Tento týden měl dva velké vrcholy, tedy když nepočítám volby, to by byly vrcholy tři :-) Ale dva byly jen a jen moje...
První z vrcholů byla má povinná účast na Kontrolním dni rekonstrukce naší budovy na pobočce A*, kde jsem zván jako to poslední kolečko, které si musí ohlídat, aby budoucí počítačové rozvody ... No po středě předchozí věta pokračuje "ABY BUDOUCI POČÍTAČOVÉ ROZVODY VŮBEC BYLY". A to je děsivé, protože když zhotovitel stavby ukázal všechny průšvihy které nebyly v projektu podchyceny, nebylo některým lidem moc do zpěvu. Muselo se také rozhodnout, jak s nimi naložit, v tom absolutně nejhorším případě jsme minus třista tisíc, které se budou muset někde najít.
Prostě a krásně - to, za co si zodpovídám jsem si dovolil oseknout asi o sedm tisíc, ten projekt je totiž už i tak osekaný na minimum, že ušetřit víc nejde. Naštěstí těch maximálních třista tisíc vzniklo nepochopením zadání, takže "to" není tak hrozné....
Sobotní odpoledne patřilo akci s našimi odbory, kdy se jelo do vinného sklípku. Kdyby se jelo na Moravu, bylo by to asi zábavné a poučné, ale zůstali jsme jen půlhodiny od našeho města. Prý už tam odbory loni byli, takže jsem byl jediný řidič, který tam nebyl. Nikdo mi nebyl schopen dodat popisek, kde přesně se to koná, takže jsem měl jen email od manažera, který nám tuto akci nabízel zorganizovat.
Měl jsem přesně dvě možnosti - Vinařský závod a Penzion kopírující část jména daného vinařství. Zvolil jsem penzion a vyrazil k němu v takovém časovém předstihu, abych dojel přesně v domluvený čas srazu. Prakticky všichni zvolili výlet na hrad, jenž stojí ve velké blízkosti místa, kde žila má babička, takže hrad znám a nechtělo se mi moc šplhat do kopce (a hlavně jsem ten čas využil na další věci).
Vyplatilo se dojet s malým předstihem a měl tak čas sledovat vchod, který měl nápis penzion ale měl kouli na dveřích a tmu za ním. Cvrkot se ale odehrával na boku, takže jsem zašel tam a bingo. Manažer vinařství se přehraboval v klíčích a dnešních objednávkách. Po krátké chvíli se vyjasnilo, do které skupiny patřím a že mi náleží jednolůžkový pokoj (čti: pokoj s manželskou postelí, která se údajně dala rozpojit). Pak se od toho pokoje hledal klíč, až jsem vyfasoval klíček z náhradního svazku. Předchozí host jej asi nevrátil, či co, což mi náladě nepřidalo, a tak jsem se šel ubytovat, ale důležité věci poté tahal všude sebou jako kočka koťata.
Se 45-minutovým zpožděním se objevili výletníci a nastala akce "ochutnávka bílého vína", měli ho tam šest různých. Námi objednané růžové nebylo ani jedno, pro kolegyni jež ho chtěla bylo nabídnuto víno červené - na penzionu ho byla přesně jedna lahev. Pro druhou (a třetí) šla mužská část obsluhy přes celou vesnici do vinařství. Současně také koupila drobné pochutiny typu tyčinky, protože víno nebylo čím zajídat. Obávám se, že asi tak dvě rodiny zaměstnanců přišlo o domácí koláč, čímž se možnost zajídání druhově zdvojnásobila.
Až pak ženská část obsluhy, která pracovala v podniku dle svých slov první den, začala donášet námi objednaný raut...
Zabavili jsme se ale sami, šel jsem spát až jako druhý přesně o půlnoci...
