Opět jeden "lup" na Youtube a mám další zářez - mou další oblíbenou skladbu nazpívala Jarmila Veselá (jen na Youtube je nějaká taneční verze či co, na pásku mi to zní jináč)
Jarmila Veselá - Až rozkvetou lípy
Update: klip této písně z roku 1971 , nově jsem nalezl i skladbu Odjedem snít (1971)
Na youtube lze najít pár jejích skladeb, ale také video z roku 1992 s písní Sluneční ostrov (jenž se zpívávala o ohňů čundráků), je s ní rozhovor na Neviditelném psovi (vydaný v roce 2010), dokonce o ní stručně mluví Wikipedie ohledně její filmografie, ačkoliv obvykle zněl ve filmech jen její hlas, a server MP3hits naznačuje, že je ke stažení 24 souborů MP3 s jejími písničkami a na stejné stránce má její životopis.
Na Jarmilu Veselou se, zdá se, ještě nezapomnělo...
čtvrtek 14. června 2012
středa 13. června 2012
Chození po Českém středohoří
Dnešní popisek snu započnu trošku netradičně popisem scén, neboť můj sen z poloviny května se skládal z několika scén, které už znám a ta scéna, která vždy bývala krizová a končila špatně, tentokrát skončila dobře. Navíc byla ta scéna na začátku snu, čili i pořadí bylo ne zcela obvyklé.
V této sérii snů totiž chodím pěšky mezi místem bydliště mé babičky a bydlištěm mým, přičemž se obvykle něco semele. Sérii jsem ještě zde na blogu nepopisoval, neboť od roku 2005, kdy si sny zapisuji, se mi její opakování neobjevilo...
Pokud se mi nedaří v této scéně, obvykle sen přejde do scény 5 s pocitem, že bloudím. A pokud se mi daří, pak je problém při cestě zpět (scéna 4)
Pokud v této scéně projdu bez námahy, velmi pravděpodobně sen přejde do scény 1, kde se automaticky přesmykne do scény 5. Obvykle, ale sen přejde do scény 4...
Jsem-li v této scéně ve snu poprvé očekávají mě dva "němečtí" strážní a aby mě pustili dál, musím nějak překonat plot. Je to jasná zkouška něčeho a já se typicky přes plot nějak dostanu. Otázkou je, co se stane pak. Ale o tom až v hlavním popisku snu...
Pokud se v této scéně objevím podruhé, což se stává značně vyjímečně, pak tu strážní nejsou, já plot překonám, ale okamžitě se ze snu budím. S úlekem....
Právě v tomto okamžiku vždy zjistím, že lidi co šli přede mnou náhle nejsou a pokud mám ohromné štěstí, vidím je mizet cestou vpravo. Každopádně vím, že jsem zabloudil a pokud mám v tom snu pocit, že "němci" jsou už pevně u moci, pak vím, že jsem zabloudil definitivně. To se pak už nepokouším o návrat, ale zkouším štěstí v restauraci - jestli nepotřebují pracovní sílu, což je jedna z možností pokračování scény, nebo se ptám na cestu, je-li koho.
Až do této reprízy scény jsem si myslel, že odsud není žádná cesta - chůze doleva do kopce v nějakém remaku této scény neskončila dobře, chůze doprava podél restaurace také nekončila dobře, chůze po asfaltce z kopce končila mojí únavou, protože cesta vedoucí stále lesíkem ne a ne vyjít ven nebo na nějakou křižovatku, zatím jsem nikdy nešel po svých stopách zpět (stejnak by se mi to nepodařilo, protože mě do tohoto místa "prsknul" nějaký portál). Jenže tu ještě jedna možnost byla a ta se mi tentokrát ve snu ukázala. (A já si myslím, že na únik z tohoto prostoru jde vymyslet i nějaká další možnost a možná ne jedna...)
Pak přišla řada na mě. "Překonej ten plot", říká mi strážná. Než by se strážná stihla nadechnout, jsem už za plotem. "Ale to nejde, to jste překonal kouzlem!" čertí se na mě, ale já jí odpovídám, že nespecifikovala způsob, jak jsem to měl překonat...
