Zdeňka Ortová
Pocit měsíce
Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)
(Joseph F. Newton)
úterý 8. ledna 2013
Kometa, hvězdy a čekání
Kdo čeká celý život na jednu kometu, tomu každou noc uniká obloha plná hvězd. A kdo se jí dočká, tomu už nikdy hvězdy nebudou stačit.
neděle 6. ledna 2013
Odzbrojení poddaných
Když své poddané odzbrojíš, pak je svou nedůvěrou urazíš. Budou si myslet, že jsi zbabělý nebo že jim nevěříš. A v každém případě Tě za to budou nenávidět.
Niccolo Machiavelli, Vladař
Niccolo Machiavelli, Vladař
sobota 5. ledna 2013
Potopení Titaniku dle Pelina
Tenhle sen byl na můj vkus velmi zvláštní a v hlavě mi zůstává pachuť pocitu, že už se mi podobný motiv zdál.
Pohybuji se po veliké luxusní lodi a sen si začínám velmi dobře pamatovat od okamžiku, kdy z tanečního sálu vstupuji do sálu druhého. Ten je v této lodi dvojpatrový, přičemž horní patro je prezentováno jen ochozem a několika dveřmi do kajut. Co se tam doopravdy děje těžko odhadovat, ale protože se tam objevují spoře oděné dámy a pánové ve fracích, dá se očekávat, že to nebudou manželské páry na líbánkách, ba právě naopak...
Dole v tomto sálu je dost velký stůl, kolem nějž je několik sedících a i dost stojících. Nakoukl jsem a snad na pět vteřin se zastavil. Ruleta. Ne, ani toto není můj šálek kávy, takže jdu dál. Ostatně bych do téhle party ani moc nezapadal, jsem oblečen poměrně dost obyčejně, nějaký ten trikot s dlouhým rukávem a kalhoty, obojí poměrně nevýrazné barvy.
Prošel jsem kolem dalšího prostoru (bar) a po dvou schůdcích se dostávám do mírně zúženého prostoru, jež už zřejmě byl na přídi. Zde na zemi sedí dobře desítka dětí zhruba sedmi až desetiletých, asi tři dospělí, kteří hledí do země a jedna dáma, která tomuto společenství zde velela. "Tak co nám povíš?" optala se mě a já začal vyprávět příběh o tom, jak se bojím blesků a hromů, jež udeří blízko mě, ačkoliv je to v domech s hromosvodem trošku... Už při tomto povídání mi dáma pokývla, že to stačí, a abych se posadil vedle ní na poslední volné místo.
Tady sen přeruším drobným výkladem této části snu. Mám neodbytný pocit, že dáma mě do skupinky přijala proto, že jsem nezačal povídat o pokeru či sexu, nebo tak něco podobného "bezduchého" a protože se jednoznačně blížilo "ztroskotání", nenechala mě to ani domluvit. Anebo už možná mé povídání bylo dostatečně přesvědčivé a shodou okolností už přišel čas na onu věc.
Sedím přímo proti dveřím do této kajuty, jež jsou z větší části prosklené, za zády mám stěnu lodi a v nich malé okno se záclonkami. Co je za ním aktuálně nevím, co je však za dveřmi vím velmi dobře. Vidím, kterak se sál naplňuje vodou a pocitově cítím, že i my klesáme. "Odpojíme se" řekla ta dáma a skutečně se naše část odpojuje. Vidím, kterak pár nešťastníků zkoušelo na poslední chvilku přejít ještě k nám, ale dveře již byly zablokovány. Nikdo na naší straně k tomu neřekl ani slovo a já mám pocit, že minimálně dospělí na naší straně tušili či dokonce věděli, že se toto stane.
