Divoké sny (14.) - mimozemšťani, startrek a budoucnost

Romové a startrek

Sen začíná podivně. Vlezu do výtahové šachty a lezu až úplně dolů, kde je šachta nejužší a je vyztužena slabými dřevěnými latěmi. Tady je cíl mé cesty, je zde přivolávací červené tlačítko. Mačkám jej a ono se prosvítí. Během chvilky je tu i výtah, jenž zastavil přímo nade mnou. Na to, že šachta je široká stěží metr na metr, je vnitřek výtahu setsakra velký a vybavený jako ve startreku. Jsou zde dva velké startrekovské ovládací panely, před námi jedna řada židlí podél stěny dlouhá dobře deset metrů, za mnou je další řada židlí. Ta je kratší, neboť je přerušena dvěma vstupními dveřmi.

Popojedu do nejbližšího vyššího patra, kde naberu zbytek posádky (jeden člověk) a pár cestujících. Pak stoupáme do vyšších pater a i následující zastávka je v pohodě. V duchu se raduji, že za pár chvil budu úplně nahoře a budu v pohodě. Jenže hned následující zastávka mi ukáže, že se nemám radovat předčasně. Hned po otevření dveří chtěl vystoupit jeden cestující. Vystoupil, ale během vteřiny byl zpět. "Jsou tu cikáni !" zaječel, hned jak se mu podařilo nadechnout. Okamžitě se svým pomocníkem mačkáme čudl na zavření dveří. Ty se dávají do pohybu a protože to jsou bezpečnostní dveře, tak se zavírají pomalu, aby nebyl nikdo uskřípnut. Vražená tyč mezi dveře je zablokuje a pak už je neštěstí hotovo. Nejenom, že jsme v mžiku okradeni, ještě je nám ublíženo ...

Příště budu mačkat zavírací čudl hned jak cestující vletí celý vyděšený zpět do výtahu :-)

Chlupy
Byl následující sen vůbec sen, anebo to byla skutečnost? Těžko říct - zdálo se mi někdy kolem jedenácti let, že ke mě v pokojíčku přistoupil mimozemšťan (vypadající asi jako člověk s velkýma lesklýma očima) a ptal se mě kolik chci mít chlupů na hrudi, ale že o to méně budu mít vlasů na hlavě. A hned mi to kouzlem(?) nasimuloval, abych si vybral jakýsi stav s mírnou pleškou ... teď, o více jak 20 let později musím konstatovat, že přesně takové ochlupení už hezkých pár let mám ...

Další sny ?

Sny o vzdálené budoucnosti, tak jak si představujete pod vlivem scifi nějak nemám až na jednu vyjímku, na kterou se ale nemohu pořádně upamatovat. Pokud ve svých snech říkám "budoucnost" tak ta spíš vypadá jako minulost (divoké sny díl první - sen "autobus z kosmodromu").

Sny o létání mezi planetami nemám vůbec, maximálně ve snu nějak vyletím na orbitu. Při jednom snu, kdy jsem letěl na měsíc jsem se vzbudil právě v okamžiku, kdy jsem opustil orbitu. Skoro jako bych se dostal za nějakou hranici, kde je dovoleno snít a sen díky tomu skončil ...

A mimozemské civilizace ? Měl jsem ještě jeden sen, kdy jsem spolupracoval s nějakými mimozemšťany. Když pak měli odletět, tak mi na dlaň pravé ruky "vtiskli" pohyblivé tetování, zřejmě za odměnu ...

Není jen DEJA VU

Znáte to - přijdete někam, kde jste ještě nikdy nebyli. Najednou vás přepadne zvláštní pocit:Vždyť já to tady znám, tady už jsem musel(-a) být

Existují ale i jiné "poruchy" mozku a já jsem překvapen že jich je tolik. Naštěstí jsem je snad nikdy neprožil všechny, ale jen vyčetl z časopisu Epocha (26/07).

JAMAIS VU neboli nikdy neviděné. Zažíváte situaci, kterou už jste bezpochyby v minulosti zažili, ale vaše mysl vám říká, že tomu tak není a že danou situaci neznáte

Falešná paměť - do popisu minulých událostí si mozek zařazuje nepravdivé podrobnosti.

