Dnešní popisek snu bude poměrně krátký, protože jdu na protisměrné straně od tramvajové zastávky, jež odpovídá reálné ČSM*, do kopce a tramvaje jezdí obousměrně relativně dost za sebou, v jednu chvilku na mé straně stojí tři DWčka z tramvají T3. Čísla linek nepřevyšují číslo dvacet.
Kdyby ty tramvaje, co přijíždí proti mě, byly zcela v pořádku, tak mě to ani moc netejrá, ale protože přijíždějí ze směru, kam jdu, tak mě děsí, když se z jednoho vozu po otevření dveří valí ven černý dým, z dalšího lidi doslova prchají.
No, ale já jdu, vůbec se mi nechce přecházet přes cestu a svést se tramvají mým směrem a jdu si vytrvale svou cestou (i když si projíždějící tramvaje oběma směry prohlížím)
A pak jsem najednou na konci cesty, kde jsou klasické panelákové vnitřní dveře, kde s lidmi, co tu jsou, diskutuji, jestli jsem opravdu došel tam, kam jsem dojít chtěl. Ale nějak nevím o čem, neboť se budím...
Otázka zní, proč se mi tento sen zdál ve tvaru "remake" zrovna teď? A hlavně - k jakému problému se celý ten sen vztahuje?
Pokud by se to vztahovalo ke spolku, jehož jméno... tak se mi povedl "vtip", že jsem se nepřihlásil na květnovou akci a už to oficiální cestou nestihnu a v podstatě jsem to podvědomě věděl už před snem, i když oficiálně jsem si to připustil až dnes při pohledu na kalendář,
Pokud by se vztahoval k problému(-ům) kamarádky I*, tak tam by tenhle sen také měl svůj specifický význam a zde bych řekl, že dokonce možná by měl význam opačný oproti verzi "spolek". A to je masakr.
Nejhorší je, že těch důvodů pro tento sen bych našel i další důvody.
No nic, jdu raději spát....
sobota 7. května 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (18.)
Měl-li tento týden začít špatně, pak své účekávání naplnil, neboť se na mě sypaly kostlivci. A hnerd první mě překvapil úplně nejvíc. Skutečně mě by zajímalo, co se dělo v pátek v práci mezi 10-13
hodinou, protože to, co se mělo stát a co trvá nějakých 10 minut není uděláno - a já měl dovolenou. Díky tomu jsem se zdržel 30 minut jen tím, že jsem se lámal Š* do počítače, abych pak toto dodělal.
Měl jsem tak mizernou náladu, že jsem u oběda v čínské restauraci dostal pití zdarma (mimořádně dobrý Mangový džus) a ve tři hodiny odpoledne mi na stole přistály buchty ke kafi, z nich podezřívám kamarádku I* :-) Ani nechci viděl, jak jsem v poledne vypadal, protože mít něco v restauraci zadarmo se mi stalo úplně poprvé.
Kostlivci se na mě sypali i proto, že v našem oddělení je nás jen polovina, takže pak už nechybělo mnoho a na záda mi spadl můj vlastní kostlivec, jeden problém mi "přetekl" přes death line, jak je teď moderní říkat.
V úterý se dělo něco podobného, jen mě pocitově potkávalo méně stresu, nebo jsem si ho nepřipouštěl. Avšak tři sny z úterka na středu vypovídají o opaku (Pracovní sny) a zjevně mi nepomohla ani neplánovaná "pergola" s kamarádkou I*, myšlená jako relaxační.
Středu mi zkalil náš "hnědý" program, který si nebyl schopen v určitých údobích stáhnout kontrolní soubor z webu Javy, tudíž až 1/3 mých kolegů a kolegyň bylo v ohrožení. Naštěstí jich zavolalo jen deset, naneštěstí většina z těchto deseti až po zahájení pracovní doby (rekord byl 30 minut)..... No a samozřejmě - na helpdesk jsem s mým štěstím zavolal jako úplně první a chyba se projevila sice i v jiných oblastech republiky, ale jenom někdy a někde. A aniž by s tím kdokoliv stihl (oficiálně) udělat, tak porucha mizela a znovu se objevovala.... No a jak to bývá, má obvyklá práce stála :-(
A jak to tak bývá, pocit zmaru se natáhl i do čtvrtka, kdy jsem neuvěřitelné množství času strávil na kopírkách, a přitom stále není hotovo. A to jsem si říkal: Co to je 11 kopírek na jedné pobočce?