Tentokrát se ze snu budím velmi spokojený a s pocitem, že mě nezastřelila...
A jaké možnosti překonání jsem už ve snu měl? Přelézání - to se strážné v mém případě obvykle moc nepozdává, ale pro tentokrát mě pouští. Protahování mezírkou - mezera mezi kůlem s ostnatým drátem a plotovým dílce je uzounká tak, že i "němec" musí jít bokem. Já jako "čech" sice jdu také bokem, ale břichem drcám do onoho kůlu, což je pro mě konečná, neprošel jsem testem. Přelet přes dílec - tak to je jednoznačně faul, zvlášť pokud okamžitě nepřistanu u strážné, takže je mě nucena sestřelit.
Pokud přes scénu 3 jdu vícekrát, pak se problém s průchodem zhoršuje až prostě jednou neprojdu, ať už tím, že zabloudím do scény 5 nebo zesnu na hranicích rukou strážné. Zde mi přijde, jako bych byl svým podvědomím varován, že nemám nějakou věc opakovat, že nedopadne stejně (dobře).
Scénu pět jsem až doteď považoval za neprůchozí past, jenže se ukázalo, že jde překonat velmi snadno i bez kouzel či neobvyklých pomůcek, tedy okamžitě sejít ze snadné cesty a jít nějakou tou zarostlou. Opět mi podvědomí něco signalizuje, teď jen zjistit, k jaké situaci...
V této sérii snů totiž chodím pěšky mezi místem bydliště mé babičky a bydlištěm mým, přičemž se obvykle něco semele. Sérii jsem ještě zde na blogu nepopisoval, neboť od roku 2005, kdy si sny zapisuji, se mi její opakování neobjevilo...
Scéna 1 - chůze "tam"
Chůze směrem tam bývá obvykle pohodová, jdu po vyšlapané pěšině, která se kroutí podél asfaltky, žádné auto nejede (přestože v reálu ta silnice je první třídy a za minutu tam projede minimálně pět aut), já si to vyšlapuji po pěšině, která se tu a tam od silnice odchýlí a vede jinudy, protože silnice obvykle nevedou nejkratší cestou... Z této scény si obvykle pamatuji jen kratinký úsek kolem jednoho sopečného kopce, neboť toto místo bývá kritické.Pokud se mi nedaří v této scéně, obvykle sen přejde do scény 5 s pocitem, že bloudím. A pokud se mi daří, pak je problém při cestě zpět (scéna 4)
Scéna 2 - u babičky
Ač by se dalo očekávat, že tato scéna ve snech bude, v naprosté většině snů chybí. A pokud už ve snu je, nepamatuji si z ní prakticky nic. A když už, tak jen to, že kolem stolu v kuchyni sedí členové rodiny a jsou rezignovaní, do očí se mi nikdo nepodívá...Scéna 3 - chůze zpět
Loučím se s jedním členem naší rodiny kdesi v polích na severu od vesnice, kde babička bydlela slovy "tak já jdu domů". Daný člen mi neodpoví, ale je na něm vidět, že mi v duchu drží palce, ať se mi zadaří. Vyjdu na pěšinku, ta se přiblíží poznenáhlu k silnici, kličkuje mezi stromy zasazenými u asfaltky, aby se pak rychlým přesunem v čase dostala na sopečný kopec zmíněný ve scéně jednaPokud v této scéně projdu bez námahy, velmi pravděpodobně sen přejde do scény 1, kde se automaticky přesmykne do scény 5. Obvykle, ale sen přejde do scény 4...
Scéna 4 - hraniční kontrola
Cesta je přehrazena ostnatým drátem napjatým mezi dřevenými kůly. Pak následuje uzounká mezírka, pak jeden dílec plotu jakoby ukradeným od nějaké zahrádky a pak opět dřevěné kůly a ostnatý drát.Jsem-li v této scéně ve snu poprvé očekávají mě dva "němečtí" strážní a aby mě pustili dál, musím nějak překonat plot. Je to jasná zkouška něčeho a já se typicky přes plot nějak dostanu. Otázkou je, co se stane pak. Ale o tom až v hlavním popisku snu...
