Tento týden vypadal tak krásně, až to zkazil pátek...
Pondělí jsem byl na začátku dne v práci sám, a trošku si z počátku zaběhal po poruchách, ale můj "kafeměřič" signalizoval, že to bylo pohodové - ranní kafe jsem dokázal dopít chviličku před polednem.
Jak v pondělí tak v úterý jsem finišoval se zabezpečením naší sítě, maloval jsem si plánky a tak všelijak podobně, a skoro všechno fungovalo. Do doby, než se zabezpečení naší sítě opravdu zvýšilo posunutím zabezpečení na našich směřovačích. Pak se začaly odpojovat síťové tiskárny, které bezpečnost neunesly z toho důvodu, že nějaké nastavení neodpovídalo onomu bezpečnostnímu standartu 802.1X. Dokud "odcházely" tiskárny, na něž jsme měli varování a "jen" jsme nestihli je překonfigurovat, tak to bylo dobrý, ale pak začaly padat i tiskárny jiné.
Očekávám, že ještě v pondělí se někdo ozve, že mu něco nefunguje, přestože jsem psal několikrát výzvy, aby se mi ozvali všichni, co jim něco nejde...
Středa a konečně byl čas na dodělávky všeho odloženého a naštěstí včas jsme si uvědomili, že nemáme objednaný obvyklý oběd, tedy salát. Stihli jsme to tak tak a všechny tři saláty jsme si nechali dát sebou. Což znamenalo, že přítulkyně Z* bude jíst u Z* v kanclu, takže budu mít klid. Stále ale přemýšlím, jestli si při příštím objednávání tímto stylem nemám dát salát "na místě".
Konečně přišel čtvrtek a oblíbená kafárna. Začnu jí, protože to byla jedna z příjemných věcí dnešního dne, kdy jsme si s kamarádkou povyprávěli o barvičkách ve snech a mě se podařilo mluvit tak, abych kamarádku neovlivnil v jejich snech ale současně aby věděla vše potřebné. Vyplatilo se to, kamarádce do konce týdne přišlo pokračování jejího barvičkového snu, které bylo skvělé...
Co už skvělé nebylo, bylo mé zapomínání, kdy jsem zapomněl na jednu kolegyni, jež sídlí na hodně speciální pobočce T-L* , takže se mě nedočkala, a musela za mnou v pátek na pobočku A*, naštěstí ji zlobil notebook, takže to šlo řešit i tak. Ale mělo to i páteční hezkou dohru, protože jsem do kanceláře přišel v době, kdy už kolegyně a kolega se už o naší kolegyni z pobočky T-L* starali., takže jsem mohl v klidu odjet k zubaři - měl se o mě postarat od 11-té hodiny... Postaral a já mohl jíst až o další dvě hodiny později...
O další tři hodiny později doma přišel šok - pozvaly se ke mně obě sestry a dali mi papírek, který naší na mojí garáži (kde jsem od roku 2006 prakticky nebyl a neparkoval v ní Stříbrnou Sršáň) nechal soused - má mokrou společnou zeď se mnou. A bylo mi blbě od žaludku - bylo jasné že provizorní letní oprava nefunguje a já budu tomu chlapovi platit škodu. Vánoční video z OMSI jsem tedy opět nenatočil...
V neděli jsem měl přes sestřiny známé sehnaného řemeslníka, který se na to jel podívat. Groteska byla i s žebříky, ale když byl řemeslník nahoře a spráskl ruce (a já uvnitř a taky jsem spráskl ruce) bylo mi jasné, že to budou řádově desetitisíce - prostě půjčte někomu nějakou svou věc a........ dějou se zbytečné věci.
Obdobně se děly věci i u nás doma, kdy mamka skuhrala, že ji bolí záda a pak z ní vypadlo, že si včera hrála na elektrickou myš na zahrádce a čistila záhony - takže brala bobule. V neděli ráno nešla ani do kostela, což bylo vážné, takže padl návrh, že ji vezmu na pohotovost na injekci. Nechtěla. Dal jsem jí striktně na výběr - "buď pojedeš k doktorovi dneska, nebo zejtra!" Hned bylo vidět, že to mamka zvažuje a mohl jsem si vsadit všechno, co mám, že otázka bude: "A kdy se ti to hodí víc?" Ano, v neděli bych mamku na pohotovost vezl chvilku před RVHP, v pondělí bych musel "utíkat" z práce...
Musel jsem si to rozhodnout sám a zkusit odhadnout, jak na tom mamka doopravdy je, protože když ji vzaly záda minule, bylo to tisíckrát horší... Nakonec pojedeme v pondělí.
(doplnění z pondělí). Mamka byla opíchána, respektive její záda a jelo se domů, stálo mě to 90 minut času, tudíž opravdu minimum.