A pátek? Stejná písnička :-( Nemluvě o tom, že pondělní problém popsaný v prvním odstavci tohoto blogpostnutí není dotažen ani v pátek, byť se mi podařilo v problému ve čtrtek poposkočit...
"Nejzajímavější" se v tomto popisu týdne bude jevit popis toho, jak neuvěřitelně blbnu, tiše doufám že z přepracování. Takže v úterý jsem například dojel k jednomu kruháči a musel zastavit, neboť mi tam kdosi křížil cestu. Jednoznačně jsem poslední metry dojížděl na neutrál, to si sem jist, protože jsem poté potřeboval zařadit. Úplně vědomě jsem, stojíc na kruháku, zařadil pětku a pustil spojku. Pohled na palubku spolu s hrcnutím mi dal najevo, že tohle fakt ne.... Pro změnu ve čtvrtek jsem dvakrát spadl na pobočce F* ze schodů, naštěstí vždy z posledního - nějak jsem se nedopočítal konce schodiště či co. V pátek (tedy včera) jsem si ve skleněném džbánu donesl dnešní dávku vody, část přelil do rychlovarné konvice a nechal ohřát. Poté, dívajíc se na konvici, která cvakla na znamení, že je voda ohřáta, jsem popadl na druhé straně stolu stojící skleněný džbán se studenou vodou a kafe si zalil. Nalévání jsem zastavil v polovině hrnku...
Třešní na dortu pak bylo placení platební kartou s nutností přečíst a zadat SMS-ový kód. Na dva dny vybitém telefonu se čte fakt těžko.
hodinou, protože to, co se mělo stát a co trvá nějakých 10 minut není uděláno - a já měl dovolenou. Díky tomu jsem se zdržel 30 minut jen tím, že jsem se lámal Š* do počítače, abych pak toto dodělal.
Měl jsem tak mizernou náladu, že jsem u oběda v čínské restauraci dostal pití zdarma (mimořádně dobrý Mangový džus) a ve tři hodiny odpoledne mi na stole přistály buchty ke kafi, z nich podezřívám kamarádku I* :-) Ani nechci viděl, jak jsem v poledne vypadal, protože mít něco v restauraci zadarmo se mi stalo úplně poprvé.
Kostlivci se na mě sypali i proto, že v našem oddělení je nás jen polovina, takže pak už nechybělo mnoho a na záda mi spadl můj vlastní kostlivec, jeden problém mi "přetekl" přes death line, jak je teď moderní říkat.
V úterý se dělo něco podobného, jen mě pocitově potkávalo méně stresu, nebo jsem si ho nepřipouštěl. Avšak tři sny z úterka na středu vypovídají o opaku (Pracovní sny) a zjevně mi nepomohla ani neplánovaná "pergola" s kamarádkou I*, myšlená jako relaxační.
Středu mi zkalil náš "hnědý" program, který si nebyl schopen v určitých údobích stáhnout kontrolní soubor z webu Javy, tudíž až 1/3 mých kolegů a kolegyň bylo v ohrožení. Naštěstí jich zavolalo jen deset, naneštěstí většina z těchto deseti až po zahájení pracovní doby (rekord byl 30 minut)..... No a samozřejmě - na helpdesk jsem s mým štěstím zavolal jako úplně první a chyba se projevila sice i v jiných oblastech republiky, ale jenom někdy a někde. A aniž by s tím kdokoliv stihl (oficiálně) udělat, tak porucha mizela a znovu se objevovala.... No a jak to bývá, má obvyklá práce stála :-(
A jak to tak bývá, pocit zmaru se natáhl i do čtvrtka, kdy jsem neuvěřitelné množství času strávil na kopírkách, a přitom stále není hotovo. A to jsem si říkal: Co to je 11 kopírek na jedné pobočce?
A pátek? Stejná písnička :-( Nemluvě o tom, že pondělní problém popsaný v prvním odstavci tohoto blogpostnutí není dotažen ani v pátek, byť se mi podařilo v problému ve čtrtek poposkočit...
