A tak vyberu přesně jednu událost, kolem které se celý týden točil, a tou byla kontrola z vyšších míst na IT bezpečnost.
Tahle kontrola musí proběhnout na všech pobočkách, kdy to kontroluje jiný člověk, než to kontroluje obvykle. Ha ha ha, kdo si najde záznam z minulého roku, kterak jsem já kontroloval pobočky P* Q* F* kam jezdím pravidelně (jako ano, byla tam se mnou jedna "baba", která se tvářila, že té kontrole velí.
Ale k věci - tím, že kontrola měla proběhnout i na pobočce A*, bylo na čase prohlédnout oba mé počítače, co se tam stihlo nachytat za ty roky. A pochopitelně se muselo mazat, protože Obrázky přeci nesmí být a to ani kdybych si schovával politické vtipy (jako že mám od kreslíře Kemela jeho politické vtipy, které převádí do oveček a vlků). S tím jsem si chvilku hrál v úterý, a pak ještě udělat tohle a tamto a místo v 15:00 jsem šel o tři hodiny později.
Ve středu přijel kontrolor a byl jím náš šéf. Oznámil, že zkontroluje jen 30 lidí (srab, já musel zkontrolovat více jak 60 kousků) a že nám jukne i do papírů, které si vedeme ohledně přidělování práv do všech aplikací a databází. Ze čtyř našich plných šanonů si nechal vytáhnout desítku lidí, mezi nimi i jednu konkrétní paní. V té chvíli nic nenaznačovalo, že bude něčím vyjímečná.
Začali jsme to odcházet a já si ihned povšiml jedné výrazné změny. Vedoucí jednotlivých oddělení o kontrole nevěděli, narozdíl od mé kontroly, kde jim informace přišla od vedení. Ale i tak to běželo rozumně. Tedy z pohledu uživatelů PC, z mého pohledu se už zastavovalo srdce hned od prvního kontrolovaného PC, protože se šéf podíval na neočekávané místo - konfiguraci outlooku. A protože se pohyb myši zastavil, něco malého jej tam upoutalo :-(
Ale vraťme se k oné paní. Šéf je kromě papírové kontroly chtěl vidět osobně, ale tahle naše konkrétní paní byla na dovolené. Bohužel její čipová karta byla v počítači a zasunuta. Takže průšvih.
Co na tom, že toto byl jeden jediný průšvih, a nám jako ajťákům byly napočítány průšvihy tři. Kolem toho jediného se pak točil celý čtvrtek... Já sám šel domů potřetí po 18-té hodině.
Pátek jsem měl naštěstí volno, takže jsem mohl dát Stříbrnou Sršáň na předtechnickou prohlídku, aby mi pak prošel prohlídkou technickou a emise. Tak mám rozbité čepy... a tak jsem nechal Sršáně v dílně a sám šel plavat s kamarádkou I*. Bylo to zajímavé, protože potom, co jsem měsíc žral antibiotika, tak mě tělo moc neposlouchalo a některé pohyby ve vodě, při kterých se propínají ruce a nohy bolely fest. Prý mám něco zkříženého nebo skřípnutého... A budu to muset řešit...
Díky tomu, že jsem nedokázal odhadnout dobu léčení Sršáně, byť jsem doufal, že to bude jen pátek dopoledne, jsem si posunul odjezd na S* ke kamarádům o dvě hodiny. Bohužel jsem se podíval jen na ten první autobus, tedy do Prahy na přestup, ale dál jsem se nekoukal. V pátek po plavání byl nejvyšší čas se podívat, a já s hrůzou zjistil, že už těch návazných spojů moc není. Vybral jsem si první reálný přestup, zjistil že mám 15 minut rezervu a vyjel. Spoj přijel do Prahy s deseti minutami sekery a než jsem se vymotal do metra, bylo mi jasné, že to bude na knop. První metro jsem chůzí po schodech stihl i s 30 sekundovým oddychem na nástupišti, na přestupu to vyšlo podobně.
Na závěr do linkového autobusu jsem nastupoval předposlední, přeplatil řidiče o 20 korun a už se jelo.
Pejsek mě přivítal jako obvykle, což mě potěšilo, protože jenom pár dnů předtím se tvářil, že je mu velice zle a tak se projel k veterinářovi, kam deset let předtím jezdil jen na očkování. V pátek se už skoro nic nedělo, kromě pokusu o LIVE, který se nepovedl, tak jsem to utnul a pak dodatečně zkrátil záznam, aby tam zůstalo co nejvíce dobrého.
V sobotu jsme si hráli s nepostavenou zídkou a teoreticky ujíždějícím svahem, takže dodatečně podhrabat svah, zasadit itongy do základů, a jít do výšky tří itongů na sobě. Bylo to jednoduché, zbýval totiž postavit jeden roh a asi tak metr zdi na obě strany...
Večer jsem byl pozván na koncert Věry Martinové a...
Do klubu přijela VM bez kapely a jak sama přiznala, byla to pro ní výzva, kdy po nějaké době zpívala a hrála na kytaru sama, přičemž dle svých slov hrála písničky, které jdou zahrát na kytaru aniž by byly potřeba další nástroje a zvuk té písničky nebyl příliš degradován. Obávám se, že byla VM přespříliš skromná, protože to co předváděla s kytarou, to už jsem dlouho neslyšel (v podstatě jen u Lenky Filipové před lety).
Na začátku narazila na nedávný koncert v Praze, kde jistý zpěvák s kytarou vyprodal Letňany (80 tisíc lidí), a pořadatel se smál, že tady v klubu je to jen o pět méně (75, leč kusů :-) )
Krásný koncert, perfektně nastavený zvuk, já seděl na vyvýšeném místě vzadu, takže jsem nádherně viděl, no prostě paráda.
Po tom všem jsem dojeli přes objížďky domů v 11 hodin a hned jsem šel spát. A zdál se mi jeden jistý sen, který mi dává i teď pozdě v noci chvilku k zamyšlení. Takže teď v neděli večer se o mě po skončení dalšího LIVE honí v hlavě dvě důležitá(?) témata - sen a koncert.
Jo a ještě zbývá k popsání neděle - dopoledne jsme si hráli na kameníky a odpoledne přes vláčky a autobusy jel od kamarádů domů...