Konfabulace je nevědomé vytváření zjevně chybných vzpomínek ...

Erb s krumpáčem a vozíkem

(předehrávka)

Zaskočil jsem si do jedné z Plexiských knihoven, vypůjčil si knihu "Erby a tvrze" a hodinku se zabýval hledáním starého erbu, kde by se současně vyskytoval jak krumpáč, tak i vozík. Kniha mě mile překvapila, protože v rejstříku na tento erb odkaz byl, bohužel to nejdůležitější z něj bylo začárané černým inkoustem. Nebyla šance to přečíst ... Upozornil jsem na tohle barbarství místního knihovníka, ale ten byl v klidu: "Tuto knihu jsme získali z dědictví jednoho měšťana a takto poškozená už byla"

Musel bych si tedy jedině sehnat tuhle knihu znovu s nezačáraným odkazem. Ale mezi námi - je to jasný odkaz do utajené historie s trpaslíky. Na Plexisu se muselo stát před pětisty lety něco strašlivějšího než jen obyčené převzetí moci od trpaslíků ...

Divoké sny (13.) - Další tramvaje

Pojďme se podívat na další mé sny točící se kolem tramvají. [delší příspěvek]
Vždy, když si pročtu všechny příspěvky v sekci "Sny a astrál" mého blogu, přijdu aspoň na jeden sen, který zde napsaný není a zrovna včera mi v seznamu přibylo tolik tramvajových snů, až mě to přimělo odložit připravované díly o mracích, mimozemšťanech ... Pokusil jsem se vám ještě neznámé tramvajové sny podle času vzniku od nejstaršího.

Tramvajové splnění slibu

Řídím tramvaj po mostecké trati a zrovna vyjíždím od stadionu na zastávku Prior, kde dobržďuji na milimetr přesně. (Asi je to tím, že já - čech, řídím českou tramvaj.) Po otevření dveří sleduji vystupující cestující a také jednoho muže stojícího na zastávce. Obrátil se ke mě a napůl obdivně říká. "Vy jste splnil svůj slib a vrátil se". Pokývu hlavou a je mi krásně na srdci (snad poprvé a naposledy ve snech). Ano, svůj slib jsem splnil a vrátil se do Mostu, ale ještě tomu něco malinko chybí. Ještě nejsem na konečné, ještě nejsem u dopravního podniku, abych předal tramvaj někomu jinému, nebo ji jen vrátil do vozovny či přinejhorším otočil na konečné a vrátil se do Litvínova.

Čeká mě totiž průjezd ještě dvěmi zastávkami a dvěma semaforovými křižovatkami (v reáliích za socialismu byly opravdu dvě, teď jsou světelné křižovatky tři) abych se pak konečně dostal na konečnou. Průjezd světelnou křižovatkou, kterou ovládá německá elektronika je obtížný, třeba zde u Prioru mám jen sekundu na to, abych se rozjel na zelenou. Zavřu tedy dveře a číhám na zelenou, která skutečně přichází. Sešlápnutí plynu během sekundy je snadné a já plynule projíždím křižovatku a během minutky jsem na zastávce u Rozkvětu. A opět zastavení na jedničku.

Zde již vidím, že němci "řádili" o dost víc. Cestující vystoupili z tramvaje všichni, nikdo z čechů níž po tramvajové trati nebydlí. Vidím to i já, pouliční osvětlení nesvítí, domy jsou tmavé, jako by v nich nikdo nebydlel. Je černočerná noc a o to je to depresivnější. A já musím projet dál, anebo potupně vjet na němci přistavěnou točnu. Na ní tramvajová zelená svítí skoro pořád a jen občas problikne do jiného směru. Dívám se na semafor upřeně, musím se trefit do správné zelené. Sakra ! Mrknul jsem v tom nejnevhodnějším okamžiku, vidím už jen dohasínající vlákno žárovky, které mi dávalo volno. Jsem z toho rozrušen a přestože napodruhé zelenou vidím, nezvládnu se včas rozjet. I zde je semafor ovládán německou elektronikou, ale tady je čas zelené mnohem kratší, jestli teď blikla na jednu desetinu sekundy. Mám poslední pokus ... a i teď prováhám. Nezbývá mi nic jiného než potupně vjet na zdejší točnu s pocitem nesplněného slibu, který mě probouzí ...

