Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 12. února 2013

Víkendový otřes [2.]

Před pár dny jsem psal povídání o jednom víkendu (článek Víkendový otřes) a o tom, co se tam dělo - tedy "rychlý soud" nad chováním mé osoby, kdy jsem se neúčastnil jisté hry, a místo toho jakožto pořadatel dodělával svojí práci...

Kamarád, který toto uskupení lidí opustil, řešil před lety prakticky stejný problém se stejnými lidmi.
Všeobecná neúčast na hrách je mojí součástí. Prostě mě něco takového příliš neláká. Je problém si jen tak sednout ke stolu (ať už s alkoholem nebo bez) a povídat si? Já vlastně většinu těch lidí z X neznám. Co mají za sebou? Co dělají? Proč to dělají? Proč nedělají něco jiného? Tohle u hry na bouchání balónků nezjistíš.
Cítím to hodně podobně, to musím říci...

Hlavně ale už od oné události uplynulo dalších pár dnů, takže se na to už (taky) dívám s nadhledem, mám i několik dalších reakcí dokonce i od lidí, co tam nebyli, ale majících nějaké to své slovo v onom sdružení lidiček.

Bohužel v tomhle ohledu patřím mezi lidi, kteří raději dříve dodělají svojí práci, pro kterou "jsou placeni", než aby šli na hru, která ani nebyla v oficiálním programu, byť byla dost dopředu avizována. Ti lidé, kteří ve sdružení zastávají tento názor jsou v naprosté menšině.

Další poměrně dost menšínová skupina by si i případně nějakou hru zahrála, ale má averzi proti alkoholu. Přestože se na oné akci otevřel bar ve 21 hodin a přestože ve své první hodině jel i kvůli dětem pouze v nealko režimu a přestože hra začala až pět minut po dvaadvacáté, tudíž kdo by stihl být opilý, přesto už by tam podobně jako já nešel. "Já se dokáži bavit i bez alkoholu"

Jiná, již o něco větší, skupinka se tváří, že jsem měl do té místnosti vstoupit, hru si prohlédnout a zůstat zde jako nehrající. Heh, já to vlastně ani pořádně neřekl, já tam na pár desítek vteřin byl, abych pořídil fotky a ty slušnější případně použít....

Doteď jsem nepoužil ani jednu, ani jsem neměl sílu si je prohlédnout. Ten neupřímný smích, co tam ze dvou hrdel zazněl, když se vysmívali jednomu človíčkovi a jeho horší krátkodobé paměti... Nebo jsem snad paranoik a namlouvám si to? Každopádně představa, že se ocitnu na místě toho človíčka a že u některých hladinka alkoholu do té doby stoupne mě rychle z té místnosti vyprovodila.