Soupis právě uplynulého týdne musím začít jednou historkou z týdne předminulého, kdy jedna méně podstatná příhoda nebyla zaznamenána.
Ve středu minulého týdne jsem totiž došel z oběda i s peněženkou, odložil ji v práci na složku neudělané pošty... a zůstala tam až do pátku, což mi způsobovalo ve čtvrtek problémy. Neustále jsem si musel půjčovat stravenky, peníze... a to jsem kolem té peněženky mnohokrát prošel a vedle ní seděl...
Ale k uplynulému týdnu. V úterý jsem v jednom našem systému počítal výplaty a při té příležitosti jsem si prozkoušel servery testovacího okruhu tohoto programu. Nikdo nám veřejně jejich poruchu nehlásil, ale nefungovaly. Takže jsem dal obnovu dat s použitím dat z ostré databžze a ta nedojela....
Tak a to je průšvih největšího kalibru. Je totiž hezké že máte zálohy, ale pokud nejde použít, tak je to stejný stav, jako byste ji neměli....
O několik zešedivělých vlasů později mi obnova proběhla z té původní zálohy - stačilo jen mírně něco popošťouchnout... Samozřejmě to má jeden malinký háček: "Vědět co". Došel jsem poslední dobou do stavu, že už ani know-how těchto věcí neprozrazuji, protože mě kolegové nevnímají. A říkat to tomu, co měl ty databáze dát o pár dnů dříve dohromady?
Ve čtvrtek jsem měl školení v Praze, takže přicházím k nejmenovanému dopravci a ten tentokrát neměl stevardku, takže odbavoval řidič. Ale ten chtěl místo čísla jízdenky slyšet rovnou číslo sedadla. Bezelstně jsem přediktoval číslo sedadla z připravené jízdenky, a protože to bylo mé oblíbené číslo, tak mě to napoprvé netrklo. ale už když jsem seděl, tak jsem nad tím začal přemýšlet.
Dřív, než jsem to promyslel, přišel právoplatný majitel toho místa. A tak jsem hledal elektronickou verzi své jízdenky, samozřejmě se mi daná aplikace musela pokazit přímo pod rukama, takže to chvilku trvalo. Ano, vzal jsem si jízdenky vytištěné, které mám o týden později na akci S*
Školení pro mě bylo prakticky zbytečné, až na nějaké detaily. I školitel to říkal, že očekával od našich nadřízených podněty, takže to školení udělal obecně a pro začátečníky...
Školení skončilo přesně v okamžik, kdy mi odjel jeden z možných autobusů, tak jsem si zkusil sjet na vlakové nádraží. Jako najust byly vlaky pryč a další jel v době autobusu. Což znamenalo, že jsem měl 90 minut času. A tak jsem šel pěšky přes Karlův Most nahoru Nerudovkou na Pražský hrad a následně pěšky k metru. Čas jsem zabil dostatečně, o svých zádech v pátek a sobotu nemluvě.
V pátek jsem objížděl pobočky F*, P*, a Q*, přičemž mi při odjezdech na další štaci něco neustále chybělo v ruce, ale nejpozději po dvaceti krocích jsem si to uvědomil, takže jsem toho nějak moc navíc nenachodil...
V neděli jsem si dal klíče na krk a odešel z domova, abych je pak při návratu hledal. Naštěstí mi na krku zacinkaly...
