Další pracovní týden a protože končí v naší firmě možnost si přeplánovávat práci v konkrétním dni, tak už nebude možné jít venčit pejsky v útulku. Ale v tomto týdnu se ještě naposledy povedlo.
A začnu rovnou tímto dnem, kdy jsme přijeli před útulek, ale protože nejsme místní dobrovolníci, tak si nesmíme samostatně vyzvednout pejska. Š* tam ještě nebyla a tak jsme čekali. Jedna ze slečen si nás ale pamatovala, takže nám vyvedla první dva pejsky, mezi nimi i Nixíčka.
Nixíčka si ale vyškemrala/zabrala právě Nyxíčka a já dostal pejska, kterého jsem myslím překřtil na Třeštiprdlo. Malinko jsem byl zklamanej, ale rozhodl jsem se provést peska tak, aby se na vodítku neškrtil a ani se nezadýchával. Do tří pětin vycházkového okruhu se mi to dařílo přímo skvěle... Pak asi psík zacítil domov a trošku se to zhoršilo....
Na druhé kolečko jsem dostal Alexe a protože Š* i I* měli menší pejsky, ke kterým se Alex nechová úplně přívětivě, šel jsem první. Alexe provází slečny s provazem v ústech (taková jednoduchá kousací hračka, cca 15cm dlouhý barevný provaz), prý je tak klidnější. Nasadil jsem opět dědkovské tempo, které jsem se naučil minule s Nyxíčkem a snažil se Alexe kočírovat tak, aby mi nešněroval silnicí jako opilec z krajnice na krajnici.
Je to neuvěřitelné, ale buďto jsem na Alexe dokázal působit (nebo to bylo tím, že tentokrát jsem ho měl na druhé denní procházce) a on byl klidnější. Klidnější až tak, že jsem ho dokázal v jeden okamžik nalákat na piškotek. Odhodil provaz, vzal si ho a jal se chovat jako čmuchací pes, prostě se přepnul do ještě klidnějšího chování.
Provázek jsem mu za chvíli vrátil, a šli jsme dál. Pak jej opět odložil. Nechtěl jsem nechávat hračku na cestě, ale dvojhlasé "NE", které se ozvalo za mnou, mě přesvědčilo, že to bude pro Alexe lepší.
To co mě nabilo bylo to, že se Alex nezhoršil ani poté, co jsme zamířili domů...
Co se týče OMSI, popisoval jsem to v předchozím příspěvku, ale věnoval jsem se tomu chvilkami celý týden. Je to natáčení mohlo být méně ve stresu, ale technicky se mi fakt nedařilo...
Nakonec se s útulkovými procházkami utkalo naše nedělní RVHP, které bylo po dvou měsících opět uskutečněno. Bylo jedno, že jsme na konci pandemie hráli hru Pandemic, a pak Mystérie, bylo jedno, že nás bylo málo, ale bylo to krásné...