Každopádně my vystoupali na hladinu a bezpečně během minutky dopluli do přístavu. Zde jsem se ze snu už začal probouzet, takže když slunko zasvítilo skrz ono okno v kajutě, dáma velitelka a valná většina dalšího osazenstva se změnilo ve světelné šmouhy, které se vznesly k nebi. Zazněla přitom nějaká věta, která mě z dobrého pocitu ze záchrany sama sebe pocitově poněkud srazila. Co to bylo za větu fakt netuším a jestli ji vyslovila ta dáma nebo já taky ne.
Varianty této věty mohou být různé:
Pohybuji se po veliké luxusní lodi a sen si začínám velmi dobře pamatovat od okamžiku, kdy z tanečního sálu vstupuji do sálu druhého. Ten je v této lodi dvojpatrový, přičemž horní patro je prezentováno jen ochozem a několika dveřmi do kajut. Co se tam doopravdy děje těžko odhadovat, ale protože se tam objevují spoře oděné dámy a pánové ve fracích, dá se očekávat, že to nebudou manželské páry na líbánkách, ba právě naopak...
Dole v tomto sálu je dost velký stůl, kolem nějž je několik sedících a i dost stojících. Nakoukl jsem a snad na pět vteřin se zastavil. Ruleta. Ne, ani toto není můj šálek kávy, takže jdu dál. Ostatně bych do téhle party ani moc nezapadal, jsem oblečen poměrně dost obyčejně, nějaký ten trikot s dlouhým rukávem a kalhoty, obojí poměrně nevýrazné barvy.
Prošel jsem kolem dalšího prostoru (bar) a po dvou schůdcích se dostávám do mírně zúženého prostoru, jež už zřejmě byl na přídi. Zde na zemi sedí dobře desítka dětí zhruba sedmi až desetiletých, asi tři dospělí, kteří hledí do země a jedna dáma, která tomuto společenství zde velela. "Tak co nám povíš?" optala se mě a já začal vyprávět příběh o tom, jak se bojím blesků a hromů, jež udeří blízko mě, ačkoliv je to v domech s hromosvodem trošku... Už při tomto povídání mi dáma pokývla, že to stačí, a abych se posadil vedle ní na poslední volné místo.
Tady sen přeruším drobným výkladem této části snu. Mám neodbytný pocit, že dáma mě do skupinky přijala proto, že jsem nezačal povídat o pokeru či sexu, nebo tak něco podobného "bezduchého" a protože se jednoznačně blížilo "ztroskotání", nenechala mě to ani domluvit. Anebo už možná mé povídání bylo dostatečně přesvědčivé a shodou okolností už přišel čas na onu věc.
Sedím přímo proti dveřím do této kajuty, jež jsou z větší části prosklené, za zády mám stěnu lodi a v nich malé okno se záclonkami. Co je za ním aktuálně nevím, co je však za dveřmi vím velmi dobře. Vidím, kterak se sál naplňuje vodou a pocitově cítím, že i my klesáme. "Odpojíme se" řekla ta dáma a skutečně se naše část odpojuje. Vidím, kterak pár nešťastníků zkoušelo na poslední chvilku přejít ještě k nám, ale dveře již byly zablokovány. Nikdo na naší straně k tomu neřekl ani slovo a já mám pocit, že minimálně dospělí na naší straně tušili či dokonce věděli, že se toto stane.
Každopádně my vystoupali na hladinu a bezpečně během minutky dopluli do přístavu. Zde jsem se ze snu už začal probouzet, takže když slunko zasvítilo skrz ono okno v kajutě, dáma velitelka a valná většina dalšího osazenstva se změnilo ve světelné šmouhy, které se vznesly k nebi. Zazněla přitom nějaká věta, která mě z dobrého pocitu ze záchrany sama sebe pocitově poněkud srazila. Co to bylo za větu fakt netuším a jestli ji vyslovila ta dáma nebo já taky ne.
Varianty této věty mohou být různé:
- Slunce snům ubližuje
- Slunce nám (andělům/pomocníkům/snovým bytostem) ubližuje
- A kdo nás zbylé (lidi) zachrání?