"Nejzajímavější" se v tomto popisu týdne bude jevit popis toho, jak neuvěřitelně blbnu, tiše doufám že z přepracování. Takže v úterý jsem například dojel k jednomu kruháči a musel zastavit, neboť mi tam kdosi křížil cestu. Jednoznačně jsem poslední metry dojížděl na neutrál, to si sem jist, protože jsem poté potřeboval zařadit. Úplně vědomě jsem, stojíc na kruháku, zařadil pětku a pustil spojku. Pohled na palubku spolu s hrcnutím mi dal najevo, že tohle fakt ne.... Pro změnu ve čtvrtek jsem dvakrát spadl na pobočce F* ze schodů, naštěstí vždy z posledního - nějak jsem se nedopočítal konce schodiště či co. V pátek (tedy včera) jsem si ve skleněném džbánu donesl dnešní dávku vody, část přelil do rychlovarné konvice a nechal ohřát. Poté, dívajíc se na konvici, která cvakla na znamení, že je voda ohřáta, jsem popadl na druhé straně stolu stojící skleněný džbán se studenou vodou a kafe si zalil. Nalévání jsem zastavil v polovině hrnku...
Třešní na dortu pak bylo placení platební kartou s nutností přečíst a zadat SMS-ový kód. Na dva dny vybitém telefonu se čte fakt těžko.
čtvrtek 5. května 2016
Pracovní sny
Pokud člověk pracuje už i ve snu, pak je něco špatně. A když tyhle sny má tři za jednu noc...
V prvním snu jsem byl jednoznačně někde na táboře, kde na fotbalovém hřišti postavenýách ihned za chatkami stála skupina vedoucích a větších dětí a na ně útočil kluk - jmenovec mého kolegy V*. Na hlavě měl vyrostlé malé parohy daňka. Já stojím na kraji hřiště s mnohem menší skupinkou lidiček. Až na třetí zavolání "Peline" respektive "Peline pomoc!" zareaguji a přivolávám si klučinu k sobě. I na mě zkusí slovně zaútočit i s naznačením, že mě parohy nabere,ale já na něj řeknu: "Tobě někdo řekl, že shodíš parohy tím, že budeš dělat blbosti, že" a zní to, jako bych oznamoval holý fakt. Kluk, který je (i v reálu) vyšší jak já, se zarazí a pak přikývne...
Sen skončil a já se probudil. Na budíku bylo 2:30 a mě bylo jasné, že ve svém současném stavu mi nepomůže to, že se otočím na druhý bok a budu spát dál. Ve snu mě totiž zaujala zvláštní kombinace. Proč mě přivolávala na pomoc vedoucí, jež je v reálu mojí kolegyní z pomočky P* a na tábory se mnou nikdy nejezdila a proč toho zlého představoval kluk, který se mnou hrával GURPSy a rovněž na táboře nikdy nebyl? Pocit, že se mi v hlavě i po probuzení honí "milion" myšlenek, mi klidu nepřidal.
Po otočení peřiny (horkým a propoceným navrch, a chladným na tělo), naklepáním polštáře a otočením na druhý bok jsem zabral. Tedy až poté, co jsem minutku věnoval nad zamyšlením se nad snem, protože jsem si chtěl uvědomit, jak jsem klukovi pomohl. Ve snu to bylo, zpotil jsem se u toho, ale nepamatoval jsem si to.
Stojím na zastávce autobusu, odkud jezdím do práce. Jenže tentokrát je za mými zády navíc nějaké stavení (naše pobočka) a já čekám na dodání nějakého toho materiálu.Je tma a já držím v ruce svojí stolní lampičku, je v zásuvce a svítí. První a poslední auto, které jede "zespodu" je právě náš náklaďák, ale snad aby mě naštval, tak zastavil v protisměru na kraji silnice, aby mě naštval a já to měl dál. Než to ale začnu řešit, otočím svítící část "dolů" a komusi, kdo je skryt ve tmě, pošlu tři bliknutí. On mi zpět poslal bliknutí dvě (stejně jako já zastiňoval rukou svit nějaké lapmy či baterky).
Pak ke mě přišel řidič a byl na mě slovně hrubý. A to si chlapec naběhl, protože jsem se na něj zatvářil naprdle, rázně se na něj rozešel. Lampička v mé ruce je stále, jen vylétla ze zásuvky a zhasla, ale řidič raději odcouval až ke dveřím náklaďáku. Nechávám mu pocit bezpečí, stojíc na konci náklaďáku, ale řeknu mu něco na téma, ať to na mě nezkouší a kouká makat.
Sen končí a já si uvědomil, že je to na základě jisté skutečné události se mnou a řidičem náklaďáku - nepřekvapivě - opět na pobočce P*. A to bylo kolem čtvrté hodiny ranní, neboť jsem slyšel naší kočičku, kterak hraboší na záchůdku, neboť si v bříšku dělala místo na snídani, kterou touhle dobou dostává, neb další člen naší rodiny má v tuto dobu také přestávku ve spaní. Pravidelnou...