Tramvajová pýcha

Stojím si tak na zastávce tramvaje, jíž se kdysi říkávalo "U devíti zlodějů" a chci jet domů. Mám štěstí, přijíždí za sebou několik vozů. Tři samostatné a jedno dvojče. Čekám, až u mě všechny zastaví což se i stalo. První tramvaj byla samostatná a byť měla správné číslo linky, jet jsem s ní nemohl. Byla totiž začarovaná a poznat se to dalo podle toho, že v kabině řidiče byla na rohu okna hnědá cedulka s červeným písmem, kde bylo cosi napsáno. Přečetl jsem si ji a řekl si nahlas: "Začarováno za pýchu" Ve snu mi to přišlo normální, ale v reálu bych asi přemýšlel na tím, kdo byl pyšný - řidič, cestující nebo snad osobnost tramvaje ? Nezbylo mi tedy než popojít dál, kde stálo dvojče nesprávné linky. Musím tedy dál a protože vím že nesmím běhat (jedno z německých nařízení, o tom někdy příště) tak jsem jen popošel velmi rychlou chůzí ke třetímu vozu. Vůbec mi nebylo divné že z tramvají vystupuje tolika lidí a v klidu nastoupit do toho třetího vozu. Jel jsem v něm sám a v poklidu projel zastávku v Souši a blížil se k zastávce u bloku 100. To už pod nohama cítím nějaké brnění, které se zvětšuje. Současně slyším, že motor začíná vrčet čím dál tím více jinak. Je zle, blíží se porucha. Odpotácím se ke dveřím, rozrážím je a vyskakuji do trávy. Měl jsem to na poslední vteřinu, jakmile řidič chtěl zastavit v zastávce, došlo k poruše a tramvaj se "odpotácela" dál po trati. Ti lidé to museli vědět a proto vystupovali dříve. Já to poznal nyní, tohle místo bylo chráněno těžkým mrakem, který nesnášel živé bytosti. Pochopitelně mě zabil, neboť jsem byl pyšný na to, že jsem vyvázl z tramvaje ...

Do čech tramvají nedojedeš

Stejné nástupní místo, jen pozice jsou jiné. Zastávkou "U devíti zlodějů" projíždím, nikdo z mých cestujících tam nechtěl vystupovat, zastávkou v Souši projíždím též ale pak to přišlo. Za zastávkou souš je taková vlnka, kdy se koleje přiblíží k silnici. Ta tam ještě je, ale za ní jsou zábrany - po české trati neprojedu. Těsně před zábranou je výhybka a koleje vedoucí vpravo do německého sídliště. Jedu tam, nemám jinou možnost...

Po vystoupení z tramvaje na konečné jsem dokonale ztracen v německém panelovém sídlišti, jenž je napájeno velmi slabými dráty. Tak slabými, že rozsvícení jen deseti žárovek na sídlišti by vyvolalo problém (z pohledu reálného světa), ale když pod nimi projdu já, dostanu takovou pecku do palice až se svalím.

Dvoupatrová tramvaj

Velice jednoduchý a krátký sen a týká se tramvajové zastávky jenž už znáte z 8.dílu Sny a astrální cestování z posledního snu. Stojím mimo zastávku tramvají a čekám na autobus. Ten nejede, neboť se němci dostávají ke slovu a autobusy odstavili. Tramvaje české už také nejezdí, nýbrž se objevují tramvaje německé. Přijela jedna, která vypadala jako dvoupatrový výletní autobus. Do té jsem nenastoupil, té jsem se bál. Do ostatních mě nepustili - nejsem němec. A protože jsem zůstal stát na zastávce do noci, přišel trest který už z mých snů znáte - smrt ...

Tramvaj dobytčák

Mám mnoho snů s touto tramvají. Představte si starý vagon dobytčák v barvě zelené, v jaké se mimo jiné vozili Židé do koncentráků, jen s klasickou kabinou řidiče z tramvaje T3. Prkna obvykle vypadají zpuchřele. Vždy, když tu tramvaj ve snu vidím, je reakce stejná: "Takováhle rachotina a přesto vždycky dojede (bez poruchy) až na konečnou" Vždy mám ještě zbytky důstojnosti a nikdy se s ní nesvezu, ani nevím že by to dělal někdo jiný. Možná že když by v tramvaji nějaký cestující jel, došlo by k poruše ...

