Jak tak postupně koukám na stařičké večerníčkovské pohádky, tentokrát na sérii s Pohádkami ovčí babičky, zase se mi jedna hodí do aktuálního příspěvku... :-)
Pohádky ovčí babičky - O těch vlčích nástrahách
Ale k věci - Psal jsem tu 12. června (Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona) a pak ještě 15. listopadu (Žák předčil učitele), kterak kamarádka proplouvá úskalími kolem několika svých špatných snů a jak se jí daří. A že se jí dařilo! Bylo tedy otázkou, kdy udeří napotřetí.
Neuhodnete, stalo se to totiž již tento víkend a to takovým způsobem, že jsem na zápisek z tohoto snu zíral s otevřenou hubou, aby mi pak do klávesnice ukáplo několik slzeček štěstí. Mít diplom z "narovnávání snů", tak ho můžu jít vratit, tak rychle to proběhlo a prakticky bez mých zásluh! (rok a půl) A kamarádka byla snad ještě zklamaná, jak jí to šlo pomalu... Tomu se říká relativita :-)
Jediné, co mi trochu kalí radost je ta možnost, že by teď kamarádce - slovy našeho Pídžeje z RVHP - "mohly podjet cvičky" a spadnout ze stupínků vítězů - rada je z mé strany jasná - NESPYCHNOUT a POKORNĚ pokračovat, neb je před kamarádkou ještě jedna skupina snů, která se mi ne zcela líbí, byť z pohledu snářů je ono dění ve snu vlastně pozitivno v reálu. Jénže já mám takový pocit velikosti malé blešky, která říká "a to jako fakt, že má ten snář pravdu?"