Ve třetím snu také pracuji - řeším faktury za natáčení akčního filmu "Bruce Lee v Praze"(?), jehož se účastnily i modernizované tramvaje T3 linky 17, sledoval jsem zkušební projekci denní (resp. spíše noční) práce. O chvilku později dojíždím tramvají na zastávku, jež ve svých zápiscích na blogu označuji *P (ano, tahle zkratka se mi tedy objevuje ve všech popiscích mých dnešních snů, byť nyní v jiném významu), přejdu silnici do místního parčíku a zde ony faktury jež držím v ruce začnu projednávat....
Na budíku bylo 5:10, počkal jsem si v posteli do 5:15, kdy budík sepnul, já s brbláním vstal, a šel si řešit snídani...
V prvním snu jsem byl jednoznačně někde na táboře, kde na fotbalovém hřišti postavenýách ihned za chatkami stála skupina vedoucích a větších dětí a na ně útočil kluk - jmenovec mého kolegy V*. Na hlavě měl vyrostlé malé parohy daňka. Já stojím na kraji hřiště s mnohem menší skupinkou lidiček. Až na třetí zavolání "Peline" respektive "Peline pomoc!" zareaguji a přivolávám si klučinu k sobě. I na mě zkusí slovně zaútočit i s naznačením, že mě parohy nabere,ale já na něj řeknu: "Tobě někdo řekl, že shodíš parohy tím, že budeš dělat blbosti, že" a zní to, jako bych oznamoval holý fakt. Kluk, který je (i v reálu) vyšší jak já, se zarazí a pak přikývne...
Sen skončil a já se probudil. Na budíku bylo 2:30 a mě bylo jasné, že ve svém současném stavu mi nepomůže to, že se otočím na druhý bok a budu spát dál. Ve snu mě totiž zaujala zvláštní kombinace. Proč mě přivolávala na pomoc vedoucí, jež je v reálu mojí kolegyní z pomočky P* a na tábory se mnou nikdy nejezdila a proč toho zlého představoval kluk, který se mnou hrával GURPSy a rovněž na táboře nikdy nebyl? Pocit, že se mi v hlavě i po probuzení honí "milion" myšlenek, mi klidu nepřidal.
Po otočení peřiny (horkým a propoceným navrch, a chladným na tělo), naklepáním polštáře a otočením na druhý bok jsem zabral. Tedy až poté, co jsem minutku věnoval nad zamyšlením se nad snem, protože jsem si chtěl uvědomit, jak jsem klukovi pomohl. Ve snu to bylo, zpotil jsem se u toho, ale nepamatoval jsem si to.
Stojím na zastávce autobusu, odkud jezdím do práce. Jenže tentokrát je za mými zády navíc nějaké stavení (naše pobočka) a já čekám na dodání nějakého toho materiálu.Je tma a já držím v ruce svojí stolní lampičku, je v zásuvce a svítí. První a poslední auto, které jede "zespodu" je právě náš náklaďák, ale snad aby mě naštval, tak zastavil v protisměru na kraji silnice, aby mě naštval a já to měl dál. Než to ale začnu řešit, otočím svítící část "dolů" a komusi, kdo je skryt ve tmě, pošlu tři bliknutí. On mi zpět poslal bliknutí dvě (stejně jako já zastiňoval rukou svit nějaké lapmy či baterky).
Pak ke mě přišel řidič a byl na mě slovně hrubý. A to si chlapec naběhl, protože jsem se na něj zatvářil naprdle, rázně se na něj rozešel. Lampička v mé ruce je stále, jen vylétla ze zásuvky a zhasla, ale řidič raději odcouval až ke dveřím náklaďáku. Nechávám mu pocit bezpečí, stojíc na konci náklaďáku, ale řeknu mu něco na téma, ať to na mě nezkouší a kouká makat.
Sen končí a já si uvědomil, že je to na základě jisté skutečné události se mnou a řidičem náklaďáku - nepřekvapivě - opět na pobočce P*. A to bylo kolem čtvrté hodiny ranní, neboť jsem slyšel naší kočičku, kterak hraboší na záchůdku, neboť si v bříšku dělala místo na snídani, kterou touhle dobou dostává, neb další člen naší rodiny má v tuto dobu také přestávku ve spaní. Pravidelnou...