Minitramvaj

Když je člověk zoufalý a kolem něj jezdí jen německé tramvaje musí vzít zavděk německou nákladní tramvají (do osobní ho nepustí nebo mu nezastaví). Má to jeden háček, v tomhle snu jsou německé tramvaje zmenšené na míru zmenšených němců. Prostředními dveřmi jsem se po čtyřech vsoukal do nákladní tramvají a posadil se na plošině bez sedaček. "Abych Vás uvezla" zapochybovala řidička, ale tramvaj to zvládla. Problém přišel až při vystupování ...

Samozřejmě když část podvědomí pracuje na tom, jak vás potopit, objeví se další sen.

Mikrotramvaj

To si tak stojím na zastávce na znamení a číhám na českou tramvaj. A ona přijíždí, ale je strašlivě malinká díky nějakému trestu od němců, divže si ji nevezmu a nedám do krabičky od sirek. Chci odjet a tak používám své nejlepší zmenšovací kouzlo, ale ani to málem nestačí. Když se mi podaří nastoupit, sedím na bobku, nohy mám skrčené tak, že si koleny pomalu vydloubávám oči. "Tohle neuvezu" říká realisticky řidička. "Budu vás postrkávat" říkám a silou vůle vystrkávám tramvaj ze zastávky. Jde to perfektně a je o na němce slušný podraz. Začarování začarované věci je plýtvání, a tak dojíždíme až do mé koncové stanice. Tam zvětšuji jak sebe, tak i tramvaj s cestujícími (nejprve na výšku a až pak na šířku). Vše dobře dopadlo ...


Závěr dnešního zápisu.

Je to neuvěřitelné, ale v průběhu psaní se mi vybavují další a další sny s tramvajemi, takže jim věnuji i nějaké další pokračování ...

Dnes je pracovní sobota

Jde na mě husí kůže, když si čtu alternativní dějiny ...

Dobře ti tak !

Někdy v srpnu jsem psal o svých snech naposledy (Sny z tábora) a už byl skoro čas napsat nějaké to pokračování. A tady je ...

Tenhle sen jako by měl dvě části, přičemž ta první byla "reprízová" :-) Nejen pro Ferriho dodávám, že si sen pamatuji hlavně proto, že jsem nebyl líný ve tři hodiny ráno vstát a hodit si několik bodů o snu na papír

To jsem se takhle za slunečného dne vyloupl kdesi v lesích. Jdu poměrně krátce, a přijdu na lesní palouček. Připadám si tu jako v elektrorozvodných závodech, protože jsou zde několikery silnoproudé přívody velmi vysokého napětí a naopak odsud odchází (už jen) vysoké napětí. Občas některá zařízení vypadají jako televizní vysílače ...

Z nějakého důvodu mám chuť jeden přívod vyzkratovat položením železné tyče na dráty. Nejsem si jist jestli to dodělám nebo ne (sen si v tomhle místě pamatuji dost obtížně), jisté je že z malého hradu který stojí na stejném palouku vyšel kastelán s kastelánkou a zvou nás (!) dál

Tady bych se ve vyprávění zastavil a zkusil si uvědomit možné varianty.

1) Pokud jsem udělal zkrat na drátech, je možné, že díky tomu mohli kastelán s kastelánkou ven.

2) Může být jedno jestli jsem zkrat udělal nebo ne, kastelán mě mohl vpustit do hradu, třeba proto, abych nedělal rozruch

3) Nedělal jsem zkrat na vedení, nýbrž jsem přívod opravil, a byl jsem vpuštěn za odměnu...

4) Položením tyče na přívod jako ekvivalent zazvonění na vstupní zvonek ?

