(předepsáno 28.července v 15 hodin)
Tento týden se jevil jako přípravný na tábor a vše tomu bylo přizpůsobeno. Ale samozřejmě se finišovalo i OMSI, ale už v úterý byly naplánována a natočena videa až do 18. srpna včetně
Mám-li to nějak shrnout pracovně, tak server stále nejde, ale už se došlo k tomu, že je vlastně vpořádku, ale jen tehdy, když je tam maximálně Windows Server 2016, takže náš plán přeupgradovat z 2012 na 2019 se nezdařil.
V úterý jsem měl všechny propriety, co jsem měl dovést já, už u sebe. A opětovně ve fázi polotovaru, takže jsem dodělával polepky na poháry a další věci. Je to neuvěřitelné, ale v tomto roce se setkávám s tím, že dostávám od firem polotovary a dodělávám si sám. Bojím se, když by mě začalo bolet slepé střevo .... :-(
Ve středu byly vyhlášeny "vedřiny" tedy volno z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, ale samozřejmě jsem si to vyžral pěkně celé - tedy plnou šichtu. To už je úděl některých oddělení. Kolega Z* měl taky smůlu, pod rukama mu shořely dvě základní desky v PC ve dvou různých PC...
Čtvrtek by potřeboval víc, než jen tento zápis, protože se děly divné věci a půlku jsem způsoboval já - začal jsem na pobočce Q*, kde jsem dodělával věci po Z* (ale tentokrát to bylo "Z* to udělal, ale my jsme to chtěli jinak" namísto "Z* to neudělal" tak snad úspěch. Ale největší křiklounka z Q* už Z* nechce u svého PC viděl. Mimochodem, to u ní s Z* povedlo ty základní desky odpálit. Že by temná energie?
Ale čtvrtek pokračoval, proběhl jsem pobočkou F* a domluvil si oběd v restauraci s kamarádkou I*. Pokyn byl jasný - kdo přijde první, drží místo druhému a startujeme v 11 hodin.
S vypětím všech sil jsem stihl i nějaké práce na pobočce P* ale už jsem toho hodně odkládal, z čehož jsem nebyl rád, ale podařilo se mi kratince po 11-té hodině vyrazit do domluvené restaurace. Čekal jsem pět minut a v součtu mi to pěšky od pobočky F* dávalo minut deset a pak... jsem to čekání vzdal a objednal si oběd. Samozřejmě jsem dostal oprávněně vynadáno, že jsem nepočkal na I*, na moji omluvu asi není co říct, pouze konstatovat fakt, že jsem měl již polovinu snězenu a mezitím už jsem seděl více ve stínu, protože na původní pozici jsem se pekl, ba co hůř, ta dírka v mé kšiltovce která je opletena kovem mě šíleně pálila - tak se rozpaloval onen kus kovu....
Ale pak se kafárna rozeběhla a nějak proběhla. Z mé strany, když se mě I* zeptala, jestli jsem jí ke snu řekl vše, jsem odpověděl, že "vše potřebné ano", což sice byla pravda, ale jasně bylo cítit, že jsem vše neřekl. Ach jo, tyhle konkrétní sny I*, kde se objevují postavy z HR a jsou na daném konkrétním místě, ty jsou vždycky _TAK_NEUVĚŘITELNĚ_ nádherné, že se mají prostě prožít a nepřemýšlet o nich, protože když o nich přemýšlet začnete, tak v nich objevíte poselství, ale pokud chcete (v tomto případě ode mě) zjistit, jaké poselství vidí jiní, tak to vždy hrozí tím, že kváknete něco, co tu nádheru prostě pokazí.
Úplně nádherně tuhle myšlenku řekli ve filmu "Baron Prášil", který byl točen myslím s Milošem Kopeckým v hlavní roli, je to závěrečná scéna na měsíci. Kdy sny o cestách na měsíci se splnily a snílci se budou muset přesunout na vzdálenější planetu. Bojím se, že když kváknu něco nevhodného, pokazím tyto nádherné sny I* tak, že to krásné odejde jinam. A proto nikdy nedořeknu vše a budu se tvářit tajemně, a budu jen naťukávat, abych I* opravdu nepatrně podnítil zvědavost a tak pomohl dalšímu snu...
Pátek jsem šel domů brzy a zabalil si techniku. Na hadérky nedošlo, protože jsem pro tvůrce mapy Bratislava něco řešil...
Na balení hadérků tedy zbyla sobota, no a pak krátce před 12:00 přišel hovor od hlavní vedoucí F* zoufale sháněla lidi na vykládání kamionu z Makra na 15:30. O problému, že Makro přijede dříve věděla od 10:00. To zamrzelo, protože kdyby mi to zavolala hned, tak jsem balení zrychlil a odjel hned, takhle jsem proflákal 90 minut u televize. Jenomže na druhou stranu nejprve lovila Pražáky, kteří to mají blíže. Odmítli ji všichni a to je nás na táboře 30+ vedoucích...
Nevracel jsem se domů pro nic a zatím jsem nezjistil nic, co by mi chybělo, a karma tomu chtěla, abych si zapomněl čtecí brýle u kamaráda J*K*, když jsem si dával kafe a namísto toho, abych nic dalšího nedělal jsem si četl zprávy na mobilu. Ve výsledku jsem měl druhé kafe v neděli, kdy jsem si pro ně jel....
To ale znamenalo, že v sobotu jsem byl počítačově nepříliš použitelný, musel jsem psát na notebooku s velkými klávesami a s hodně nataženýma rukama, abych viděl s brýlemi na dálku, co dělám. Nabyl jsem ale dojmu, že mladí si vystačili s počítači sami a já jsem již v tomto ohledu nepotřebný. Samozřejmě jsem si šel přebrat bazén, tam naopak potřebný jsem, stále se nikdo nenašel, kdo by mě dubloval - tedy kromě kluka, který mě dabloval i loni, ale ten ještě letos nedorazil na akci...
Neděle odpoledne skončila ve zmatcích - Windows10 a naše služební tiskárna (spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje) spolu nemluví a to prosím ani s nejnovějšími ovladači stažených z internetu. Devadesát minut bojů a tiskneme alespoň přes USB, tisk přes Wifi, kvůli kterému jsme si tuto tiskárnu pořizovali je momentálně nefunkční. COž mě štve, protože můj nový notebook toto umí. Co se změnilo za poslední půlrok ve Windows10 ?!? Asi je mi to už jedno :-(
Po dopsání tohoto článku se ztratím poprvé ke Stromu...
