Pojďme k právě končícímu týdnu, které bylo prosyceno jak inventurami tak i zabezpečování počítačové sítě, tak i drobné poruchy a ... překvapení.
V podstatě mohu proskočit až do čtvrtka, kdy měla probíhat inventura na pobočkách Q* a F*. Předem jsem svým kolegyním ve středu vyhrožoval, že vyjíždíme už v 7 hodin ráno. Pochopitelně se objevil drobný problém, který se podařilo vyřešit rychle (papírování) a už se jelo. Hned v autě mi zazvonil mobil, asi tak v páté minutě jízdy - já řídil, a než vyndal mobil, a než se kolegyně dopátrala, jak ho zvednout, tak zvonění ustalo. Ale volal to náš kolega V* z práce. Čekal jsem, že kolegyně zavolá ze svého služebního mobilu zpět, ale kdeže (odmítl jsem sdělovat svůj PIN na soukromý mobil), kolega si musel zavolat znovu. To už mu to zvedla, a sama po vyslechnutí problému rozhodla, že musí udělat kolega V* zásah s kolegou Z*, protože hláška "nejde polovina síťových tiskáren" nás docela vylekala, ale těžko z jedoucího auta raditi.
Z pobočky F* jsem pak zkusil přistoupit na svůj počítač na pobočce A* a taky mi to nešlo, takže jsem usoudil, že je to větší síťový problém a že to kolegové vyřeší, i kdyby měli na pomoc volat externí firmu. Ale to už volala vedoucí z pobočky P*, že ji na notebooku nejde vůbec nic, ani ten notebook. Zkusil jsem ji navést na vyndání baterky, což u našich notebooků pomáhá, ale jako naschvál má typ, kde je všechno chycené šroubečky, takže ani baterku nevyměníte sami.
Mnou honěný zbytek inventarizačního týmu souhlasil, že mám zmizet na poruchu. Odjel jsem tedy na pobočku P*, počtvrté ve čtyřech dnech. Ledva jsem proletěl halou, u jsem slyšel šeptané hlášky "Jé, Pelin je tady, co jsme to potřebovali?", jedna hned nabízela kafe (a prosila, abych na ní nezapomněl) ale já měl oči jen pro ten notebook. Byl zacvaknutý v dokovací stanici a tvářil se zdechle, ani jedna kontrolčička nesvítila, kromě té, že je notebook správně zadokovaný. Což znamenalo, že zdroj k dokovačce fungoval.
Notebook jsem z dokovačky vytáhl, zapojil cestovní nabíječku a bylo jasno, kontrolka dobíjení se rozsvítila a notebok najel. A prý 0% nabití. Co nejrychleji jsem ho odpojil, dal do dokovačky a zacvakl. Naskočil monitor, klávesnice... a dobíjení. MILUJI TYHLE ZÁVADY, kdy musím říci: "Sorry, ale mě to funguje", zvlášť, když i ta pitomá kontrolka správného zasunutí se opět rozsvítila.
Nastoupily tedy další kolegyně se závadami, a o 60 minut později jsem mohl jet zpět. A stalo se neuvěřitelné - inventura skončila 30 minut před koncem pevné části pracovní doby, což znamenalo, že jsme mohli jít po těch 30 minutách na oběd do restaurace, včetně kamarádky I*. Po obědě se nakupovalo a žertovalo na parkovišti a jelo se domů.
Tedy domů, v 15:00 jsem byl na pobočce A* s tím, že konečně přeadresuji naše zařízení a dám je do bezpečné sítě, kde budou odděleny od zbytku sítě. Můj počítač stále nefungoval, nebylo spojení do sítě. Vše se ale tvářilo normálně, takže mi přišlo, že zdechl switch, do kterého mám počítač připojen, zvlášť když nešla další zařízení do něj zapojená. Kontrolky ale blikaly normálně. Nejsem blázen, abych řešil něco, na co nejsem oprávněn a zadal jsem to z dalšího počítače na helpdesk. A šel se podívat do serverovny na rozvodnou skříň, kde se mi zdálo pár věcí jinak.
Zavolal pán z helpdesku a prozradil mi, že moje "S11" má být v rozvodné skříni zapojena na pozici "S7-45", ale že ta dírka je "mrtvá". Hodil jsem tam oko, a bylo vše jasné. Kabel v ní nebyl. Poděkoval jsem mu, dohodli jsme se, co bude potřeba udělat z jeho a mé strany a zavěsil. Udělal jsem rychlý pohled na Switch a drát, který měl vést do "S7-45" blikal. To znamenalo, že je kabel přepojen kamsi...
