V dnešním zápisku bych měl škrtnout v nadpisu ono slovo "pracovní", neboť celý tento týden využívám institutu zvaného dovolená.
Chtěl jsem dělat docela hodně věcí, ale značná část z nich vzala zasvé. V pondělí jsem chtěl spíše odpočívat a dotáhnout nějaké drobnosti doma. To se mi relativně podařilo do doby, než mě chytlo bolení celého těla. (článek Áchich áchich...).
V úterý jsem chtěl zvládnout plavání a přípravu na víkend se spolkem, hlavně nastavit notebooky, aby na nich fungoval losovací program, neboť přechod z WIN XP, přes jen hodinu nainstalované WIN 7 do WIN 10 dost programů nepřežilo, mezi nimi i tento losovací program. Příprava se povedla...
Ve středu jsem chtěl střihat video z minulé akce (už byl fakt čas, když ve čtvrtek začínala akce nová) ale to už se nepovedlo. Jednak si za to můžu sám, protože jsem hrál Ingress tak "zuřivě", že čas přímo letěl (ale co už, když už mám level 6, to už si můžu dovolit sestřelovat portály na osmé úrovni a taky jsem jich pár načnutých opravdu sestřelil) a pak jsem bohužel obdržel první várku telefonátů, které jsem popsal v článku No, a mám to!.
Pokračujeme .. ech ... pokračuji také ve Space Engineerech, kdy kamarád Z* se takovým způsobem zaláskoval, že výstavba naší společné základny šla do háje, leč jsem neznal určité detaily plánované stavby, takže jsem si je osobně u Z* vyzvedl v práci a pak ve středu večer za pomoci zbylých dvou lidí (co si na stejné mapě staví konkurenční základnu) se jal zavrtávat do země. Fyzika v této hře ale není na úplně dokonalé úrovni, či případně se ne úplně přesně přenáší mezi stroji, takže mi na zemi třeba věčně poskakuje hrouda železa... no a samozřejmě i díky tomu se mi v polovině tunelu zasekla vrtná souprava a nešla ani dopředu ani dozadu. Byly to horké chvilky ... :-(
O akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi zatím moc psát nechce, ale dneska jsem byl při večerním trojkole kole hry v šachy, jež jsem soudcoval, konfrontován s neuvěřitelným množství reklamací, že jsem jenom zíral. To co obvykle mám ze dvou X kolových turnajů, jsem měl teď za kola tři. A samé špeky, Copak děti, ti lze rozumně umluvit, ale když vám za zády stojí rodič, který napovídá svému dítěti co má reklamovat, či jak se má bránit mým dotazům... No, nerozhodovalo se mi dobře...
O kvalitách spánku na těchto akcích jsem už napsal tolik slov, že netřeba dodávat další. Letos nás totiž zde vypekla paní hospodářka, která uzavřela "bar", takže se společnost sešla v jídelně. Ta ale nejde zavřít. Na druhu stranu ale nebylo co pít...
pátek 29. ledna 2016
čtvrtek 28. ledna 2016
No, a mám to!
Tenhle výkřik jsem mohl pronést dnes ve 12:30, kdy jsem zahájil odjezd na akci spolku, jehož jméno se nevyslovuje.
15 ledna jsem totiž psal v článku "Shrnutí uplynulého týdne (2.)" a pak ještě v Dodatku 18.ledna, že jsem ztrácel věci a mnohé z nich našel, krom sluchátek. Tak už je mám - ležely na parkovišti na mém vyhrazeném místě a protože byly bílé a i sníh byl bílý, tak je nikdo nemohl najít. Až teď, při oblevě. Neptejte se mě, jak jsem je tam mohl ztratit, leč stalo se. Sluchátka fungují...
Dalo by se říci, že by štítek "smutek v duši" nemusel být u tohoto článku, vždyť věci občas ztratíme každý (resp. někteří je jen odloží na nevhodném/neobvyklém místě), leč kolem spolku se opět děje něco, u čeho být nechci. A tudíž mé rozhodnutí je jasné - na členské schůzi si už tentokrát placené členství neprodloužím.
To mi totiž volala hlavní pořadatelka akce, jíž úkoloval řadový pořadatel této akce(a pokladník spolku) a sdělovala mi informace, které bych očekával, že mi řekne onen pokladník, tedy A*. No a vzhledem k tomu, že mi o pár hodin dříve volal ani ne osmnáctiletý fracek, který se mi zval do auta abych jel na akci více využitý, a naznačoval, že v pořadatelském týmu je on a já ne... Nehledě na to, že A* prohlásil, že dlouholetý přednášející na akci přednášet nechce a tato hlavní pořadatelka jedním rychlým telefonátem zjistila, že je informace nepravdivá. Ale necháme se překvapit - schválně, jak mě za hodinku při představování týmu představí a zda vůbec?
