V televizi proběhla ve zprávách situace, že se podnikatelům (v Praze) zpožďuje výplata náhrad za COVID-19. Promítlo se mi to do snu.
Přicházím do budovy městského úřadu mého města, nahýbám se přes pult a říkám: "Potřebuji mluvit s magistrou [o problémech]". Jeden zúředníků mi něco říká. Musím mu říct dvakrát neslyším, než napotřetí konečně řekne nahlas: "Paní magistra je na ministerstvu školství"
Nevím, jestli tam šla s prosíkem, či snad měla dělenou funkci, prostě nebyla v našem městě a problém byl zřejmě velmi krizový, protože o pár chvil později již pronáším projev na městském zastupitelstvu, jenž končí slovy. "Pokud se nebude nic dělat, tak upozorňuji, že se výplaty zpozdí!"
Kolem mě to začalo bouřit, poslanci vstávají a divže se na sedící zastupitelstvo nechtějí vrhnout. To nemá moc kam utéct a já přešel od řecníckého stolku směrem k nim. Sedí blízko zdi, topení ... a taky zadních dveří...
V tom se ozvala siréna, a na první poslech se ozval zvuk, který nebyl poplachový pro obyvatelstvo (poslední dobou se užívají jen tři signály - zkouška sirén, svolávání hasičů jsou ty dva signály pro obyvatelstvo nepoplachové, třetí tón je kolísavý a to je poplach- více třeba zde: https://www.hzscr.cz/clanek/sireny.aspx)
Během pár vteřin se signál změnil právě na signál kolísavý. Než jsem se rozkoukal, přede mnou se dvě dámy vrhly právě do blízkých dveří a ani sám nevím, jestli mě jedna chytla za ruku a vytáhla mě ven, nebo mě někdo doslova vyhodil ze sálu, nebo jsem vyběhl sám. Rozhodně všechny tři způsoby odchodu byly nutné...
Když se mi podařilo oběhnout celý rokovací sál, měl jsem pocit, že se do sálu musím vrátit, protože má mise za výplaty rozhodně nebyla splněna. Dveře byly zavřeny.
A až teď jsem si uvědomil, co se děje. Za a) proběhlo varování sirénou. Za b) jsou dveře do sálu zablokovány. Za c) poslanci nyní zpívají (na protest??? *1) českou hymnu. Za d) všude kolem mě jsou rozmístěny kostky z velkých světelných tabulí, jako by to byly obrazy na výstavě a celé kostičky svítí. Tedy u mě, směrem k východu svítí méně a na posledních blízko u dveří se situace změnila tak, že tam svítili už jen tři žárovky poté, co tam proběhly dvě dříve zmíněné dámy
Dal jsem si dvě a dvě dohromady a začal prchat taky. První dveře, druhé dveře, pak se blížily třetí dveře, které už tam v reálu nejsou. Zrychlil jsem a dostal se na úroveň pomalejší dámy. "Ne že byste byl pane Pelin ***** *2, ale můj život je mi milejší" křikla jedna z dam a snad mi podrazila nohy, nebo jsem jen upadl a ztratil rychlost, ale nejbližší kostka zcela zhasla a dveře se zabouchly.
Nevím proč, nevím jak, ale snad proto, že jsem se nevzdal a že jsem dokonce ani té dámě slůvkem či něčím jiným neublížil, dostal jsem se ven. Dveře se naposled otevřely, já jimi svým rychlým tempem prošel... a byl venku...
Dokonce jsem pomohl jedné z dam s její krabicí až na světelnou křižovatku, kde sen skončil.
Vzbudil jsem se ve stavu polekaném, ale byl jsem už vyspalý a bdělý, takže jsem vstal předčasně stihl bych dojít pěšky do práce i tou největší oklikou.
*1 dodatečně mi přišlo, že sen zobrazuje to, co ve svých snech označuji jako Převzetí moci od "němců" a to co jsem viděl byla likvidace "politicky nevhodných osob"
*2 ono slovo či slova naznačující jaký že to jsem nedobrý muž, si nepamatuji. Ale dosaďte si tam třeba "...příjemnější než já"
