Stojím asi tak na sedm metrů vysokém hřbetu nad řekou Ohří a sleduji ostrůvek, kde je skupinka 15 lidiček, takový mix malých dětí, velkých dětí a dospělých, prostě jeden táborový oddíl. Je večer a začíná se stmívat, už jsem celý nervózní.
A pak konečně se skupinka zvedne, přebrodí se ke mě, projde kolem mě do ubikace, dospělé děti prodiskutovávají situaci, kdy se konečně přestali chovat jako pitomci a vlezli si dopředu.
Zavírám bránu do dvora a otáčím se na H*, která s bolavým kolenem sedí u stolu s nezbytnou cigaretkou. "Už jsme na to staří Peline", říká mi a jde přede mnou do ubikace. Já bych šel také, ale jeden malý kluk si chce jít vyčistit zuby k vodě. "Já to stihnu dřív, než přijde velká voda" říká mi s pastou a kartáčkem v ruce, ale nekompromistě jej ženu zpět. Už když jsem zavíral bránu do dvora voda v řece stoupla o víc jak dva metry a bylo jasné že rozhodně půjde výš.
Taky že ano. Do naší podzemní ubikace začala po schodech téci voda, výška vody v naší úrovni byla stěží jeden centimetr. Dovřel jsem dveře a dotěsnil. Voda již dál nestoupala, ale můj pohled ven z okna na mém obličeji vykouzlil nějaký úšklebek. "Co je?" optala se mě H* ležící o patro níže na peci, která mé úšklebky spatřila.
"Totální.... konečná povodeň" odpovídám ji hned poté, co jsem si sáhl na onu "vodu", kterou vidím na zahrádce. Vypadá dost jedovatě a nehybně. Oklepávám si ji z ruky, protože mě spálila. "Kyselina" stihnu ještě syknout, než se probudím.
Tohle je jeden ze snů, po kterém když se vzbudím, tak nemohu znovu usnout. Místo toho, abych se dnes vzbudil v 7 hodin ráno jsem byl vzhůru už v půl páté a nepovedlo se mi zabrat, takže jsem to v půl šesté vzdal a vstal...
Jinak ozřejmění vody a kyseliny: představte si, že zleva do baráku teče špinavá voda z
řeky, ale za zdí vpravo někdo rozlil oooobrovskou kaluž kyseliny, takže zrušil zahrádku a únikovou cestu od povodně. Bez možnosti, že by kyselina mohla zmizet... A pokud kyselina posléze tekla i v řece (což netuším)....
Žádné komentáře:
Okomentovat