Toto jsem psal už minulý týden, a bohužel, musím platnost věty potvrdit. Ano, rozdílný bývá čtvrtek v čase okolo nákupů a i o nákup samotný. Tento týden obzvlášť.
Až v pondělí večer jsem byl informován, že se bude malovat část bytu. Usnesly se o tom podle všeho má prostřední sestra s nejmladší v neděli, oznamovatelem byla naše mamka. Už to, že to přišlo tak náhle, značilo, že přijde jistá otázka. Přišla. "Který víkend máš čas?" Trošku najust jsem řekl, že tento, nebo až za tři týdny. Nebylo to sice úplně přesné, ale co už.
Znamenalo to jediné: Přestože máme v rodině malířskou a natěračskou firmu, oslovit takhle narychlo je nemůžeme, mají dost zakázek, tudíž malovat budeme my. Tedy konkrétně mé sestry, protože moje nešikovnost na manuální práce je známa. Tak po telefonátu s nejmladší sestrou se to vyjasnilo - ona přijde v sobotu odpoledne na úklid, malovat budu já. A taky si nakoupím veškeré potřeby...
Ve čtvrtek jsem se tedy kamarádkou nechal nasměrovat na malý krámek, kde se nás ujal majitel obchodu, s nímž jsme dali dohromady nejenom štětky a válečky, ale také množství barvy, včetně dalších drobností.
V sobotu dopoledne přišla má prostřední sestra a pomohla mi vyklidit všechny malované místnosti, načež pak zůstala až do tří hodin, kdy musela jít řešit svůj program - mimochodem to byla návštěva dítěte nejmladší sestry s rodinou. Po obědě přišla nejmladší sestra z dopolední práce v práci a přinesla svoje malířské potřeby.
A tak se malovalo ze dvou stran, nejmladší sestra začla malovat strop v kuchyni, já byl vyslán do koupelny a umývárky. Sice jsou to nejmenší místnosti, ale s mnoha záhyby a místy, kde se maluje blbě. Zde jsem si barvu míchal sám přesně dle doporučení drogisty a s výsledným zakrytím - přiznávám - už mírně špinavých omítek jsem byl spokojen. Sestra si v kuchyni také zmixovala barvu, ale přistoupila k tomu odhadem ve stylu "aby šla barva roztírat".
Po nějaké době zbývala vymalovat předsíň, které je u nás úzké a návštěvy se poměrně často kabátem otřou o zeď, takže zeď ve výšce, kde průměrně vysokému člověkovi končí klasický kabát bylo ošoupáno už fest. Bylo to místo, kde jsem se měl sejít se sestrou a vymalovat to společně, ale sestra měla v kuchyni problémy - ano, část se musela vzít škrabkou.
Jenomže právě tady začly dohady, jak správně tu barvu naředit, já si hájil drogistou řečené "jedna ku deseti" ale byl jsem utloukán argumenty tak dlouho, že už jsem si na závěr nebyl jist, jaké jednotky vody a jaké jednotky barvy byly v onom ředění použity. Ségry to namixovaly mě i sobě a jaly se znovu řešit kuchyň, respektive teď už jen problémové místo u sporáku...
Do svého kbelíčku s řídkým "cosi" jsem odhadem dolil barvu a udělal poslední místnost, tedy předsíň. Vše se následně uklidilo a sestry postupně odešli domů. V neděli ráno jsem si obešel předsíň a bylo jasné, že až to ještě trochu zaschne, budu některá místa opravovat....
Zábavy ale nebylo konce, protože se blížilo výročí klubu, kterému říkáme RVHP, když nechceme říkat správný název... A výročí bylo třicáté a jak mnozí z nás tvrdí, bude to také výročí poslední. Z původních více jak deseti (dříve až čtyřiceti!!!) lidí nás totiž chodí stabilně pět...
Ale jako OK, vyhlásilo se, že by bylo dobré aby se několik lidí "vzchopilo" a udělalo přednášku na téma co hrají, nebo čtou nebo tak něco. Hned v okamžiku vyhlášení jsem se tvářil, že nemám nic - mimochodem to byla pravda - ale když jsem viděl, jak se do toho ostatní "hrnou", zvláště pak ti, co jsem v klubu neviděl několik let a současně tito lidé jsou největší kritici toho, co jsme navrhovali, že by šlo dělat - o výrobě upomínkových předmětů nemluvě.
No prostě - usoudil jsem, že když udělám přednášku já, tak budeme s kamarádkou z Plzně /kam se odstěhovala/ dva. Maximálně tak tři. Ale co udělat? Při minulé přednáškové akci v klubu na mě padla polední pauza a tím pádem i přednáška na odlehčené téma. Tenkrát to byly "typy anime" a nějaké ukázky.
I tentokrát jsem měl dříve ukázky než vlastní přednášku a v té ukázce byly Ninjové, tak jsem si řekl, že udělám přednášku o nich. O minulý víkend jsem si natahal různé materiály, abych pak udělal přednášku na téma, že Ninjové neexistovali (= výmysl fantasy spisovatelů). Trošku jsem očekával, že smích bude až u ukázek, ale kupodivu se mi povedlo i v rámci přednášky vyloudit úsměvnou reakci publika. To je pro mě asi nejlepší poděkování od publika...
Co se týče vlastní oslavy, přijel jsem 30 minut poté, co se začala předělávat místnost, kde se to mělo konat, ale 30 minut předtím, než měli přijít hosté. Samozřejmě jsem okamžitě zjistil, že s mojí vypůjčenou promítačkou denní světlo nepřesvítím (aneb rolety na oknech naprd) takže se promítalo na chodbě. Vzhledem k tomu, že jsme tam promítali i úplně poprvé, co na klub používáme tuto budovu, tak to nikomu nevadilo. Židličky tam byly.
Po nějakém tom focení a povídání si se šlo na přednášky, první právě té kamarádky z Plzně, druhá moje, přičemž ukázky se protáhly... Ze čtyř hodin akce se přednášky zvládly během jedné hodiny, jinak se kecalo a nedělo se nic.................................................
