Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pondělí 12. července 2021

Shrnutí uplynulého týdne (27/2021)

 Přemýšlím, jak popsat skončený týden. Nenapadá mě nic, než "šeď, šeď, nuda", což by platilo až do středy... To se totiž ozvala kamarádka ze S*, prý jestli stihnu přijet ještě v tomhle měsíci. Po ověření kalendáře jsem mohl...

Předtím ale proběhla čtvrteční kafárna, tentokrát i s obědem - chtěl jsem se po dlouhé době najíst jako slušný mladý muž, tedy v restauraci a z talíře :-) . "Nejde mi meditace" sdělila mi po jídle kamarádka trauma, jež jí již delší dobu potkává.

Je to problém, protože v jejím případě se - jak se zdá - sešlo několik příčin, proč se u meditace nemůže zklidnit. Tušil jsem zradu ve zklidnění mysli a to se mi potvrdilo. Zkusil jsem tedy navrhnout cvik - na myšlenky typu "jsem tlustá" odpovídat stylem "ano, jsem krásně kulatá", neboli otupovat ostří těch špatných myšlenek.

Samozřejmě toto k meditaci nepomůže napřímo, ale hned, jak se pořeší ony myšlenky, může se udělat další krok ke zklidnění všech myšlenek.

Otázkou je, jestli jsem spíš neměl přikročit k jinému cviku, a to k vizualizaci nějakého klidného místa...

Předchozí dva odstavce si budu muset pamatovat na příští kafárnu...

Ale k pátku - na S*  jsem měl vyjet na celý víkend, což znamenalo, že jsem potřeboval vyjet tak, abych dojel v rozumném čase autem, současně abych zvládl věci v práci. Také jsem ještě zvažoval možnost hromadné přepravy, což v nejlepším případě znamenalo 3 přestupy. Představa mít na ústech respirátor nějaké čtyři hodiny mě nelákala... Navíc cesta zpět by musela být striktně v daném čase, s risknutím zpoždění, které by se nevyplatilo z pozice ujetí přípoje a propadnutí místenky...

Kamarádka, s níž chodím do kafárny, mě chtěla na S* dostat co nejdříve a tak mi nabídla odvoz autem z práce domů, abych se naložil do svého auta a odjel hned. Netušila ale, že jsem autem už v práci (byť bez věcí na S*) ale pochopila to, když jsem jí ze srandy požádal, aby mě odvezla tam i zpět. Kamarádka skutečně přijela a alespoň mě vypakovala z kanceláře, když předtím dohlédla na její úklid.  Týden bez kolegyně Š* udělal své...

A tak jsem dojel domů, sbalil počítadlo, náhradní trička, pyžamo a plavky, (plus další drobné propriety) a vyjel...

Z pátku si pamatuji drbání pejska, zalezení do podkroví, puštění počítače a vytuhnutí. Spal jsem od 20:00 do 07:00 s jednou přestávkou, kdy jsem se odpotácel na WC...

Sobota byla o prostřídávání koupání, sběru černých malin (ne, ostružiny to fakt nebyly), drobné výpomoci manželovi kamarádky (podrž, podej) a ještě i polední siesty :-)

Neděle byla o tomtéž s pak i o cestě přes Prahu (vezl jsem jejich syna na noční) domů.

Hodně jsem se těšil na nějakou bouřku a déšť - chtěl jsem se vyfotit u "rýžového pole", jenž kamarádi měli ze své zahrádky ve čtvrtek, ale nezadařilo se. Nepřišlo nic ani při cestě domů, chytil jsem jen dva okraje deště. Ale před naším městem byly opravdu černé mraky, i sem jsem přijel pozdě. Naštěstí, protože ty mraky byly temné tak, že jsem měl trošku strach - i mé rádio ve Stříbrné Sršáni naladěné na AM příjem prskalo od atmosférických poruch až nepříjemně často...