Tento příspěvek jsem původně chtěl psát v úterý, kdy bylo v denním součtu testů nalezeno více jak 4000 pozitivních lidí s koronavirem, a kdy jsem znovu uvažoval, jestli se vydat na cestu na S* za kamarády.
Ano, už o této cestě píšu počtvrté a zatím se ještě v září ani říjnu neuskutečnila, nekprve kvůli mé karanténě, pak kvůli karanténě syna oněch kamarádů (update 9.října) a neuskuteční se ani tento víkend...
Nyní je už více jak 5000 denních pozitivních testů a nový ministr zdravotnictví zrychlil o jeden den vyhlášení nových pravidel, které mi opět berou nějaké moje volnočasové aktivity, takže o to víc jsem se těšil alespoň na S*
Otázkou je, jestli se bojím, nebo mám strach z koronaviru. Bát se považuji za iracionální, mít strach pak považuji spíše za nepodceňování oné nemoci, kterou koronavirus způsobuje.... (Menší podoba strachu bych nazval obavou...)
Na to se ale musím vrátit až do konce července, kdy jsem pomáhal pořádat letní dětský tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tehdy jsme děti přejímali od rodičů v rouškách a pak je po celý tábor nepoužili. Třetina dětí byla z Prahy (v tomto táboře se účastní děti skoro z celé republiky). A když jsem si teď pouštěl animaci, jak přibývalo pozitivních koronavirařů a Praha se v tom týdnu barvila docela ostře, tak po tomto poznání - měl-li bych ho v přesně v ten čas, tak snad tábor ani nepořádám....... (Samozřejmě je otázkou, na jakou mapku s jakými konkrétními daty se díváte)
Jiný příklad je cestování na S* - jedna z možností je mezi nádražími v Praze přejít pěšky (Florenc - Wilsonovo nádraží) a tím pádem pokračovat vlakem, nebo přejíždět metrem na autobus. Anebo třetí možnost, jet vlakem a Praze se zcela vyhnout. V rámci květnové cesty tam a zpět na S* jsem zvolil dva výše jmenované přístupy ze tří - vyhnul jsem se metru a použil v obou dnech nejrychlejší možnou trasu.
Když se blížila první šance jet na S* v září, zvažoval jsem znovu všechny tři varianty a přidával další (časově nejšílenější byla 4xvlak, tzn. 3x přestup, ale maximálně bych šel jen mezi nástupišti) a kamarádka S* se k tomu postavila rázně - POJEDEŠ AUTEM!
Já jsem si tohle říkal kupodivu taky, protože už v květnu jsem narážel na lidi, kteří roušky řešily poněkud vlažně, v lepším případě nasazováním ve vlaku, v horším případě vystrčený nos mimo, tu a tam bezrouška. A pak je otázka, jeďte klimatizovaným vlakem, který se směrem ku Praze postupně plní (a naopak) a riskněte si nákazu.
Jakmile Praha spadla do červené, a celkové číslo denních pozitiv bylo sakra velké už tehdy, bylo jasné, že tudy nepojedu. Zvlášť, když jdou hlášky, že na roušky lidi kašlou víc jak na jaře, a už na jaře byly chvilky kdy se mi to úplně nelíbilo. Ale ještě jsem to v onom vlaku do Prahy či z Prahy neviděl na vlastní oči, myšleno v září... Na druhou stranu si ale můžu udělat úsudek podle denní situace z našeho města...
No a když mluvím o našem městě - ono by bylo zajímavé hovořit i o naší práci. Jakožto technik občas musím opravit nebo vyměnit nějaký HW prvek, oprava pochopitelně na místě (vyklepnutí natrženého kousku papíru z čidla tiskárny si opravdu nebudu nosit do dílny, když to na místě trvá třeba 15 vteřin). Přicházím vždy v roušce, od dveří hlásím co jdu dělat a jestli si mám navíc navléknout rukavice. Mohl bych ještě nabídnout i štít, pořídil jsem si ho. - Na rukavice zatím nikdy nedošlo, ale na určité práce si je beru sám...
Tato má hláška má i opačný efekt, upozorňuji osazenstvo oné místnosti, že by si měli roušku vzít taky. Můžete si udělat kombinace stavů, se kterými se potkávám, tedy od stavu, že už po mém zaklepání na dveře je slyšet šustění roušek, až po stav, kdy stojím u dveří, zahláškuji tu větu o rukavicích a pak stojím ve dveřích jako "tvrdé ypsilon" než to té dotyčné dojde a roušku si nasadí. Zatím to u nás takto funguje a nejdelší čas čekání byl pod deset vteřin. Do toho započítejte i různé typy poznámek, hlášek a jedovatostí... :-)
Jenomže už pokyn "roušky ve společných prostorách a chodbách", který přišel u nás v práci už o dost dříve, než stejný pokyn celostátní, se u nás dodržuje vlažně, i když se to postupně lepší, když se ten náš semafor barví do oranžova - https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/covid-19/stupne-pohotovosti
Osobně, když jdu domů, tak si v kanclu roušku nasadím, projdu společné prostory, vyjdu ven a s nasazenou rouškou (venku ještě rouška povinná není) dojdu na zastávku, kde za pomoci MHD dojedu domů. Po vystoupení z autobusu si dám roušku na bradu a bez potkávání s dalšími lidmi typicky dojdu až domů. Jsou lidé, kteří roušku mají chvilku tak a chvilku onak, mě se nechce zvyšovat riziko, že něco zblbnu s rouškou, ať už si na ni něco nanesu, či něco setřu. Na těch pět minut, než seběhnu na zastávku mi to navíc přijde zbytečné.
A konečně přidám poslední věc. Dneska jsem si podruhé vyzkoušel rezervační systém na test covid na pěti mě nejbližších místech abych zjistil, jak moc je naplněno (logicky jsem to nedoklikal do konce, test momentálně nepotřebuji). Teď ve čtvrtek vidím, že se zaplňují termíny pro lidi se žádankou od doktora či hygieniků na tři dny dopředu. Update pátek - čtyři dny dopředu není volný termín
Tak a teď úkol - přečtěte si každý odstavec znovu a v duchu mi/si řekněte - v kterých částech se iracionálně bojím já nebo protistrana, ve kterých máme strach a v kterých jen obavu.... Teď, když jsem si to takhle krásně sepsal, o tom mohu přemýšlet...