Ve třetím snu také pracuji - řeším faktury za natáčení akčního filmu "Bruce Lee v Praze"(?), jehož se účastnily i modernizované tramvaje T3 linky 17, sledoval jsem zkušební projekci denní (resp. spíše noční) práce. O chvilku později dojíždím tramvají na zastávku, jež ve svých zápiscích na blogu označuji *P (ano, tahle zkratka se mi tedy objevuje ve všech popiscích mých dnešních snů, byť nyní v jiném významu), přejdu silnici do místního parčíku a zde ony faktury jež držím v ruce začnu projednávat....
Na budíku bylo 5:10, počkal jsem si v posteli do 5:15, kdy budík sepnul, já s brbláním vstal, a šel si řešit snídani...
středa 4. května 2016
Pelin a Frodo...
Tento nedělně ranní sen je remake jednoho staršího snu - poznámky mimo sen jsou psány tradičně kurzívou...
Jdeme si tak světem, já z Vyššího lidu, a přede mnou Frodo, z lidu Malého, tedy hobit. Jestli jsem já člověk nebo elf je pro sen nepodstatné, důležitější je, že mám v sobě nejenom stopy magie a umím s nimi pracovat, ale umím také s mečem a jsem oblečen v nějaké tmavě kovově lesklé zbroji, kterou jen tak letmo zahlédnu, když skláním hlavu a pokloním se před elfím králem a jeho suitou.
Král nám cosi řekne k našemu úkolu, který nás čeká zítra a na závěr dodá - "Přidělím Vám ubytování dole a pošlu s Vámi Klíčnici" Poděkujeme a jdeme ke schodům ve věži a ty se doooost dlouho kroutí v protisměru a opravdu vedou dolů. První jde Frodo, pak já a na závěr tmavovlasá dívka v modrém.
"Jak dlouho se znáte s panem Frodem?" ptá se mě ze zvědavosti. "S Frodem se znám dlouho, dokonce ho znám ještě dříve než..." Větu nedopovím, protože jsem se doslova lekl toho, co by ze mě vypadlo (co by ale ze mě vypadlo, to netuším)
Věž a schody byly natřeby spíše do šeda, ale nyní jsou před námi bílé dveře. Klíčnice mě oběšla, postavila se ke dveřím, dotkla se jich a řekla: "Zkuste je otevřít silou". Dveře nemají kliku a tak prostě po vojensku pěstí zabuším na dveře, divže se jimi neprolomím dovnitř. Na dveřích se objeví červené runy a milý hlásek mě informuje, že Pelin a Frodo mají nepřítelele za dveřmi. Kouzlo tedy funguje a tak mě Klíčnice po nějakém zakouzlení informuje, abych teď přiložil dlaň levé ruky k levému kraji. Činím tak a v duchu prosím dveře, aby mě vpustily dovnitř. Ruka mi zůstala na dveřích doslova přisáta, lehce přitáhnu k sobě, dveře kovově cvaknou (jako když v práci povoluje elektromagnetický zámek na dveřích technických místností u mě v práci), načež začnu tlačit dovnitř, to už má ruka ze dveří odpadá. Po otevření dveří vejde dovnitř Klíčnice, Frodo i já.
Klíčnice nás provedla skrz širokou předsíň (opět šedé barvy všude, kromě stropu) jež je zcela bez nábytku vyjma oberce, přes další dvoje dveře do úzké chodby, kde vyčarovala dveře zvlášť pro Froda a zvlášť pro mě - prý elfí a hobití pokoj s koupelnou. Frodo se odděluje a já se jdu samostatně (ani nevím kam šla Klíčnice) podívat k dalším dveřím, jimiž ráno půjdeme na audienci(?). Z nějakého důvodu jej Klíčnice nazvala "školní vchod"
Ale už v tuhle chvíli se mi sen pod rukama doslova potrhal a já se předčasně probudil.
Ke snu jenom tolik: Na posledním RVHP jsme nepokračovali v naší hře, kde mám postavu Vahary a tak mi to zřejmě chybělo. Každopádně sen je remake, takže znám jeho dvě pokračování - jedno z nich ohodnete sami, ranní výhled na Horu Osudu tedy nic moc, zvlášť když jsem tam měl s Frodem doletět (zřejmě stylem já s křídly držítc Froda kolem pasu)
Jdeme si tak světem, já z Vyššího lidu, a přede mnou Frodo, z lidu Malého, tedy hobit. Jestli jsem já člověk nebo elf je pro sen nepodstatné, důležitější je, že mám v sobě nejenom stopy magie a umím s nimi pracovat, ale umím také s mečem a jsem oblečen v nějaké tmavě kovově lesklé zbroji, kterou jen tak letmo zahlédnu, když skláním hlavu a pokloním se před elfím králem a jeho suitou.