Pokud se v této scéně objevím podruhé, což se stává značně vyjímečně, pak tu strážní nejsou, já plot překonám, ale okamžitě se ze snu budím. S úlekem....
Scéna 5 - restaurace a bloudění
Tato nejtraumatičtější scéna se mi objevuje i samostatně, takže je nejčastější, respektive její začátek je nejčastější. Jdu nějakou lesní pěšinou, která prochází skrz křoví, přede mnou jde několik lidí, procházíme i přes několik pěšinkových křižovatek. Občas už zde mívám pocit, že nejdu či nejdeme dobře, ale vyvrcholí to až tím že z lesní pěšinky vejdeme na asfaltku, jež vede mírně do kopce křovinatým terénem a před zahradní restaurací se stáčí prudce doleva, aby pak dál stoupala do kopce, nebo jako vedlejší cesta pokračuje mírně doprava podél restaurace.Právě v tomto okamžiku vždy zjistím, že lidi co šli přede mnou náhle nejsou a pokud mám ohromné štěstí, vidím je mizet cestou vpravo. Každopádně vím, že jsem zabloudil a pokud mám v tom snu pocit, že "němci" jsou už pevně u moci, pak vím, že jsem zabloudil definitivně. To se pak už nepokouším o návrat, ale zkouším štěstí v restauraci - jestli nepotřebují pracovní sílu, což je jedna z možností pokračování scény, nebo se ptám na cestu, je-li koho.
Až do této reprízy scény jsem si myslel, že odsud není žádná cesta - chůze doleva do kopce v nějakém remaku této scény neskončila dobře, chůze doprava podél restaurace také nekončila dobře, chůze po asfaltce z kopce končila mojí únavou, protože cesta vedoucí stále lesíkem ne a ne vyjít ven nebo na nějakou křižovatku, zatím jsem nikdy nešel po svých stopách zpět (stejnak by se mi to nepodařilo, protože mě do tohoto místa "prsknul" nějaký portál). Jenže tu ještě jedna možnost byla a ta se mi tentokrát ve snu ukázala. (A já si myslím, že na únik z tohoto prostoru jde vymyslet i nějaká další možnost a možná ne jedna...)
Květnový sen
Tato varianta snu začala překvapivě rovnou scénou pátou, kdy přede mnou jdou jedinci oblečení v Larpovém a já jdu za nimi. Objevujeme se na známé asfalce a larpisté se mi ztratili. Neztrácím hlavu a okamžitě odbočuji zpět do lesa, aniž bych došel před restauraci. Tím jsem se přesmykl do scény 3, kdy se loučím s mým synovcem (který je ve věku <15 let) a následně do scény 4. Plot tu je, strážní také a přede mnou zrovna nějaký člověk přelézá onen plot a je propuštěn dál do vnitrozemí.Pak přišla řada na mě. "Překonej ten plot", říká mi strážná. Než by se strážná stihla nadechnout, jsem už za plotem. "Ale to nejde, to jste překonal kouzlem!" čertí se na mě, ale já jí odpovídám, že nespecifikovala způsob, jak jsem to měl překonat...
Tentokrát se ze snu budím velmi spokojený a s pocitem, že mě nezastřelila...
A jaké možnosti překonání jsem už ve snu měl? Přelézání - to se strážné v mém případě obvykle moc nepozdává, ale pro tentokrát mě pouští. Protahování mezírkou - mezera mezi kůlem s ostnatým drátem a plotovým dílce je uzounká tak, že i "němec" musí jít bokem. Já jako "čech" sice jdu také bokem, ale břichem drcám do onoho kůlu, což je pro mě konečná, neprošel jsem testem. Přelet přes dílec - tak to je jednoznačně faul, zvlášť pokud okamžitě nepřistanu u strážné, takže je mě nucena sestřelit.
