Přislíbil jsem, že popíšu to, co se dělo na pobočce F* při mé oficiální návštěvě.
Nejprve řeknu, že můj zákaz na pobočky F*, P* a Q* stále platí a na pobočku F* platí striktněji. A bude platit navždy, tedy minimálně do května 2018, kdy jde údajně vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevyslovuje, do důchodu.
Jenomže existují jisté tlaky a situace, kdy můj vedoucí komusi něco slíbí a pak musī povolit, takže hned od pondělka jsem věděl, že čtvrtek bude velký den. A byl. Inventury s naší majetkářkou na pobočce F*.
Hned na počátku jsem si nevzpomėl na to, že mám v šuplíku stále klíče s tzv. malým generálem, kterým si otevřu vše, kromě ředitelského patra. Abych si tu hrůzu co nejvíce oddálil, jel jsem na pobočku nejdelší cestou, kterou jsem si troufl.
Pochopitelně jsem hned na prvopočátku mé návštěvy na pobočce narazil na nejhodnějšího pracovníka, který zjevně dostal pokyny od I* se u nás postarat, takže se objevil na stole zákusek a kafe. To kafe jsem pak tahal po baráku jako kočka koťata. Raději jsme začli prostředním patrem...
Pak došlo k nucené volbé patra ŕexitelského patra. Kolegyně Š*, jež (asi) měla jet s námi, nakonec nejela. Tím mi zbatila plán vúbec do patra nepřijít. Hodnė dlouho jsem syčel do majetkářky, že se nahoře nejprve ohlásíme u řexitelky. Ta nás, pochopitelně, poslala za onou vedoucí.
Majetkåřka a vedoucí si tykají, a hodily asi pětiminutovou řeč, po celou dobu jsem stál na chodbě jako tvrdé ypsilon. A dělal netrpělivého muže poklepávající inventarizační čtečkou o dlaň. A samozřejmě - na můj úvodní pozdrav mi bylo neodpovězeno a byl jsem přehlēdnut jako širé lány.
A lak nsem začal hrát hru, jakou se mnou ona vedoucí hråla minule: "Potřebujeme odemknou kancelåře čislo xxx a yyy." oslovil jsem majetkářku po tėch pěti minutách. Vedoucí sebevėdomě šla s malým generálem a narazila, protože kancelář xxx je ve skutečnosti kamrlík uklizečky. Být v blízkosti kanystr benzínu a zapalovač, tak málem došlo k mému uklouznutí v koupelně s pádem do vany plného benzínu, kde by navíc někdo zkoušel sirky z krabičky zápalek, jestli fungují. Tedy nezaviněná nehoda.
Ukázal jsem na ony dveře, jako že fakt tyhle chci a sledoval, kterak jsou hledány klíče. Kvůli jedné skříni, kterou jsem si odpípl.
Situace ale gradovala, protože mi přišel hovor nejprve k ředitelce a pak druhý tamtéž. Třetí přišel k té vedoucí....
To, že mi musela dělat sekretářku, to, že jsem seděl na její židlíčce a ošmatlåval její telefon, to tedy bylo něcíčko. A na můj závěrečný pozdrav pronesený tak nahlas, že byl slyšet o patro níž a tudíž mi ho nemohla zapřīt, odpověděla syčivě " Naschle". Jojo už i na písmenkách pozdravu na mě šetřī.........
Zbytek mimořádných inventur dopadl dobře.
Co z toho bude? No minimálně veselo...
