Covidová situace je taková jaká je, takže všechny sobotní a nedělní aktivity, kde by bylo větší množství lidí, prostě nejsou. Navíc naše nedělní schůzky s přáteli, kde je nás právě deset jsou také odpískány, protože klíče má jen jedna jediná zodpovědná a ta má buďto covid, nebo chřipku nebo jen karanténu. I když podle včerejší zprávy je to nějaká kombinace s karanténou...
Hledal jsem ve svých vzpomínkách něco, co by ony týdny odlišovalo, tedy kromě kafáren s kamarádkou, které byly všechny tři rozdílné a přesto krásné.
Je zvláštní, ale víc si pamatuji to špatné, asi i proto, že zážitky byly velmi silné.
Zážitek první (týden 48.): čekal jsem na kamarády ve hře - jeden čekal na dodání hotové večeře až do domu, druhý byl na cestě pěšky domů. Po 45 minutách čekání začala diskuze o očkování, která velice rychle nabrala na hlasitosti, takže jsem na diskuzním serveru Discord přeskočil do vedlejšího kanálu a čekal, až program Discord bude ukazovat na kanále "Připrav se, hrajem" ticho. Dal jsem tomu ještě pět minut navíc. Pak jsem se ozval, jestli jako můžeme hrát a že jsem rád, že už se nehádají.
Právě toto poslední špatně volené slovo spustilo vodopád slovo jednoho z mých kamarádů a když jsem pronesl něco ve stylu že v kanálu "Připrav se, hrajem" očekávám hrají. Dostalo se mi hodně slov na téma 20let kamarádství, cenzury a taky "Já tady nemusim bejt". Hlas jsem měl ledově klidný a tuhle nahrávku využil "Tak se seber a vypadni!" dostalo se mu odpovědi. No, nervy už ale pracovaly, takže jsem dodal "a už se nevracej..." a v tu chvíli se ozvalo dinknutí, jak se onen kamarád odpojil, takže už jsem ani nedodával ".. do doby, než uznáš, že můj názor není ho*no"
Ten den se mnou nepromluvil ani můj druhý kamarád.
Zážitek druhý (začátek týdne 49.): Ten samý kamarád, jež odešel bez rozloučení mi psal, že v dané hře (Division 2) mají průšvih, ale protože jsem si hrál své, tak jsem tu zprávu neviděl hned, přišel tedy druhý kamarád (z té hádky) a po domluvě, jestli jsem ochoten s oběma mluvit a i zahrát si ji s nimi - hrál jsem ji totiž sám.
K tomu dodám ještě vysvětlení - hra má různé obtížnosti, nejmenší je "Příběhová", kterou jsem musel odehrát (dva měsíce po zhruba dvou hodinách denně), abych pak pokračoval v obtížnosti "Normální". Další tři obtížnosti jsou "Vysoká", "Vyzývavá", "Hrdinská" a do hrdinské lze přidat ještě další ztížení hry. Já hru začal hrát o dost později, takže nemám vybavení na to, abych měl trvale zapnutou jakoukoliv vyšší obtížnost, takže hraju při pohybování se světem jen "Normál", ale to hra nedává tak luxusní vybavení.
Mládenci měli zapnutou "Hrdinskou" a tři různé další ztížení z cca dvanácti možných a stáli na mapě zvané "Vrchol" ve sté části ze sta a nešlo jim to. Byli na to sami, což podle mých zkušeností je špatně (co jedno zvýšení obtížnosti to jeden nový člen do týmu), ale odhaduji, že jim někdo další, kdo se "omylem" připojil do jejich hry, raději utekl...
Měl jsem dvě možnosti - zkousnout mé rozčilení a čekání na omluvu, anebo říct že s tím hádavějším kamarádem do omluvy hrát nebudu.
Zvolil jsem možnost první, ale hodně jsem omezil jak hraní této hry, tak i komunikaci s daným kamarádem, takže se po zbytek 49. týdne a v týdnu 50. mohl občas divit, že hraji danou hru, ale sám...
Nejpřekvapivější je, že i tak se držím na prvním místě získaných bodů v naší skupině, i když v době vyfocení této fotky už není mé vedení tak velké (včera a dnes jsem nehrál).
Zážitek třetí: Dost lidí, ale i zvířat si u mě všímá dvou věcí - jednak že jsem unaven, druhak že jsem hodný. Jeden příklad za všechny: Jel jsem do hor opravovat jeden stařičký počítač, což znamenalo i jízdu po sněhu a parkování na promrzlé plotně, vše jsem zvládl. Paní už na mě čekala i se svou novou psí slečnou. Dopředu mi hlásila, že se pejska bojí chlapů, takže jsem nasadil své "psí ignore", ale po očku jsem si jí kontroloval. Došli jsme před vchod do domu, a to už jsem měl asi dvakrát očmuchnutou dlaň, kterou jsem měl pro tyto případy správně natočenou...
"Za chvíli Vám bude hlavou lézt na klín" řekla majitelka a já nevím, jestli to mělo být varování, nebo radostné konstatování. A opravdu, než jsem zdiagnostikoval chybu nefungující HTTPS komunikace, což bylo nějakých pět minut, měl jsem opřenou hlavu o pravé stehno. "Nechá se hladit jen po čumáku, po hlavě a zádech ne" dodala panička.
O dalších pět minut později jsem psí holčičku Bety škrábal po hlavě a o jeden mlsek později i po hřbetu, což znamenalo, že oprava počítače jednou rukou se maličko protáhla.
Ale i jistí človíčkové umějí říct pár slov, které potřebuješ slyšet a nevíš o tom....
Prostě a krásně - posledních jedenáct dnů těchto tří týdnů bylo super.
