Vymyslet, jak přejet s nějakou novou Oldtimerkou Buchthalský viadukt, abych to netočil pořád stejně, to už začíná být trošku problém, ale naštěstí i dnes se mi podařilo najít správný úhel, i když na začátku jízdy za městečkem Buchthal je vidět, že jsem šotoušké záběry neměl úplně připravené.
Nejzajímavější je to, že chci natočit takové záběry, které chytí za srdce, ale zákeřné na těchto záběrech bývá to, že chytí za srdce i mě, dojmu se, pak nemůžu mluvit ... a snažím se co nejrychleji se dát dohromady.
Úplně zářným příkladem dění předchozího odstavce je dnes představené video (na blogu)
Kdo si to měřil, tak od času 0:40 do času 3:30 mlčím a neříkám nic.
A přitom v čase 1:42 šlo zmínit osoby, které chodí přes trať když stojím (toho jsem si všiml snad vůbec poprvé), v čase 2:10 člověka, co mi lezl pod tramvaj.
Nechci tu o sobě tvrdit, že jsem byl dojatý celou dobu, ale v čase, kdy jsem měl záběry ze vzduchu před zastavením v Buchthalu to bylo stoprocentně.
I v dnešním videu jsem si dával v duchu otázku, jestli bych svojí rychlou jízdou ve snaze nezpožďovat se nezničil Oldtimerku, protože "mastit" si to rychlostí 60km mi přišlo jako příliš rychlé...