Výklad snu a jeho variant
Pokud připustím "česko německý" problém, jenž se mi ve snech opakuje nepříjemně často, je sen poměrně jasný - chovám se v něm jako člověk, který přechází hranice jako kurýr, či tak něco. Anebo je rodina vystěhována, ale já tam chodím (do Sudet) pracovat (ať už chca, nebo nechca). Tomu by odpovídala reakce ve scéně 2. Auta nejezdí proto, že nemohou, značení cest je strháno a cesta je tak jako tak přehrazena. Navíc si myslím, že i kdyby jezdit mohla či chtěla, stejnak hrozí problém s portály, které mohou být na cestách nastraženy. Když mohou být i na lesních pěšinách....Pokud přes scénu 3 jdu vícekrát, pak se problém s průchodem zhoršuje až prostě jednou neprojdu, ať už tím, že zabloudím do scény 5 nebo zesnu na hranicích rukou strážné. Zde mi přijde, jako bych byl svým podvědomím varován, že nemám nějakou věc opakovat, že nedopadne stejně (dobře).
Scénu pět jsem až doteď považoval za neprůchozí past, jenže se ukázalo, že jde překonat velmi snadno i bez kouzel či neobvyklých pomůcek, tedy okamžitě sejít ze snadné cesty a jít nějakou tou zarostlou. Opět mi podvědomí něco signalizuje, teď jen zjistit, k jaké situaci...
úterý 12. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (22.)
Klid a mír mé duši ani tento týden nepřinesl, i když už tu jsou alespoň náznaky.
Zdá se, že se situace v práci u nás uklidnila, takže pondělí probíhalo po delší době normálně, ale samozřejmě se musela najít příležitost, aby došlo k nějakému mému zklamání. Tentokrát za to mohly naše náhradní počítače, které předinstalovávali kolegové. Otevřeli bednu s počítačem, připojili disk, nahráli systém, vše odpojili a pozavírali. To udělali asi 20x. První počítač, který jsem po nich vzal do ruky hned při první náročnější instalaci, kterou jsem na něm musel udělat, najednou začal roztáčet větráčky do otáček, které jsem u tohoto typu počítače snad nikdy neslyšel. Tak jsem jej otevřel a prsty začal vyndavat chuchvalce prachu.... Nechápu, když už kolegové počítač otevírají, to nemohli ten prach i jen vyklepnout?!?
Kdykoliv napíšu, že je v práci klid, hned v dalším textu to musím dementovat. Agentura JPP mi v úterý odpoledne těsně před mým odchodem domů donesla informaci, že mě kdosi z mých kolegů mě zkoušel pomlouvat u ředitelky pobočky F*. Jedna z vět od agentury JPP byla: Prý se straním kolektivu. Hned v úterý na dračáku mi to bylo jedno, ale ve středu mě tato větička v práci docela žrala. Ano, z pohledu mých kolegů se straním jejich kolektivu, neboť jsem věčně v pohybu po problémech a v kolektivu lidiček z poboček :-) Nesedím v kanclu věčně u internetu a nepopíjím kafe... Každopádně jsem udělal kratičké vyšetřováníčko, kdo byl ten ukecanej a zúžil jsem to na dva kolegy. Jeden k poslednímu červnu končí výpovědí a druhému již bylo naznačeno, že se s ním od prosince nepočítá. O obou je mi známo, že donášejí, resp. v prvním případě donášeli...
Ve čtvrtek, kromě návštěvy zubaře se o pevnou část naší pracovní doby nedělo nic zajímavého, pouze jsem od kolegyň nasbírával podněty pro nahlášení na helpdesk několika specifických problémů s programy. Jejich převodem z"lidštiny" do "počítačovštiny" jsem následně strávil 3 hodiny čistého času...
Tím, že píšu tento zápisek se zpožděním, vůbec mě nenapadá, co jsem dělal v pátek, tedy kromě toho, že z mého účtu bezhotovostně mou vlastní rukou odplynuly řádově tisíce korun na různé platby :-(
Sobotu jsem věnoval rodině a pak relaxaci. Vypadá to, že jsem nalezl po delší době hru, která mě zaujmula, už jen podle videi na Youtube - je to simulátor autobusu. Stojí pouhých 990 Kč, takže po nejbližší výplatě se půjdu rozšoupnout ...
