Jsou chvíle, kdy nejsem na setkání "se sama" sebou připraven, a tentokrát opravdu ne.
Kamarád mě lákal, abych přijel na kolaudaci jeho pražského bytu, až jsem využil příležitosti a po večerním zasedání jistého výboru jsem k němu dle pokynů zajel. Mohl jsem si vybrat tramvaj nebo metro a přestože po Praze raději jezdím tramvají, tentokrát padla volba na metro, neboť se ona výborová schůzka konala na "červeném" metru a kamarád mi na výstup z metra nabídl stanici taktéž na této trase metra. Z názvu blogpostu asi vykoumáte i která stanice to byla.
Jsem si stoprocentně jist, že jsem tímhle směrem ještě nikdy nejel (resp. jel, ale to metro tehdy končilo o hezkých pár zastávek dříve), takže když jsem vystoupil a viděl, že nástupiště je na šířku hodně malé a že přepravní prostor končí prakticky hned za, bylo mi jasné že jsem opět dohnal sám sebe - opět jsem tu ve snu byl. Kamarád si pro ně nakonec přišel a vyvedl mě po schodech nahoru, kde jsem automaticky zahl doprava. Po projití dvou světelných křižovatek a mostem nad dálnicí (nevedla na ní nikde poblíž odbočka, což byl v mém snu později problém, protože se nešlo dostat domů), jsme začali pomalu a plynule zatáčet doprava a to tak dlouho, až se mi jak v reálu, tak i ve snu točila hlava a měl jsem pocit, že jsme udělali otočku o 360 stupňů.
Ještě vstup do panelového domu zvláštní konstrukce si ve snu pamatuji a také to, že se ke kamarádovi šlo přes jakousi zasklenou "pavlač", kolem tří dalších bytů. Okna v bytě na onu pavlačovou stranu byla na panelák tak nezvyklá - v době, kdy se mi tenhle sen zdál - že mě to dost udivovalo. Teď v reálu to se mnou skoro ani nehlo, jen jsem mírně pozdvihl obočí.
Ráno, podobně jako ve snu, jsem měl potíž držet správný směr (stále doleva) a potvrdil jsem si přitom, že opravdu skrz sídliště vedou dráty vysokého napětí. To nechápu doteď ....
Dojel jsem následně do Stříteže, kde už jsem jednou byl pro kamaráda a už tenkrát mě zaujal jejich dům a jejich maxipsové, tentokrát jsem měl i nocovat a s psíky a všemi kamarády měl jít na procházku. Tohle setkání se svým snem jsem si ale užil :-) Chodit v lakýrkách v terénu není příliš dobré, ale dobře mi tak, mám si vozit tenisky na přezutí.
Zase se mi potvrdila má teorie, kterou jsem vyslovil před mnoha měsíci. Astrálně jsem cestoval do míst, kde jsem se cítil bezpečně a v klidu, jako v náručí maminky :-)
Našel jsem tu místo i jednoho trošku traumatizujícího snu, neboť jistá asfaltka vedla jistým úvozem a pak náhle končila, neboť dříve vedla do vesnice, jenž byla zaplavena přehradou, ale co nadělám...
