Je čas jen iluze? Tak se mohu ptát, protože pokud je to jen iluze, tak poslední dobou mám pocit, že se buďto čas smršťuje, anebo se některé sekvence opakují.
Tento pocit jsem nabyl hned v pondělí, kdy jsem na "Skype pro firmy" sledoval poradu našeho oddělení a poplakával, protože vysoutěžit tiskárny se stále nedaří, stále se někdo odvolává... Je to zajímavé, protože na nižších úrovních tohle soutěžení funguje. Ale je to prostě jen o množství, protože na "minizakázky" na pobočky se firmám nevyplatí dávat rozklady....
Co se mi dařilo v dalších dnech bylo to, že točím videa už s radostí a začalo mi to i odsýpat, což je dobře, kvalita ale ještě není stoprocentní. Ale už chybuji jen při jízdě, takže tomu odpomůže jen trénink...
Ve čtvrtek jsem měnil data na našich třech strojích na třech pobočkách, které frankují obálky a měnil hodnoty, neboť se měnili tarify. Bylo to zajímavé, protože jsme si připravil tabulku, co se kde má měnit (jeden ze strojů má starý bios, tam je se určitá čísla píšou na jiné pozice), aby mě pak trklo to, že zvyšuji hodnoty, ale ty už jsou dávno zvýšené přesně na tu hodnotu, co mám v tabulce. Bylo mi to divné a opravdu ano, byla to tabulka z loňska. Takže komplet všechno od začátku...
A byla kafárna a zde jsem měl pocit, že vše probíhá normálně, až na to, že se kamarádce minimálně na dvou místech třásl hlas, tedy že právě probírané téma bylo citlivé...
V pátek ráno jsem měl telefon, kdy jsem byl jako jediný počítačák zvedl telefon, jenže ještě doma a klasika, byl jsem jediný sehnatelný, (resp. dotyčná volající měla jen moje číslo v telefonu a na ostatní se nepodívala do telefonního seznamu) a tak jsem jel do práce předčasně.
Závada se týkala programu, který se používá na 3/4 počítačů, tu více tu méně intenzivně, takže bylo na mě rychle zjistit problém (dal jsem to do minuty) a zajistit nápravu (na mém počítači do 15 vteřin), jenomže jak zajistit tuhle opravu na nějakou stovku počítačů?
Matematicky to bylo hodně snadné sto děleno čtyřmi, takže by na mě zbývalo pětadvacet počítačů. Tak jsem je pochopitelně dělal postupně všechny, přičemž jsem dal všem zprávou hlášku, ať se ozvou emailem ti, kterým ten program nefunguje, čímž bych eliminoval ty počítače, které nejsou dnes obsazeny.
Samozřejmě se i u nás v práci najdou idioti, kteří píšou emaily na programátorskou firmu, což nesmíme dělat, protože na každý email otevírají nový případ a pak dávají faktury, což se našemu GŘ moc nepozdává, a pak tu odpověď tihle idioti posílají vítězoslavně nám. Oni totiž nejsou idioti, ti idioti jsme mi, protože si přeci neumíme o problém napsat. My bychom si o ni ani nepsali, protože jak už jsem psal, sám jsem si problém diagnostikoval a sám jsem si naordinoval i opravu, zvlášť, když už tento problém tu minimálně pětkrát za deset let byl.
Byl jsem vyčerpaný fyzicky i psychicky, ale ještě mě čekalo setkání s klukem, který byl o den dříve na onkologii, s nímž jsem se neviděl od září (naše setkání v prosinci zhatila má nemoc),... A tohle setkání nakonec bylo to nejlepší co mě v pátek čekalo, protože jsme si hezky popovídali o tématech, o kterých jsme se ještě nikdy nebavili, málem jsem se uhladil ke smrti, neboť jejich pejsek z útulku je hrozný mazel a já jsem jediná "hladící" návštěva....
Doma to na mě dolehlo, dohrál jsem hru s kamarády a raději zalehl. A přišel sen povodňový (Povodňový sen 2019) a hned ráno mi docvaklo, že se mi povodňové sny objevují v určité specifické okamžiky, a blog mi to potvrdil. Ten specifický okamžik je situace, kdy se v práci chová někdo jako idiot a mě se to dotýká. A hlavně s tím nemůžu nic dělat, a ani vyšší vedení s tím nic nedělá...
Ze soboty na neděli jsem měl relativně jednoduchý sen, kdy na létajícím koberci pronásleduji autobus jedoucí po kolejích (ano ano, jasná narážka na jedno moje video) a před nádražím pro jistotu dělám vzlet do větších výšin nad trať, což byla správná akce, která mě poslala domů..
V neděli proběhlo RVHP, ale ještě před tím bylo několikeré odházení sněhu, neboť dnes dopoledne začalo sněžit. A samozřejmě mě čekala jízda ke kostelu i na RVHP. No a protože sněžit začalo v nevhodnou chvíli, jel jsem ke kostelu i pak od kostela po zcela bílé silnici. Což znamenalo, že to tu a tam trošku klouzlo a samozřejmě před posledním výjezdem ke mě domů, který vede do relativně prudkého kopce se v protisměru proti mě klouzalo auto. Odhadoval jsem to na letní pneumatiky no a řidič byl tak šílené, že to bez rozjezdu, přímo z úpatí kopce, zkusil znovu. Pak se naštěstí sklouzl na stranu a já mohl projet. Napoprvé... Stačilo se rozjet z větší vzdálenosti, mít nové zimní gumy a hlavně nepanikařit v kopci. Trošku mě mrazilo, že jsem se rozjížděl a v největší rychlosti v tom úpatí kopce zatáčet doprava, ale, prošlo to. Snad jen jedno hnané kolo se mi protočilo...
Na RVHP dvě dívky měly jiný herní názor na situaci, takže se jejich postavy popraly, což při našem pojetí znamenalo mnoho hodů než se situace vyřešila a postupně se do ní zapojili snad všichni. Kromě mě (vojáka) a kolegy (voják velitel)... Snažili jsme se plnit to, pro co jsme byli vycvičeni :-)