- Nevím jak vás zachránit! [má věta směrem k odlétajícím]
pátek 4. ledna 2013
Prezidentské milosti / amnestie
Poslední vývoj kolem značně rozsáhlé amnestie a naznačováním, že současný prezident hodně nahrál všem odsouzeným ale i ještě neodsouzeným tunelářům a že byl ušit na míru určitým odsouzeným, mě zklamal, protože to fakt takto vypadá.
Na sociálních sítích vznikají různé vtípky a jeden z nejslušnějších (žel jsem nenašel spolehlivě původního autora) je zde vlevo...
Sám nevím, co bude dál ani kolem současného prezidenta, ani kolem volby budoucího není stoprocentně jasno, byť ÚStavní soud v tuto chvíli potvrdil termín konání voleb tak jak je plánovan, přestože se kompletním ústavním podáním bude probírat až dodatečně. Klidně tak může nastat stav, že se zruší podmínka 50 000 podpisů, čímž pak zpochybní nezařazení dvou kandidátů, kteří se k této hranici blížili, ale škrtáním neplatných podpisů se od ní zase vzdálili...
Filmeček: Hitler je informován o rozsahu Klausovy amnestie
Na sociálních sítích vznikají různé vtípky a jeden z nejslušnějších (žel jsem nenašel spolehlivě původního autora) je zde vlevo...
Sám nevím, co bude dál ani kolem současného prezidenta, ani kolem volby budoucího není stoprocentně jasno, byť ÚStavní soud v tuto chvíli potvrdil termín konání voleb tak jak je plánovan, přestože se kompletním ústavním podáním bude probírat až dodatečně. Klidně tak může nastat stav, že se zruší podmínka 50 000 podpisů, čímž pak zpochybní nezařazení dvou kandidátů, kteří se k této hranici blížili, ale škrtáním neplatných podpisů se od ní zase vzdálili...
Filmeček: Hitler je informován o rozsahu Klausovy amnestie
čtvrtek 3. ledna 2013
Proběhlo na facebooku
Muži jsou bezesporu báječně vymyšlený vynález, jen k nim výrobce bohužel zapomíná přikládat návod k použití...
středa 2. ledna 2013
úterý 1. ledna 2013
Posilvetrovské ... cosi
Tak je to tu, další rok za námi a já mám tradiční splín po silvestru, který jsem prožil osamocen. [ důvod proč se tak stalo je na delší povídání mimo toto téma]. Pokus vylepšit si situaci sledováním televize absolutně nedopadl, po 18-té hodině jsem nenašel nic, co by mou pozornost a chtíč po inteligentním humoru udrželo déle jak pět minut, takže jsem skončil u rádia, které hrálo samé české písničky, trochu ťukal do počítače a tak nějak tichounce očekával, kolik podobných mi pošle novoroční přáníčko online. No, nepřišlo ani jediné, byť pár lidiček online chvílemi bylo. Samozřejmě, jsou lidé, od kterých bych to ani nečekal a kteří mi přáli už předem, ty do tohoto seznamu nepočítám ..
GLOSA: Silvestru kraluje Všechnopárty. Jinak byla zábava k uzívání
SMSek, které mi vloni málem strhaly vnitřní paměť, no, tak těch přišlo ...hm, ... celé dvě. Vlastně tři, neboť mi banka poslala konečnou sumu peněz na mém účtu po strhnutí všech (ne)možných poplatků.
A teď nastává ta pravá otázka - mám začít věřit na globální ekonomickou krizi, anebo je chyba ve mě? A když ve mě, tak jaká?
GLOSA: Silvestru kraluje Všechnopárty. Jinak byla zábava k uzívání
SMSek, které mi vloni málem strhaly vnitřní paměť, no, tak těch přišlo ...hm, ... celé dvě. Vlastně tři, neboť mi banka poslala konečnou sumu peněz na mém účtu po strhnutí všech (ne)možných poplatků.
A teď nastává ta pravá otázka - mám začít věřit na globální ekonomickou krizi, anebo je chyba ve mě? A když ve mě, tak jaká?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