5) ..... Je nějaká další možnost ?? .... Zatím mě nenapadá

Ať tak či tak, sen pokračoval. K popisování téhle části snu nějak není co, pobývali jsme jen v kamenném domku patřícím kastelánovi a jeho ženě s několika dveřmi do dalších místností. Z rozhovoru vyplynulo, že si nežádají žádné dotace, ale opravují hrad z darů a ze svého

Pak přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se, já usedám do Oktávie na sedadlo spolujezdce (tu Oktávku v reálu momentálně vlastním a řídím si jí zásadně sám). Rozjíždíme se a po pár desítkách metrů klasické silnice přichází zatáčka doleva

Tohle místo si zaslouží extra popis, ale když se mě zeptáte proč cítím potřebu popisovat zatáčku, kterou němci poněkud modifikovali, byť očekávatelně, odpovím jedním slovem - nevím.

Představte si zatáčku doleva, jenž navazuje na silnici vedoucí do kopce. Ve vnitřní straně zatáčky stojí dům. No a protože vede silnice do kopce, rozděluje se pruh vedoucí tímhle směrem na dva. Je jasně vidět přerušovaná čára tyhle pruhy rozdělující a pak ještě ždibíček pravého stoupacího pruhu. Víc vidět není, neboť zbytek je pokryt jemným sopečným (?) popýlkem, jenž stoupá do vysokého kuželu. Tu a tam už v tomhle šadavém popílku roste tráva.

O tomhle místě se mi už párkrát zdálo a já se tomu nedivím - je to dost zvláštní místo. Z předchozích snů vím, že tahle silnice kdysi(!!) vedla mezi Karlovými vary a Chomutovem, z některých snů vím že končí na tom paloučku u hrádku s velkou rozvodnou elektřiny, či je přerušena pár metrů před paloučkem, jenž je trochu stranou od míst, kde kdysi silnice vedla.

V reálu na té silnici existuje _TROŠKU_ podobné místo, byť ta víceproudovka začíná až za vesnicí a až po dvoustech metrech rovného úseku.

Co je ve snu dál směrem na Karlovy vary nevím, natožpak proč už tam nevede silnice. Z pohledu daným směrem vidím jen lesy ....

Ale zpět ke snu, který má od tohoto místa jiné pokračování než při jeho premiéře. Respektive už volba mého současného vozu v prvním snu nebyla - to jsem ještě tohle auto neměl. Projíždíme zatáčkou a já sleduji, že můj řidič je v zatáčce "dlouhý", takže jede částečně už travou. Po vyjetí kopce a další zatáčce je to vyjetí už dost markartní - jedeme po pokosené louce vedle silnice. Navrhuji, že převezmu řízení a vystupuji z vozu. Můj řidič ještě kus popojel po louce a najel na vjezd z louky na silnici, kde zastavil a čekal až k němu těch 20 metrů dojdu.

Jenže já k němu nedošel. Mezi loukou a silnicí, zvláště pak ke konci louky jsou ovocné stromy a teď se na silnici objevilo další auto se dvěma cestujícími. To stojí. U řidiče je rozbité čelní sklo, jakoby hlava řidiče prolétla skrz. Řidič sám ma na krku navléknutý volant, jakoby před průletem hlavy sklem prolétl ještě skrz volant.

"Dobře ti tak !" zařval jsem na řidiče v první chvíli, myslíc si přitom, že ten dotyčný je němec....

Opět chvilka k zamyšlení - Jak jsem zjistil že je to němec, to netuším - jediný obvyklý znak byly kudrnaté vlasy. Už i ten průlet sklem byl nějaký divný. Hlavně - proč proletěl ?!?. Do stromů nenarazil - to by měl pomačkané plechy a hlavně by nestál na silnici úplně normálně. Do mě nenarazil ani kvůli mě nemohl prudce brzdit, stál jsem na krajnici a ještě jen stěží vteřinu, přišel jsem přeci z louky. Snad že by nás vytlačoval ze silnice ???

Jisté ale je, že se mi toho řidiče zželelo a tady přichází další otázka - Zželelo by se mi opravdového němce ? To by šlo hoooodně těžko po tom všem, co v mých snech tropili a tropí za neplechu. To snad jedině němce, který byl dříve čechem a z nějakého donucení zvolil změnu národa ...

