Tenhle výkřik jsem mohl pronést dnes ve 12:30, kdy jsem zahájil odjezd na akci spolku, jehož jméno se nevyslovuje.
15 ledna jsem totiž psal v článku "Shrnutí uplynulého týdne (2.)" a pak ještě v Dodatku 18.ledna, že jsem ztrácel věci a mnohé z nich našel, krom sluchátek. Tak už je mám - ležely na parkovišti na mém vyhrazeném místě a protože byly bílé a i sníh byl bílý, tak je nikdo nemohl najít. Až teď, při oblevě. Neptejte se mě, jak jsem je tam mohl ztratit, leč stalo se. Sluchátka fungují...
Dalo by se říci, že by štítek "smutek v duši" nemusel být u tohoto článku, vždyť věci občas ztratíme každý (resp. někteří je jen odloží na nevhodném/neobvyklém místě), leč kolem spolku se opět děje něco, u čeho být nechci. A tudíž mé rozhodnutí je jasné - na členské schůzi si už tentokrát placené členství neprodloužím.
To mi totiž volala hlavní pořadatelka akce, jíž úkoloval řadový pořadatel této akce(a pokladník spolku) a sdělovala mi informace, které bych očekával, že mi řekne onen pokladník, tedy A*. No a vzhledem k tomu, že mi o pár hodin dříve volal ani ne osmnáctiletý fracek, který se mi zval do auta abych jel na akci více využitý, a naznačoval, že v pořadatelském týmu je on a já ne... Nehledě na to, že A* prohlásil, že dlouholetý přednášející na akci přednášet nechce a tato hlavní pořadatelka jedním rychlým telefonátem zjistila, že je informace nepravdivá. Ale necháme se překvapit - schválně, jak mě za hodinku při představování týmu představí a zda vůbec?
No a aby se to nepletlo, tak zrovna dnes začaly přicházet z práce telefonáty, že je potřeba mých vědomostí a taky "raději volám tobě, protože..." Jak dnes mohla proběhnout příprava na akci raději nemluvit, ještě že jsem si většinu věcí připravil včera...