Neděle byla zajímavá tím, že jsem o polednách vyjel do Prahy na jednání a vrátil se v deset večer. To, co se projednávalo je z pohledu tohoto zápisku nezajímavé*), to až to okolo je zajímavé... Příjezd do Prahy mívám obvykle ze směru od Ruzyně a zde co nejdříve se snažím přesednout na tramvaj. Tím, že jsem jel autobusem, který mě do Prahy dovezl o hodinu dříve, bych tramvají bez jakéhokoliv přestupování v klidu dojel na místo a zabil bych tím poměrně dost z tohoto náskoku. Z původního námětu na následné cestování "tramvaj+ždibeček pěšky" se mi velmi rychle stal horor, neboť obvyklé tramvaje z Červeného vrchu nejezdily a byly tam pro mě neznámá čísla, neboť tramvaje přes Letnou nejezdí, ale jezdí tam náhradní doprava a ta byla navíc rozdělená na část autobusovou a na část tramvajovou. Čili vzniklo cestování "tramvaj+bus+tram+pěšky", přičemž každý přestup byl o tom, jak najít místo odjezdu ... Toto jsem při zpáteční cestě nechtěl absolvovat, takže jsem volil variantu "B", tedy úprk na metro "C" s přestupem na "A". Hlášení řidiče metra "stanice Hradčanská z technických důvodů uzavřena, zastávkou se projíždí" mi zkomplikoval přestup na meziměstský autobus. Ale dohonil jsem ho zavčasu, i místo na sezení mi zbylo...
Malinko přejedu ještě do 23. týdne, neb to souvisí.
Z neděle na pondělí jsem měl hned dva sny, které jsem si zapamatoval, na rozdíl od předchozích cca 10 dnů, kdy pouze vím, že se mi něco zdálo. Je to jasné, nějaký vliv na mé sny prožité události mají, ale otázkou je, jaký vliv a jaké události. Jak totiž označit sen, v němž mě vyčapal doma zlý "německý" dohližitel v mé netrpělivosti a za trest zabetonoval vchod do našeho domu? To druhý sen, kde ničím začarovanou zámeckou knihovnu a osvobozuji kamarády je pro mě naprosto jasný :-)
Každopádně mi toho na blogu chybí popsat ještě hodně a tím, že v tomto roce píšu zhruba jeden příspěvek denně a zhruba co třetí či čtvrtý den píšu do série "CSPP" a mám je předepsané dost dopředu, na oba zmíněné sny se dostane až 24. června resp. 3. července. Ale není třeba zoufat, hned zítra vyběhne příspěvek o snech také - "Chození po českém středohoří" který má také co říci.
--------
*) Sen kamaráda před nedělním děním je popsán zde: Prchání před dinosaurem
Zdá se, že se situace v práci u nás uklidnila, takže pondělí probíhalo po delší době normálně, ale samozřejmě se musela najít příležitost, aby došlo k nějakému mému zklamání. Tentokrát za to mohly naše náhradní počítače, které předinstalovávali kolegové. Otevřeli bednu s počítačem, připojili disk, nahráli systém, vše odpojili a pozavírali. To udělali asi 20x. První počítač, který jsem po nich vzal do ruky hned při první náročnější instalaci, kterou jsem na něm musel udělat, najednou začal roztáčet větráčky do otáček, které jsem u tohoto typu počítače snad nikdy neslyšel. Tak jsem jej otevřel a prsty začal vyndavat chuchvalce prachu.... Nechápu, když už kolegové počítač otevírají, to nemohli ten prach i jen vyklepnout?!?
