danou dámou provedl, a to podle jejích pravidel (už před začátkem při čtení pravidel této konkrétní kontroly mi bylo jasné, že je to kontrola "na čárku", tedy aby byla provedena a od vrchnosti dostat pochvalu). Zkusil jsem si totiž udělat kontrolu na dálku a chytit bych mohl šest kolegyň, které měli nepovolená data na serveru, takto jsme chytili jen jednu kolegyni, která měla soukromé fotky na lokálním disku...
Nakonec byla nejzajímavější sobota, kdy jsem jel vlakem do Prahy a z druhé strany republiky jel J*K*, oba za stejným cílem - pořídit nový fotoaparát. No a když už, tak ve speciálce v blízkosti Václavského náměstí. Užil jsem si jízdu přímým vlakem - rychlíkem vyšší kvality. Místo vagonu s kupéčky to byl vlak s openspace prostorem a mnoha sedačkami, přičemž jen u některých byly stolečky. Na ten jsem měl štěstí na cestu do Prahy. Zpět jsem chytil sedadlo, kde stoleček nebyl a taktak jsem se tam vešel. Takže pro mě to vyšší kvalita tedy nebyla :-(
Vlastní návštěva speciálky byla zajímavá, protože v sobotu otevírala až v 11 hodin, kdy obchody na malých městech už zavírají. A byl to velký masakr, protože jsem netušil, jak velký prostor se dá zaplnit věcmi na focení od všech známých firem. Při výběru fotoaparátu jsem byl ztracen, tolik bylo přístrojů k výběru, naštěstí kamarád mi předem (na eshopu) udělal předvýběr, takže jsme šli koukat na pět kousků od různých firem - chtěl jsem optický zoom, focení za tmy, video v HD a konkrétní cenovou relaci od-do.
Nakonec jsme skončili u vitríny konkrétní firmy a dívali se na dva aparáty, které vypadaly zepředu prakticky stejně, cedulku s technickými věcmi "těla" měly stejné, ale rozdíl byl 5000Kč, čímž ten druhý už nesplňoval jednu z mých kategorií. Tušil jsem, že to bude o objektivu, a tak jsme si nechali jsme ukázat od prodejce oba.
Dopadlo to nečekaně - já si koupil ten levnější a kamarád ten dražší. Konečný rozdíl byl opravdu o použité optice, tělo bylo větší, takže se na něj vešlo o maličko víc funkcí a tlačítek, ale i tak mi to přišlo přehnané. Jenomže to je holt politika výrobce, který na můj fotoaparát nabídl objektiv, který nemá takový zoom, jako kamarádův. No a aby si můj typ lidi kupovali, tak u toho byl ještě dárek - fotobrašna zdarma...
Pak následovala jízda zpět a pobyt doma.
A tady pro změnu přišlo to nejhorší v celém týdnu. V určitou chvíli jsem se měl vydat za kamarádkou do vedlejšího města, ale měl jsem takový zvláštní pocit, který mě donutil svůj odchod oddalovat. Pět minut po původně plánovaném odchodu sebou má matka švihla na zem tak, až to zadunělo. Takže sesbírat, ošetřit viditelné rány a duševně podpořit.
Klasika - mamka neměla celý den potřebu pít a pak o něco nohou drnkla a už se to vezlo. Jsem ale špatný vyšetřovatel, protože absolutně nechápu o co, aby skončila v místě, kam doplachtila. Ještě mám teorii o horkém hrnci (nesla si večeři) a o kratinkém bezvědomí z nepití. Pravdu už nezjistím, ale protože mi pak vypila dvě mnou donesené sklenice vody, tak prvopočátek jasný je...
Ale pojďme na veselejší notu:
Minule jsem sliboval, že dnes bude poslední obrázek ze hry. Ten mám už připravený a je to pro mě "bomba dne", ale rád bych zveřejnil i tenhle z neděle, tedy starý cca 4 hodiny, kterým se mi nechce tuhle obrázkovou sérii končit. Kamarádka se totiž čertila, že nemám vystavený žádný obrázek, kde se mi nedařilo. No....
Ano, tahle to dopadá a občas je to ještě horší.
