Ovce ve tmě

Ve tmě je každá ovce černá

2100 příspěvků na blogu

Dva tisíce a jedno sto příspěvků na blogu (s tímto příspěvkem co čtete už 2101)  mohu s hrdostí(?) prohlásit k dnešnímu dni. Jen to není takové, jak bych chtěl, jak jste asi poznali z onoho otazníku v závorce výše.

Ano, mohu být hrdý na to, že jsem to zde, na svém (v pořadí druhém) blogu, vydržel tak dlouho, ale hnidopich, který by příspěvky přepočítával, by zjistil, že počet nevychází o dva  příspěvky zveřejněné s budoucím datem. A hnidopich ve mě by řekl že příspěvků naopak mohlo být více a tuhle hranici bych překročil dříve...

Část příspěvků jsem totiž promazal, ať už kvůli tomu, že prozrazovaly příliš z mého soukromí, nebo byly napsány tak špatně, že jsem s nimi později nesouhlasil, či patřily k něčemu, co už nechci nebo dokonce nemohu zveřejňovat.

Ovšem jsou i minimálně dva příspěvky, za kterými jsem si mohl stát a ty zmizely také, když na mě někdo udělal "bububu" , ale kde se domnívám, že jsem měl pravdu. Ale dokažte ji případně u soudu...

Je to však všechno boj s větrnými mlýny, neboť co na Internet dáte (a je jedno jestli na Facebook, blog, email, či kamkoliv jinam) je někde zaarchivováno ve více či méně dostupné formě a tak to vůči mně může kdokoliv použít a je úpkně jedno jak nevinné jsou tyhle zápisky.

Připomíná mi to jeden odstavec z díla "Saturnin", kdy si teta Kateřina stěžovala, že ji Saturnin svým pozdravem urazil. Saturnin oponoval, že ji pozdravil "Nazdar", ale teta protestovala, že jí s despektem oslovil: "No nazdar". A dokažte, kdo měl pravdu...

Avšak u jednoho tématu jsem se doslova zabejčil a ponechal jej zveřejněný - seriií čtyř článků na téma Lyoness, přičemž první z nich brzy překročí 10 tisíc shlédnutí. Takhle dobré články se mi v roce 2012 docela dařily, byť u dalších z nich na jiná témata mám stěží stovky shlednutí, avšak od té doby se mi z tohoto pohledu nedaří. Otázka zní: A má se mi v tomto ohledu dařit?  Chci aby se mi v tomto ohledu dařilo?

Je to taková doplňující otázka k těm šesti, které jsem si tu pokládal před třemi dny...

Jednej podle ...

Představ si ty nejhorší možné následky, které může tvé jednání přinést, předem se s nimi smiř a teprve potom jednej!

Dale Carnegie

O měnění lídí

Moudro, které popisuje to, co jsem musel bolestně zjistit na vlastní kůži....

Pokud chcete měnit lidi, začněte u sebe. Je to užitečnější a bezpečnější.

Dale Carnegie

Šest otázek ...

Včera jsem narazil na článek "Rozhovor sám se sebou, který musíte podstoupit, pokud stojíte o štěstí",  a tak si zkouším odpovídat na šest otázek, které na sebe navazují.

1. Co opravdu chceš?
2. Čemu opravdu věříš?
3. Co dokážeš obětovat?
4. Zažíváš malé výhry?
5. Kde bereš energii?
6. Co Tě teď dělá šťastným?

A protože mi to nějak moc nejde, tak si jdu vzít otázky do lesa, protože minimálně na otázku č. 5 umím odpovědět - Energii získávám, když v pomalé chůzi sleduji les a jeho proměny v čase a nikdo na mě nemluví...

čas vyhodit rychlost

Poseldní dobou začínám mít pocit, že je potřeba vyhodit rychlost, protože je toho na mě pocitově nějak moc.

Když už i na sobotním RVHP jsem si musel "narovnat záda" (čti - zavřít oči, lehnout si a jen naslouchat), tak to už je vysloveně výstraha před malérem. Následně mi bylo v neděli na hokeji zdravotně divno. Původně jsem si myslel, že je to z únavy a z toho, jak jsem nad tím přemýšlel, ale ouha, zjistil jsem že mám už minimálně dva dny nezobané léky na tlak.

Všechno se vším dohromady, a pak už stačí jen a jen skutečně málo, aby mě pak následně složilo i jen obyčejné povídání o metafyzice...

A tak, právě teď, na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, mám s vědomím organizátora "vyhozenou rychlost". Ráno zapnu počítač, večer ho vypnu a po kole jistého turnaje přelosuji - za 4 dny udělat sedm losování se moc prací nazývat nedá. Po zbytek času chci být co nejvíce v přírodě, což ve zdejším okolí odpovídá pobytu v lese...

Život se zeptal smrti:

Život se zeptal smrti:
"Proč mě lidi milují a tebe nesnášejí?"

Smrt odpověděla:
"Protože ty jsi krásná lež a já krutá pravda"