Kdykoliv napíšu, že je v práci klid, hned v dalším textu to musím dementovat. Agentura JPP mi v úterý odpoledne těsně před mým odchodem domů donesla informaci, že mě kdosi z mých kolegů mě zkoušel pomlouvat u ředitelky pobočky F*. Jedna z vět od agentury JPP byla: Prý se straním kolektivu. Hned v úterý na dračáku mi to bylo jedno, ale ve středu mě tato větička v práci docela žrala. Ano, z pohledu mých kolegů se straním jejich kolektivu, neboť jsem věčně v pohybu po problémech a v kolektivu lidiček z poboček :-) Nesedím v kanclu věčně u internetu a nepopíjím kafe... Každopádně jsem udělal kratičké vyšetřováníčko, kdo byl ten ukecanej a zúžil jsem to na dva kolegy. Jeden k poslednímu červnu končí výpovědí a druhému již bylo naznačeno, že se s ním od prosince nepočítá. O obou je mi známo, že donášejí, resp. v prvním případě donášeli...
Ve čtvrtek, kromě návštěvy zubaře se o pevnou část naší pracovní doby nedělo nic zajímavého, pouze jsem od kolegyň nasbírával podněty pro nahlášení na helpdesk několika specifických problémů s programy. Jejich převodem z"lidštiny" do "počítačovštiny" jsem následně strávil 3 hodiny čistého času...
Tím, že píšu tento zápisek se zpožděním, vůbec mě nenapadá, co jsem dělal v pátek, tedy kromě toho, že z mého účtu bezhotovostně mou vlastní rukou odplynuly řádově tisíce korun na různé platby :-(
Sobotu jsem věnoval rodině a pak relaxaci. Vypadá to, že jsem nalezl po delší době hru, která mě zaujmula, už jen podle videi na Youtube - je to simulátor autobusu. Stojí pouhých 990 Kč, takže po nejbližší výplatě se půjdu rozšoupnout ...
Neděle byla zajímavá tím, že jsem o polednách vyjel do Prahy na jednání a vrátil se v deset večer. To, co se projednávalo je z pohledu tohoto zápisku nezajímavé*), to až to okolo je zajímavé... Příjezd do Prahy mívám obvykle ze směru od Ruzyně a zde co nejdříve se snažím přesednout na tramvaj. Tím, že jsem jel autobusem, který mě do Prahy dovezl o hodinu dříve, bych tramvají bez jakéhokoliv přestupování v klidu dojel na místo a zabil bych tím poměrně dost z tohoto náskoku. Z původního námětu na následné cestování "tramvaj+ždibeček pěšky" se mi velmi rychle stal horor, neboť obvyklé tramvaje z Červeného vrchu nejezdily a byly tam pro mě neznámá čísla, neboť tramvaje přes Letnou nejezdí, ale jezdí tam náhradní doprava a ta byla navíc rozdělená na část autobusovou a na část tramvajovou. Čili vzniklo cestování "tramvaj+bus+tram+pěšky", přičemž každý přestup byl o tom, jak najít místo odjezdu ... Toto jsem při zpáteční cestě nechtěl absolvovat, takže jsem volil variantu "B", tedy úprk na metro "C" s přestupem na "A". Hlášení řidiče metra "stanice Hradčanská z technických důvodů uzavřena, zastávkou se projíždí" mi zkomplikoval přestup na meziměstský autobus. Ale dohonil jsem ho zavčasu, i místo na sezení mi zbylo...
Malinko přejedu ještě do 23. týdne, neb to souvisí.
Z neděle na pondělí jsem měl hned dva sny, které jsem si zapamatoval, na rozdíl od předchozích cca 10 dnů, kdy pouze vím, že se mi něco zdálo. Je to jasné, nějaký vliv na mé sny prožité události mají, ale otázkou je, jaký vliv a jaké události. Jak totiž označit sen, v němž mě vyčapal doma zlý "německý" dohližitel v mé netrpělivosti a za trest zabetonoval vchod do našeho domu? To druhý sen, kde ničím začarovanou zámeckou knihovnu a osvobozuji kamarády je pro mě naprosto jasný :-)
Každopádně mi toho na blogu chybí popsat ještě hodně a tím, že v tomto roce píšu zhruba jeden příspěvek denně a zhruba co třetí či čtvrtý den píšu do série "CSPP" a mám je předepsané dost dopředu, na oba zmíněné sny se dostane až 24. června resp. 3. července. Ale není třeba zoufat, hned zítra vyběhne příspěvek o snech také - "Chození po českém středohoří" který má také co říci.