To zařvání mi pomohlo, dost jsem si ulevil od vzteku a začalo mi to pořádně myslet a já si mohl uvědomit co vidím. Řidič žil a dost často polykal, jako by měl vnitřní zranění v ústech a tekla mu do nich krev. Aby mohl dýchat, musel tu krev polykat (nebo vyplivovat, ale to nikoho nenapadlo). Zavolám ti pomoc řekl jsem tiše a sáhl pro mobil.

Z nějakého důvodu najednou můj mobil stoupá vzhůru k nebesům uvázaný k padáku a pak jej vítr strhává od silnice přes louku. Louka se po chvíli svažuje prudce do nějakého srázu. Utíkám si pro mobil a snažím se ho stihnout včas, ten sráz vypadá sice schůdně, ale je dost prudký.

Mobil nestíhám a sjíždím po zadku sráz až dolů k několika postavám stojících na polní cestě. Z nějakého důvodu vím, že ta cesta vede do nějakého stanového tábora. Jedné z postav říkám naštvaně: To je fakt vtipný ! Dotyčný se totiž baví tím, že nějaký trikem na dálku sebere člověku mobil, přičaruje mu padáček a pak jej sestřeluje. Prostě blázen a ostatní na něj obdivně čumí...

Ukázal jsem na blázna-střelce prstem a na ústa udělal "bam !" stejně, jako když si děti hrají na střílení bez revolverů. Od prstu se mi zablesklo, začmoudilo a vyletivší kulka zasáhla našeho blázna a strhla ho do strany, jako bych ho trefil do pravého ramena. Ten blázen byť umírajíc stihl vystřelit po dalším letícím balíčku a naštěstí to nebyl můj mobil. Ten si rychle beru a sápu se kolem desítky rozsřílených mobilů nahoru.

Nahoře zavolám pomoc pro zraněného řidiče a sleduji co ten blázen rozstřelil. Na padáčku byla pikslička se směsí bobulek....

Chvíli se na ně spolu s přihlížejícími lidmi koukám a pak se na ně vrháme a jíme je po hrstích.... Pak se sen přerušil ...

Když to shrnu, tenhle sen mi připoměl mé WHO IS WHO, které jsem psal na úplném začátku "Divokých snů". Měl bych do tohoto seznamu zařadit kromě čechů němců romů a elfů ještě zařadit kategorii blázen. Definice by zněla asi nějak takto:

Blázen: Člověk, jenž byl proměněn z čecha na němce (možná i naopak?) ale proměna byla tak psychicky náročná (nebo se nepovedla), že se z toho dotyčný zbláznil. Dělají nesmyslné věci, jenž nejdou pochopit. Je-li jejich bláznoství slabší, pak dělají naschvály, nejlépe čechům.

Dohrávka Kerbera

Balanar se práva na duši Danteho vzdal, čímž definitivně odsoudil Danteho k smrti, neboť si jeho duši odvezl. Ale zpět k mému Kerberosovi: Jednu tlapku má položenou vyzývavě přes čáru, čímž mě zcela jasně varoval: Bacha hochu, ta čára na mě neplatí. Ohlédl jsem se po Mrakoplašovi a Balanarovi a súrsky jsem si zavolal o posily. Vím, že mám lovit démony a cítím, že mám lovit i Kerbera, ale nepamatuji si, jak jsem samostatně lovil včera tu vílu. Dnes musím svůj výkon minimálně zopakovat.

Z Balanara i Mrakoplaše zbroj spadla a Mrakoplaš mi sdělil, že oni mají odslouženo a že si musím poradit sám. Jenže, mám přeci lovit démony, ale je Kerberos démon nebo zvíře ? Na mé pokusy o domluvu nereaguje. No ano správně - s tou vílou jsem se domluvil !

