Shrnout právě končící týden se dá jedním nejdůležitějším souvětím. A to zní: "Hurá, začínám zase stíhat!". A někteří by mohli říct "Konečně"
Zní to pozitivně? Ano, zní. A bylo něco negativního? Bylo ... :-(
Jsou věci, které hrozně nerad popisuji na blog, zvlášť, když se jedná o mé kolegy, ale občas mi připadá, že si umějí vybrat čas, kdy jdou k doktorovi, a čas, kdy budou nemocní. Jako ok, to druhé moc dobře ovlivnit nelze, jenomže já předpokládám, že když jdu na pravidelnou kontrolu k doktorovi, že to ten dotyčný oznámí nějakou malou chvilku dopředu (pro mě přijatelné "zítra jdu k doktorovi"), abych si mohl nějak nastavit plány. Obdobně očekávám, že když jdu mimořádně k doktorovi, že dám vědět také už i jen kvůli tomu, aby zbývající kolegové správně přesměrovali telefony. A na závěr dám vědět hned, kdy je jasné, že jsem nemocen a budu na nemocenské.
Jak tušíte, část věcí se neděla, takže jedna úprava, která se musela dělat osobně na pobočce *P a kterou jsem si plánoval na konkrétní den do klidu, jsem dělal ve stresu dost na poslední chvíli. Kdybych byl býval neměl zlé tušení, tak bych na onu pobočku vyjel dle plánu, ale ještě že jsem to neudělal, protože po dojetí na pobočku P* bych musel udělat čelem vzad a jet na pobočku A* a B*, protože moji kolegové měli výpadek a něco se nám na serverech pokakalo tak, že zmíněné dvě pobočky byly globálně nepoužitelné.
Ale i tak - než jsem na pobočku A* doskákal autobusem z domova, porucha se srovnala tak, že už počítače začaly být použitelné.
Jenomže od středy už běžel jiný boj - šéf se rozčiloval, že máme málo počítačů převedených na windows 10, že mu to říká náš "bonzsystém" od Microsoftu. Bohužel, díky jisté chybě se nám dělo to, že se přeinstalované počítače hlásili do jednoho ID, a zbylá ID po původních Windows7 zůstávala neobsazena, respektive ukazovala původní stav. Takže jsem jeden ze svých pracovních dní věnoval přemlouvání tohoto systému, aby ukazoval správně... Marná snaha...
Čtvrtek se měl ukázat již jako klidný den, ale už to, že jsem na pobočky P* a F* nedojel a taktak jsem stihl kolegyně na pobočce Q* ukazuje to, co se dělo na pobočkách A* a B*, opětovně jsem jediný já zvedal telefony Nebaví mě to, fakt mě to nebaví, protože se opakovala tato situace už podruhé v tomto týdnu.
A tak až oběd v kafárně mohu označit za nějaké uklidnění situace... Další den ale ještě musel naskočit opět problém na pobočce A*, kolega Z* přehodil zpět nějaké věci z náhradního serveru na opravený. Bohužel špatně podhodil IP adresu, takže se veškeré přihlašování, jež směřovalo na ony věci trvalo více jak 20 minut...
Můžete hádat, co nenásledovalo - náš tradiční páteční společný oběd se Z* - raději jsem odjel na pobočku F*, kde jsem opravil jednu kopírku a pak se na mě vrhali místní kolegové a kolegyně a každý chtěl nějakou drobnost... Ani jsem na oběd nestihl nikam vyrazit, kolegyně a kamarádka I* mi věnovala část svého.
V sobotu a neděli jsem konečně dohnal resty ohledně videí na Youtube, ale ještě to není hodnotitelné číslem 100%...