Král nám cosi řekne k našemu úkolu, který nás čeká zítra a na závěr dodá - "Přidělím Vám ubytování dole a pošlu s Vámi Klíčnici" Poděkujeme a jdeme ke schodům ve věži a ty se doooost dlouho kroutí v protisměru a opravdu vedou dolů. První jde Frodo, pak já a na závěr tmavovlasá dívka v modrém.
"Jak dlouho se znáte s panem Frodem?" ptá se mě ze zvědavosti. "S Frodem se znám dlouho, dokonce ho znám ještě dříve než..." Větu nedopovím, protože jsem se doslova lekl toho, co by ze mě vypadlo (co by ale ze mě vypadlo, to netuším)
Věž a schody byly natřeby spíše do šeda, ale nyní jsou před námi bílé dveře. Klíčnice mě oběšla, postavila se ke dveřím, dotkla se jich a řekla: "Zkuste je otevřít silou". Dveře nemají kliku a tak prostě po vojensku pěstí zabuším na dveře, divže se jimi neprolomím dovnitř. Na dveřích se objeví červené runy a milý hlásek mě informuje, že Pelin a Frodo mají nepřítelele za dveřmi. Kouzlo tedy funguje a tak mě Klíčnice po nějakém zakouzlení informuje, abych teď přiložil dlaň levé ruky k levému kraji. Činím tak a v duchu prosím dveře, aby mě vpustily dovnitř. Ruka mi zůstala na dveřích doslova přisáta, lehce přitáhnu k sobě, dveře kovově cvaknou (jako když v práci povoluje elektromagnetický zámek na dveřích technických místností u mě v práci), načež začnu tlačit dovnitř, to už má ruka ze dveří odpadá. Po otevření dveří vejde dovnitř Klíčnice, Frodo i já.
Klíčnice nás provedla skrz širokou předsíň (opět šedé barvy všude, kromě stropu) jež je zcela bez nábytku vyjma oberce, přes další dvoje dveře do úzké chodby, kde vyčarovala dveře zvlášť pro Froda a zvlášť pro mě - prý elfí a hobití pokoj s koupelnou. Frodo se odděluje a já se jdu samostatně (ani nevím kam šla Klíčnice) podívat k dalším dveřím, jimiž ráno půjdeme na audienci(?). Z nějakého důvodu jej Klíčnice nazvala "školní vchod"
Ale už v tuhle chvíli se mi sen pod rukama doslova potrhal a já se předčasně probudil.
Ke snu jenom tolik: Na posledním RVHP jsme nepokračovali v naší hře, kde mám postavu Vahary a tak mi to zřejmě chybělo. Každopádně sen je remake, takže znám jeho dvě pokračování - jedno z nich ohodnete sami, ranní výhled na Horu Osudu tedy nic moc, zvlášť když jsem tam měl s Frodem doletět (zřejmě stylem já s křídly držítc Froda kolem pasu)
úterý 3. května 2016
Naslouchejte...
Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu.
Příliš mnoho lidí poslouchá hluk okolí,
místo toho, aby naslouchali sobě.
Příliš mnoho lidí poslouchá hluk okolí,
místo toho, aby naslouchali sobě.
pondělí 2. května 2016
Omsi linky 241-250
Linka 244
mapa: Gladbeck
Buer Rathaus → Hasser Friedhof → Buer Rathaus
Linka 247
mapa: Gladbeck
GLA-Mentzelstr → Buer-Rathaus
Linka 249
Recklinghausen HBF → GE-Buer-Rathaus
mapa: Gladbeck
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
mapa: Gladbeck
Buer Rathaus → Hasser Friedhof → Buer Rathaus
Linka 247
mapa: Gladbeck
GLA-Mentzelstr → Buer-Rathaus
Linka 249
Recklinghausen HBF → GE-Buer-Rathaus
mapa: Gladbeck
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
neděle 1. května 2016
Naše státní svátky...
Bylo to posláno do fóra s vtipy, ale když se nad tím zamyslíte určitým způsobem, tak je na tom cosi pravdivého...
Naše státní svátky:
Naše státní svátky:
- vražda
- upáleni
- vznik zaniklého státu
- příchod dvou chlápků, kteří vymysleli jazyk, jimž nemluvíme, a písmo, kterým nepíšeme
- narozeni neexistující osoby
- nekromancie aplikovaná na neexistující osobu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)