Pokud ho musím ulovit, musím přijít na to jak. To by mělo být taky snadné - Balanar i Mrakolaš mají svůj protějšek u Slunečňáků a můj protějšek se jakoby náhodou ani ne před minutou ukázal přímo zde u nás. Šmankote - já budu dělat lovce s lanem. A elfí lano co mám smotané v batůžku to nebude, Slunečňákovo lano bylo spleteno z vláken které až podezřele připomínaly sluneční paprsky. Já musím mít logicky vlákno snové. Pán snů mi jasně řekl - musím si svoji identitu najít sám, ten mi s lanem nepomůže. Ostatně mi ani neposílal brýle, když nad tím teď uvažuji. Musím si najít jiný zdroj lana a má paměť nachází snadné řešení. Pavouci! S jejich pomocí jsme tenkrát lovili Jalmavu. A co víc ! Jak se jí to lano dotklo, byla mírná jako beránek !!! (viz kapitola 22 a jsem překvapen, že se tam lekám možnosti mít v očičku měsíček a hvězdičky)

Zíráme na sebe s Kerberosem a ani jeden z nás nehodlá útočit. Mám tak čas rozvažovat kde má správně být Kerberos. Vím to - v říši mrtvých, kdesi za řekou Stynx. Ostatně tam má být i ten palác. Za řeku Stynx mají chodit duše zemřelých nenásilně, nebo těch, které jsou smířeni s tím že zemřeli. Krátce přemýšlím, kam asi chodí sebevrahové. Asi taky za Stynx ...

Současně se Stynxem mi vyvstanula v mysli i bohyně LIMS KRADMA, jenž je považována za neutrální, podobně jako její starší bratříček řád Morte Ascendo. V Lims Kradmu věřívají válečníci...

Krátce se bavím s Raelem o našem mocném nekromantovi, kterého nikdo nezdá. Ten se tu vyloupl vysloveně odnikud, podobně jako ty tři stovky duší. Copak je na Plexisu nějaký hladomor či něco podobného a my o tom nevěděli ? Tohle by se přeci okamžitě rozneslo po ostrově. Máme tedy duše navíc, ale nechybí těla. Možná že je ten nekromant uvolnil z nemrtvých. Ptám se Raela, jestli by byla možnost zamknout tu bránu nahoře na paláci a prý by to mělo jít, byť má Rael pochybnosti o tom co se bude dít pak - i já se bojím Kerberose. Nemáme ho vůbec jak zajistit. Teď hlídá průvod duší, ale co bude dělat pak, když uzamkneme bránu.

Aby se nám tak Křemílek vyměnil s nekromantem, popíchl mě Rael. Jenže Křemílek je zavřen u Morte Ascenda, a náš nekromant se nějak záhadně záhadně ukazuje jen mezi východem a západem slunce, jako by se bál, aby nebyl odchycen ... námi ?!?!

Panenko skákavá !!! Aby tak i slunečňákům mizeli duše, a ti mi nějak přes Balanara poslali balíček s brýlemi a ten aby to nebylo nápadné zmermomocnil nějakou dívku, aby mi napsala adresu na balíček ! To ohnivé vlákno bylo přeci taky žluté. Brr, tohle nebudu domýšlet, i když by to vysvětlilo podivné Balanarovo velmi snadné vzdaní se Danteho duše, jakoby dlužil Slunečňákovi službičku. To spíš je někde poblíž nějaký mocný muž či spíše žena, která se nemohla koukat na dění a rozhodla se nám pomoci v dorovnání rovnováhy.

To mi ale pro změnu připomnělo službičku, kterou jsem prokázal Lemonovi. Jak jsem dokázal přikouzlit mu krásné sny ? Musel bych mít to brčko od víly a to by muselo fungovat oboustranně. Sahám do kapsy s úmyslem vytáhnout snové brčko. Skutečně ho v kapse mám a podobně jako brýle je namodralé barvy. Dokonce se chová stejně jako brýle, když ho uložím do kapsy, tak najednou nejde nahmátnout. Došlo mi, že je to docela dobrá obrana proti zcizení, když je lapka nedokáže nahmátnout v mé kapse.

Chviličku si hraju s brčkem. Jde natahovat a smršťovat, z obou stran vypadá stejně a to je taky všechno co můžu dělat. Ale to už ke mě došel Mrakoplaš a podivuje se, že jsem se prakticky nepohl z místa. Vysvětluju mu tu věc s Kerberosem (budu muset zajít do Snové říše za modrookými pavouky) a taky s dušemi. Nezmizel náhodou nekromant od Pána Snů ?

