Dva tisíce a jedno sto příspěvků na blogu (s tímto příspěvkem co čtete už 2101) mohu s hrdostí(?) prohlásit k dnešnímu dni. Jen to není takové, jak bych chtěl, jak jste asi poznali z onoho otazníku v závorce výše.
Ano, mohu být hrdý na to, že jsem to zde, na svém (v pořadí druhém) blogu, vydržel tak dlouho, ale hnidopich, který by příspěvky přepočítával, by zjistil, že počet nevychází o dva příspěvky zveřejněné s budoucím datem. A hnidopich ve mě by řekl že příspěvků naopak mohlo být více a tuhle hranici bych překročil dříve...
Část příspěvků jsem totiž promazal, ať už kvůli tomu, že prozrazovaly příliš z mého soukromí, nebo byly napsány tak špatně, že jsem s nimi později nesouhlasil, či patřily k něčemu, co už nechci nebo dokonce nemohu zveřejňovat.
Ovšem jsou i minimálně dva příspěvky, za kterými jsem si mohl stát a ty zmizely také, když na mě někdo udělal "bububu" , ale kde se domnívám, že jsem měl pravdu. Ale dokažte ji případně u soudu...
Je to však všechno boj s větrnými mlýny, neboť co na Internet dáte (a je jedno jestli na Facebook, blog, email, či kamkoliv jinam) je někde zaarchivováno ve více či méně dostupné formě a tak to vůči mně může kdokoliv použít a je úpkně jedno jak nevinné jsou tyhle zápisky.
Připomíná mi to jeden odstavec z díla "Saturnin", kdy si teta Kateřina stěžovala, že ji Saturnin svým pozdravem urazil. Saturnin oponoval, že ji pozdravil "Nazdar", ale teta protestovala, že jí s despektem oslovil: "No nazdar". A dokažte, kdo měl pravdu...
Avšak u jednoho tématu jsem se doslova zabejčil a ponechal jej zveřejněný - seriií čtyř článků na téma Lyoness, přičemž první z nich brzy překročí 10 tisíc shlédnutí. Takhle dobré články se mi v roce 2012 docela dařily, byť u dalších z nich na jiná témata mám stěží stovky shlednutí, avšak od té doby se mi z tohoto pohledu nedaří. Otázka zní: A má se mi v tomto ohledu dařit? Chci aby se mi v tomto ohledu dařilo?
Je to taková doplňující otázka k těm šesti, které jsem si tu pokládal před třemi dny...
