Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 7. září 2017

Ještě jednou 1. září

Synek železničáře přijde prvního září domů, mrskne tašku do kouta a bručí:
"Pěkní lháři v tý škole. Prý první třída a jsou tam dřevěný židle!"

středa 6. září 2017

Stalo se včera

Prvňáček byl první den ve škole. Další den ráno ho matka budí:
- "Kájo, vstávej, musíš jít do školy!"
- "Cože? Ještě jednou?"

úterý 5. září 2017

pondělí 4. září 2017

Klap klap - kdo dělá ten hluk?!?

Tak jsem se zas v Youtube "omylem" překlikl na "Gramohity 1963-68", tedy daleko před své narození a protože mívám v určité dny určité nálady, tak to nechal hrát a hrát, až tu náhle:

https://youtu.be/aOu2Jf3I6Bc?t=1h2m24s

1. KLAP, KLAP – KDO DĚLÁ TEN HLUK – KLAP, KLAP – HOLKA NEBO KLUK
   KLAP, KLAP – NECVIČÍ TU KLUK 
   TO PROSTĚ JENKA VE DŘEVÁCÍCH TANCUJE.

2. KLAP, KLAP – V RYTMU LETKISSU – KLAP, KLAP – PODLE PŘEDPISU
   KLAP, KLAP – CO TU CHLAPCŮ JE
   A KAŽDÝ S JENKOU VE DŘEVÁCÍCH TANCUJE.

R: KDO S JÉNKOOU SE ROZTANČÍ – TEN, VĚŘTE, VŮBEC NECHYBÍ
   JÉNKA KDYŽ DOTANČÍ – VŽDY SVÉHO CHLAPCE POLÍBÍ

3. KLAP, KLAP – KLAPE OZVĚNA – LET-KISS – LÍBAT ZNAMENÁ
   LET-KISS  NA PROGRAMU JE 
   VŽDYCKY, KDYŽ JENKA VE DŘEVÁCÍCH TANCUJE.

Zkusmo jsem zahrál tenhle kousek své mamince, té se rozsvítily očička a hned mi řekla, že to je tanec Letkiss z Finska, že to byl snad celosvětový hit a dokonce si vzpomněla i na pár slov. Strejda Google dodal zbytek (viz výše).

A to mě v prvopočátku chytla jen ta melodie :-)

neděle 3. září 2017

Space Engineers, díl šestý

Možná že i tenhle díl se mohl jmenovat "Zděndysovo velké sólo" protože jeskyně pro nás dva dělal prakticky také on, jen velmi málokrát jsem si směl mačkat tlačítko (vysvětlení ve videu, co dělalo) a pak už jsem jenom řezat a svařovat v době, kdy bylo potřeba vrtáky posunout.

Ano, bylo to tím, že mě hra v těchto fázích příliš netáhla a ani jsem do ní nechtěl vrážet tolik času, abych například v 19 hodin pustil hru a v půl třetí v noci si říkal ještě chvilku, ještě chvilku, už to půjde, nebo už to bude, už to bude...




Nyní zase na chvilku od space engineerů poodejdeme ale zase se vrátíme....

sobota 2. září 2017

Sen s písničkou

Ve svém snu se pohybuji v levitační poloze - v té svislé - ve svém bytě, pokojíček kde skončím je ale vybaven postaru palandou.
To je mi ale jedno, protože ono létání mi jde dobře, plynule a ladně. Jsem šťasten tak, jako snad  nikdy v životé, a co víc! Do téhle totální pohody mi hraje jímavá píseň. Tahle:


A tady by popisek snu mohl úplné klidně skončit a tak dodám už jen drobnosti. První patří snu, v něm jsem s koncem písničky přešel na druhý stupeň létání neboť již na to byl čas.

Další dodatky.

Sen se mi zdál ve čtvrtek ràno, tedy tésně před akcí na pobočce F*.

Teď při psaní brečím, nevidím na psaní, mám opuchlý a plný nos a přitom se usmívám... Příznak totálního štěstí... Nádhera :-)

PS: Písničku znám delší dobu, večer před snem jsem si ji hrál 2x

Po dlouhé době na F*

Přislíbil jsem, že popíšu to,  co se dělo na pobočce F* při mé oficiální návštěvě.

Nejprve řeknu, že můj zákaz na pobočky F*, P* a Q* stále platí a na pobočku F* platí striktněji. A bude platit navždy, tedy minimálně do května 2018, kdy jde údajně vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevyslovuje, do důchodu.

Jenomže existují jisté tlaky a situace, kdy můj vedoucí komusi něco slíbí a pak musī povolit, takže hned od pondělka jsem věděl, že čtvrtek bude velký den. A byl. Inventury s naší majetkářkou na pobočce F*.

Hned na počátku jsem si nevzpomėl na to, že mám v šuplíku stále klíče s tzv. malým generálem, kterým si otevřu vše, kromě ředitelského patra. Abych si tu hrůzu co nejvíce oddálil, jel jsem na pobočku nejdelší cestou, kterou jsem si troufl.

Pochopitelně jsem hned na prvopočátku mé návštěvy na pobočce narazil na nejhodnějšího pracovníka, který zjevně dostal pokyny od I* se u nás postarat, takže se objevil na stole zákusek a kafe. To kafe jsem pak tahal po baráku jako kočka koťata. Raději jsme začli prostředním patrem...

Pak došlo k nucené volbé patra ŕexitelského patra. Kolegyně Š*, jež (asi) měla jet s námi, nakonec nejela. Tím mi zbatila plán vúbec do patra  nepřijít. Hodnė dlouho jsem syčel do majetkářky, že se nahoře nejprve ohlásíme u řexitelky. Ta nás, pochopitelně, poslala za onou vedoucí.

Majetkåřka a vedoucí si tykají, a hodily asi pětiminutovou řeč, po celou dobu jsem stál na chodbě jako tvrdé ypsilon. A dělal netrpělivého muže poklepávající inventarizační čtečkou o dlaň. A samozřejmě - na můj úvodní pozdrav mi bylo neodpovězeno a byl jsem přehlēdnut jako širé lány.

A lak nsem začal hrát hru, jakou se mnou ona vedoucí hråla minule: "Potřebujeme odemknou kancelåře čislo  xxx a yyy." oslovil jsem majetkářku po tėch pěti minutách. Vedoucí sebevėdomě šla s malým generálem a narazila, protože kancelář xxx je ve skutečnosti kamrlík uklizečky. Být v blízkosti kanystr benzínu a zapalovač, tak málem došlo k mému uklouznutí v koupelně s pádem do vany plného benzínu, kde by navíc někdo zkoušel sirky z krabičky zápalek, jestli fungují. Tedy nezaviněná nehoda.

Ukázal jsem na ony dveře, jako že fakt tyhle chci a sledoval, kterak jsou hledány klíče. Kvůli jedné skříni, kterou jsem si odpípl.

Situace ale gradovala, protože mi přišel hovor nejprve k ředitelce a pak druhý tamtéž. Třetí přišel k té vedoucí....

To, že mi musela dělat sekretářku, to, že jsem seděl na její židlíčce a ošmatlåval její telefon, to tedy bylo něcíčko. A na můj závěrečný pozdrav pronesený tak nahlas, že byl slyšet o patro níž a tudíž mi ho nemohla zapřīt, odpověděla syčivě " Naschle". Jojo  už i na písmenkách pozdravu na mě šetřī.........

Zbytek mimořádných inventur dopadl dobře.

Co z toho bude? No minimálně veselo...