Mrakoplaš na spojení s Pánem snů šel vědecky. Připravil si dýmku, zabánil si snový tabák a na směnu upadl do tranzu, v němž asi tak v druhé polovině silně pobledl. Když se probral, přetlumočil mi slova Pána snů: "Z mé říše mizí lidé a vynáší je sluneční strana a už jsou jich stovky. A já vím kudy prchají. Může za to tvůj bratr Balanar. Je ve vašem zájmu srovnat tuhle výhodu sluneční strany." No panečku - tím se všechno vysvětlilo, aspoň to tak vypadá.

Druid - medvěd nakukal Balanarovi, aby vysadil pět stromků - srdcí hvozdu, v každém hvozdu jeden. Balanar, jenž byl rád že na něj medvěd (mimochodem stranící sluneční straně - kapitola 32.) znovu nenasazuje nad tím asi nepřemýšlel, nebo ne tak hodně a u arcidruidky Zefrity si vyzvedl pět stromků a pomalu je začal sázet. Na Plexisu jsou jen čtyři hvozdy, takže to byla taková past. A lesy s hvozdy si nejde splést, přestože obyčejných lesů je na Plexisu zrovna kolem pěti, pokud se nepletu.

Srdce hvozdu vysazené v říši Pána Snů nám na jednu stranu dost rychle zachránilo život na Rychlebách, na druhou stranu tudy mohl uniknout jak Křemílek, tak i náš nekromant a věřím tomu že si toho mohlo povšimnout i pár duší. Anebo má pravdu Pán SNů a někdo ze sluneční strany je vyvádí ven. A klidně by to mohl být i druid medvěd sympatizující se stranou Světla.

A teď jak to šetrně říct Balanarovi, protože to bude muset být on kdo nás zavede ke stromku nějakou delší cestou až ke stromu. Když bych totiž prolezl některým srdcem hvozdu já a vylezl ve hvozdu ve snové říši, kde bych srdce hvozdu podťal, tak bych si uzavřel cestu zpět, přeci jen ještě nemám moc zkušeností v pohybu po říši Pána snů. Pravdu má ale i Rael, že by stačilo za pomocí ozrimků stromek šetrně vyhrabat a pak zasadit jinde. Tím bychom uzavřeli díru do říše snů, teď ještě jak zachránit duše, které patří do říše snů. Rael bude muset svým klíčem (dočasně) zamknout bránu do paláce Morte Ascenda. Když ji zavře jen na období noci, slunečňáci na ně nebudou moci a nám nebudou unikat do paláce. Otázkou je, co udělají duše a co udělá Kerberos. Kerbera bych mohl zajistit Snovým lanem. Ale co s dušemi ? Nechat je uvězněné v kruhu mezi paláce a volnou plochou ? A co se srdcem hvozdu ? Mít naštvané všechny hvozdy na Plexisu by znamenalo, že dost měst by pro nás bylo nedostupných, o Eldoru nemluvě. Kácet rozhodne nebudeme moci ... Jediné co by snad možná šlo by bylo to, kdyby to srdce hvozdu co je u Pána Snů bylo samostatné od zbylých čtyř srdcí hvozdu. Bojím se ale, že to by mohla zařídit jen Zefríta a tolik času myslím nemáme. Ha, vlastně máme ! Dojdeme ke stromu v říši Pána snů, Balanar jím projde k Zefrítě, rychle se poradí a vrátí se s odpovědí, ať už bude jakákoliv. My mezitím zajistíme, aby další duše neunikali skrz strom a když budeme mít štěstíčko, tak čapneme lapku duší při činu.

Zbývá vyřešit, kdo mi poslal brýle - pokud to byli Slunečňáci, tak chtěli, abych viděl Kerbera. Když bych ho odstranil z cesty v nevhodnou dobu, šli by si nalovit naše dušičky. MOhl to být i někdo z Morte Ascendo, abychom měli šanci si uvědomit nebezpečí z Kerbera. Možná že se tu palác MOrte Ascenda objevil proto, aby duše patřící do Snové říše nepřecházeli do říše Slunce. Neměl by někdo zariskovat a jít se domluvit s osazenstvem paláce ? A pak ještě - vrátí nám naše duše co už prošly dovnitř ? A případně - podaří se nám je ukrást spodním vchodem ? A budeme na to mít právo ?