Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 29. ledna 2016

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (4.)

V dnešním zápisku bych měl škrtnout v nadpisu ono slovo "pracovní", neboť celý tento týden využívám institutu zvaného dovolená.

Chtěl jsem dělat docela hodně věcí, ale značná část z nich vzala zasvé. V pondělí jsem chtěl spíše odpočívat a dotáhnout nějaké drobnosti doma. To se mi relativně podařilo do doby, než mě chytlo bolení celého těla. (článek Áchich áchich...).

V úterý jsem chtěl zvládnout plavání a přípravu na víkend se spolkem, hlavně nastavit notebooky, aby na nich fungoval losovací program, neboť přechod z WIN XP, přes jen hodinu nainstalované WIN 7 do WIN 10 dost programů nepřežilo, mezi nimi i tento losovací program. Příprava se povedla...

Ve středu jsem chtěl střihat video z minulé akce (už byl fakt čas, když ve čtvrtek začínala akce nová) ale to už se nepovedlo. Jednak si za to můžu sám, protože jsem hrál Ingress tak "zuřivě", že čas přímo letěl (ale co už, když už mám level 6, to už si můžu dovolit sestřelovat portály na osmé úrovni a taky jsem jich pár načnutých opravdu sestřelil) a pak jsem bohužel obdržel první várku telefonátů, které jsem popsal v článku No, a mám to!.

Pokračujeme .. ech ... pokračuji také ve Space Engineerech, kdy kamarád Z* se takovým způsobem zaláskoval, že výstavba naší společné základny šla do háje, leč jsem neznal určité detaily plánované stavby, takže jsem si je osobně u Z* vyzvedl v práci a pak ve středu večer za pomoci zbylých dvou lidí (co si na stejné mapě staví konkurenční základnu) se jal zavrtávat do země. Fyzika v této hře ale není na úplně dokonalé úrovni, či případně se ne úplně přesně přenáší mezi stroji, takže mi na zemi třeba věčně poskakuje hrouda železa... no a samozřejmě i díky tomu se mi v polovině tunelu zasekla vrtná souprava a nešla ani dopředu ani dozadu. Byly to horké chvilky ... :-(

O akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi zatím moc psát nechce, ale dneska jsem byl při večerním trojkole kole hry v šachy, jež jsem soudcoval, konfrontován s neuvěřitelným množství reklamací, že jsem jenom zíral. To co obvykle mám ze dvou X kolových turnajů, jsem měl teď za kola tři. A samé špeky, Copak děti, ti lze rozumně umluvit, ale když vám za zády stojí rodič, který napovídá svému dítěti co má reklamovat, či jak se má bránit mým dotazům... No, nerozhodovalo se mi dobře...

O kvalitách spánku na těchto akcích jsem už napsal tolik slov, že netřeba dodávat další. Letos nás totiž zde vypekla paní hospodářka, která uzavřela "bar", takže se společnost sešla v jídelně. Ta ale nejde zavřít. Na druhu stranu ale nebylo co pít...