Tohle je nevýhoda, pokud máte rozdělenou síť tak, že v jedné části máte své počítače a ty si smíte zapojovat "jak chcete", a v druhé části jsou technické spoje právě na ony switche. Ty nám nepatří do správy a nesmí se s nimi hýbat. Průšvih je, když se obě tyto části potkávají na jednom switchi, v našem případě na "S7". Každopádně po trošce hledání jsem kabel našel, přepojil ho správně, vše se chytlo, a po dvou v podstatě pročekaných hodinách bylo konečně vše tak, že jsem mohl začít dělat.
Našel jsem si jedno zařízení, které se mělo měnit, jak adresou, tak zapojením do pozice, od něj jsem si našel drát v rozvodné skříni, pustil na počítači test dostupnosti, vyškubl kabel.. a zařízení bylo dostupné stále. Bylo jasné, že máme něco blbě - buďto návod co kam přepojit, anebo cedulky označující naše switche.
Udělal jsem tedy nejjednodušší věc, co jsem mohl - vypl jsem celou rozvodnou skříň, pustil jen "S7" a "S11" a pustil test dostupnosti na všechna naše "S". Mělo mě varovat, že mi test dostupnosti ukazoval, že funguje "S8" a já měl puštěnou "S7". Vylezl jsem na štafle a odfotil si svojí cedulku "S7" a také cedulku výrobce, jež je špatně dostupná, ale na fotce vylezlo "S7", takže to bylo OK.
Nebylo. Když mi na spodku skříně moje cedulka říkala "S8", cedulka výrobce, kterou jsem pracně nožem odlepoval a odškraboval, ukázala "S6" a na počítači s testem dostupnosti zablikala "S9", která v té konkrétní rozvodné skříni vůbec není, pochopil jsem, že ani tohle sám nedám dohromady a znovu napsal na helpdesk. Mezitím jsem si všiml celých dvou bloků se spřeházenými kabely a také několika kabelů zvláštně zauzlovaných... V duchu jsem se připravoval, komu rozbiju hubu, jestli kolegovi Z*, V* nebo té firmě, co nám přebudovávala rozvodnou skříň.
V 19:30 zavolal chlap, kterého jsem se zeptal, jak je možné, že po přebudování skříně mám na pozici "S8" zařízení "S6" které se hlásí jako "S9". Omluvil se mi, že právě on ona zařízení přeadresovával, aby to mělo logiku, jen mi to jaksi zapomněl dát vědět. Tak jsem mu poděkoval, oznámil mu, že kvůli mému kolegovi Z* a kvůli jemu jsem byl v práci na přesčasu totálně zbytečně čtyři hodiny a vyžádal si kompletní výpis všech našich "S", aby mi bylo jasno, co tam je zapojeno nyní po tom přehazování kabelů. Promptně jsem ho dostal.
Nechápu to: Kolega Z* přepojoval dráty, o kterých si myslel, že jsou mrtvé a které by se mohli zrušit, pokud se v tam něco nerozsvítí. Kolega V* zase přepojoval to, co potřeboval zprovoznit za tiskárny. Kterému z těch dvou se dostal do ruky kabel z pozice "S7-45" to netuším, neodpovídá ani jedné ze dvou výše zmíněných kategorií...
Každopádně v pátek jsem konečně mohl začít přepojovat a přeadresovávat. Šlo to přesně do okamžiku, kdy jsem dvě zařízení nedokázal ovládnout ani jedním z mě dostupných možností. Když nepomohlo ani vypnout a zapnout, měl jsem skutečně namále. Ale pak jsem si uvědomil, že mi strašně dávno opravář ukazoval chmat, jak se dostat do servisního menu. A bylo to. Mohl jsem začít jásat a těšit se na oběd.
Na obědě se ukázalo, že Z* má nové děvče a to děvče je naše společná kamarádka, která chodí s námi v po+st+pa právě na obědy. A kvůli které jsem ve středu doslova utekl z oběda, protože jsem se styděl. Nu což, dělal jsem jim na obědě křena.. a domů z práce jsem šel až po 18-té hodině...
Nedivte se tedy, že celou sobotu nedělám nic, kromě drobností typu psaní na blog
PS: vlastně ještě jedno překvapení - můj blog objevil autor mapy Bratislava pro hru OMSI :-)