--------
*) Sen kamaráda před nedělním děním je popsán zde: Prchání před dinosaurem
pondělí 11. června 2012
neděle 10. června 2012
Kde ty kytky jsou
Řekni, kde ty kytky jsou by mohla být jedna z písniček, jejíž popularita - jak se zdá - nutila tuto skladbu přezpívávat snad všechny zpěváky na všech kontinentech. Naše zpěváky nevyjímaje.
Nejstarší verzi jsem nalezl z roku 1961 - anglicky zpívanou
The Kingston Trio | Where Have All The Flowers Gone | 1961
Skladbu napsal Pete Seeger a český text napsala Jiřina Fikejzová a první kdo ji zpíval byla Judita Čeřovská a tato skladba bylo využita i ve filmu Rebelové. Z gramofonové desky to zní takto... To byla léta šedesátá
Nejstarší verzi jsem nalezl z roku 1961 - anglicky zpívanou
The Kingston Trio | Where Have All The Flowers Gone | 1961
Skladbu napsal Pete Seeger a český text napsala Jiřina Fikejzová a první kdo ji zpíval byla Judita Čeřovská a tato skladba bylo využita i ve filmu Rebelové. Z gramofonové desky to zní takto... To byla léta šedesátá
Další zpěvačkou byla Marie Rottrová a moc se nespletu, když skladbu vložím mezi léta 70.-80.-tá.
Po roce 2000 si ji zazpívala také Marta Kubišová a jistý šikula tuto skladbu nastřihl do stejné ukázky z filmu Rebelové, jako byla skladba Judity Čeřovské
sobota 9. června 2012
Lenost hledat?
Manžel vyčítá manželce: "Ty udržuješ v našem bytě pořádek jenom proto, že jsi líná hledat!"
pátek 8. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (21.)
Tento týden byl poměrně poklidný
Pondělí začalo nečekaně - telefonátem z pobočky P*, že se část kolegyň nemůže přihlásit do počítače. Bylo to zvláštní na první pohled, ale když jsem na pobočku dojel, ukázalo se, že problém vznikl všem, kteří se přihlásili až po určitém čase. Vypadalo to na problém u nás, ale po půl hodině jsem byl nucen říci, že problém vznikl někde jinde a jal se přeinstalovávat autentizační mechanismy na 10 počítačích téměř naráz na nejnovější systém (samozřejmě tři jsem musel udělat extra ručně, protože instalační skript na ně nezabral) a pak jsem čtyři hodiny čekal, až se zklidní situace na lince, kdy si každý počítač z pobočky P*, ale také z pobočky R* (kde jsem něco nechal udělat firmu A*, aby přebila ne zcela vhodné nastavení od firmy F*). Člověk by neřekl, co udělá s linkou 10 počítačů z pobočky R*, které si z vnější strany postahovaly nějaká ta data z pobočky P* a co udělá 10 počítačů z pobočky P*, které chtěli komunikovat po této lince opačným směrem. Po 12-té hodině se přenosy oběma směry konečně zklidnily...
Úterý by se dalo popsat slovy "čekání na dračák", na tradiční úterní cestu na pobočky P* a R* jsem nejel, když jsem si ji užil včera. Dračák dopadl tak jak dopadl, bylo několik silnějších postav několik slabších (= nižší úroveň) a tato nevyrovnanost možná způsobí odchod jednoho z hráčů právě této slabší postavy...
Ve středu večer jsem se doma odměnil pivkem, neboť se mi podařilo konečně prorazit přes helpdesk naše problémy k vyřešení. Jeden jsem vyreklamovával nadvakrát, druhý natřikrát. Ale konečně jsou programy upraveny.