No a aby se to nepletlo, tak zrovna dnes začaly přicházet z práce telefonáty, že je potřeba mých vědomostí a taky "raději volám tobě, protože..." Jak dnes mohla proběhnout příprava na akci raději nemluvit, ještě že jsem si většinu věcí připravil včera...
15 ledna jsem totiž psal v článku "Shrnutí uplynulého týdne (2.)" a pak ještě v Dodatku 18.ledna, že jsem ztrácel věci a mnohé z nich našel, krom sluchátek. Tak už je mám - ležely na parkovišti na mém vyhrazeném místě a protože byly bílé a i sníh byl bílý, tak je nikdo nemohl najít. Až teď, při oblevě. Neptejte se mě, jak jsem je tam mohl ztratit, leč stalo se. Sluchátka fungují...
Dalo by se říci, že by štítek "smutek v duši" nemusel být u tohoto článku, vždyť věci občas ztratíme každý (resp. někteří je jen odloží na nevhodném/neobvyklém místě), leč kolem spolku se opět děje něco, u čeho být nechci. A tudíž mé rozhodnutí je jasné - na členské schůzi si už tentokrát placené členství neprodloužím.
To mi totiž volala hlavní pořadatelka akce, jíž úkoloval řadový pořadatel této akce(a pokladník spolku) a sdělovala mi informace, které bych očekával, že mi řekne onen pokladník, tedy A*. No a vzhledem k tomu, že mi o pár hodin dříve volal ani ne osmnáctiletý fracek, který se mi zval do auta abych jel na akci více využitý, a naznačoval, že v pořadatelském týmu je on a já ne... Nehledě na to, že A* prohlásil, že dlouholetý přednášející na akci přednášet nechce a tato hlavní pořadatelka jedním rychlým telefonátem zjistila, že je informace nepravdivá. Ale necháme se překvapit - schválně, jak mě za hodinku při představování týmu představí a zda vůbec?
No a aby se to nepletlo, tak zrovna dnes začaly přicházet z práce telefonáty, že je potřeba mých vědomostí a taky "raději volám tobě, protože..." Jak dnes mohla proběhnout příprava na akci raději nemluvit, ještě že jsem si většinu věcí připravil včera...
středa 27. ledna 2016
úterý 26. ledna 2016
Áchich áchich...
Ano ano, přesně takovéhle vzdychy jsem pronášel od včerejšího večera až do nějaké dnešní 10-té hodiny dopolední, Jak se říká - a dobře mi tak, když si beru dovolenou a dělám při ní věci, které normálně nedělám.
Chodil jsem venku po městě, pěšky a snad to bylo v součtu 10km, to vše v rámci nakupování a hry Ingress. Jenže: foukalo, parkát mi podjely "cvičky", takže jsem byl večer dolámaný, bolely mě různé svaly a tak. Jenže jsem si při té příležitosti začal užívat cosi, co vypadalo jako pěkně úporná migréna.
Dnes ráno jsem se musel omluvit kamarádce I* z plavání v bazénu, protože bych toho asi moc nenaplaval, byl jsem rád, že chodím. Jaké to štěstí, že to postupně povolovalo, takže jsem si odpoledne už samostatně vyběhl pro léky...
Nemusím říkat, že mě docela mrzelo, že jsem tohle odvolání musel udělat, jaké však bylo moje překvapení, když mi v odpověď přišla zpráva -já vím, už si mi to psal včera.Samozřejmě jsem u sebe tu SMSku u sebe nenašel, ale věřím všemu. Až tak mi bylo blbě. Ani jsem si pořádně nezahrál nic na počítači...
Chodil jsem venku po městě, pěšky a snad to bylo v součtu 10km, to vše v rámci nakupování a hry Ingress. Jenže: foukalo, parkát mi podjely "cvičky", takže jsem byl večer dolámaný, bolely mě různé svaly a tak. Jenže jsem si při té příležitosti začal užívat cosi, co vypadalo jako pěkně úporná migréna.
Dnes ráno jsem se musel omluvit kamarádce I* z plavání v bazénu, protože bych toho asi moc nenaplaval, byl jsem rád, že chodím. Jaké to štěstí, že to postupně povolovalo, takže jsem si odpoledne už samostatně vyběhl pro léky...
Nemusím říkat, že mě docela mrzelo, že jsem tohle odvolání musel udělat, jaké však bylo moje překvapení, když mi v odpověď přišla zpráva -já vím, už si mi to psal včera.
pondělí 25. ledna 2016
neděle 24. ledna 2016
Manželská hádka je jako...
Manželská hádka je něco jako proces se Slánským. Taky jste nakonec usvědčeni z nejabsurdnějších zločinů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)