Čtvrtek mohu nazvat dnem personálního zemětřesení - jeden z našich ředitelů končí a hlásí se na jeho místo šest lidí (do konkurzu, zdá se mi ale že je vítězka již známa), jeden z mých kolegů tak dlouho rozhlašoval na pobočce A* že bude končit tak dlouho, až se to doneslo našemu šéfovi na pobočku Ch* a hned je z toho aféra
Co mě hlava nebere je to, že jak čtvrtek a pátek byl dnem zapomínání, respektive zablokovávání PINů. Nejprve jsem se díval na svojí čipovou kartu a hledal na dva pokusy PIN, pak se ozvali dva kolegové, že ti nedali PIN ani napotřetí a na závěr jsem si zablokoval modem na mobilní telefon, opět špatný PIN. V tomto posledním případě jsem ochoten se hádat do krve, že jsem PIN zadával dobře, protože po zablokování toho modemu jsem si hned domnělé číslo PIN zapsal na kus papírku a hned po nalezení originálního listečku s PIN/PUK si ho zkontroloval. Byl stejný....
Sobotu dopoledne a neděli odpoledne jsem věnoval rodině, ve zbytku se učil na zkoušku...
Pondělí začalo nečekaně - telefonátem z pobočky P*, že se část kolegyň nemůže přihlásit do počítače. Bylo to zvláštní na první pohled, ale když jsem na pobočku dojel, ukázalo se, že problém vznikl všem, kteří se přihlásili až po určitém čase. Vypadalo to na problém u nás, ale po půl hodině jsem byl nucen říci, že problém vznikl někde jinde a jal se přeinstalovávat autentizační mechanismy na 10 počítačích téměř naráz na nejnovější systém (samozřejmě tři jsem musel udělat extra ručně, protože instalační skript na ně nezabral) a pak jsem čtyři hodiny čekal, až se zklidní situace na lince, kdy si každý počítač z pobočky P*, ale také z pobočky R* (kde jsem něco nechal udělat firmu A*, aby přebila ne zcela vhodné nastavení od firmy F*). Člověk by neřekl, co udělá s linkou 10 počítačů z pobočky R*, které si z vnější strany postahovaly nějaká ta data z pobočky P* a co udělá 10 počítačů z pobočky P*, které chtěli komunikovat po této lince opačným směrem. Po 12-té hodině se přenosy oběma směry konečně zklidnily...
Úterý by se dalo popsat slovy "čekání na dračák", na tradiční úterní cestu na pobočky P* a R* jsem nejel, když jsem si ji užil včera. Dračák dopadl tak jak dopadl, bylo několik silnějších postav několik slabších (= nižší úroveň) a tato nevyrovnanost možná způsobí odchod jednoho z hráčů právě této slabší postavy...
Ve středu večer jsem se doma odměnil pivkem, neboť se mi podařilo konečně prorazit přes helpdesk naše problémy k vyřešení. Jeden jsem vyreklamovával nadvakrát, druhý natřikrát. Ale konečně jsou programy upraveny.
Čtvrtek mohu nazvat dnem personálního zemětřesení - jeden z našich ředitelů končí a hlásí se na jeho místo šest lidí (do konkurzu, zdá se mi ale že je vítězka již známa), jeden z mých kolegů tak dlouho rozhlašoval na pobočce A* že bude končit tak dlouho, až se to doneslo našemu šéfovi na pobočku Ch* a hned je z toho aféra
Co mě hlava nebere je to, že jak čtvrtek a pátek byl dnem zapomínání, respektive zablokovávání PINů. Nejprve jsem se díval na svojí čipovou kartu a hledal na dva pokusy PIN, pak se ozvali dva kolegové, že ti nedali PIN ani napotřetí a na závěr jsem si zablokoval modem na mobilní telefon, opět špatný PIN. V tomto posledním případě jsem ochoten se hádat do krve, že jsem PIN zadával dobře, protože po zablokování toho modemu jsem si hned domnělé číslo PIN zapsal na kus papírku a hned po nalezení originálního listečku s PIN/PUK si ho zkontroloval. Byl stejný....
Sobotu dopoledne a neděli odpoledne jsem věnoval rodině, ve zbytku se učil na zkoušku...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)