V této sérii snů totiž chodím pěšky mezi místem bydliště mé babičky a bydlištěm mým, přičemž se obvykle něco semele. Sérii jsem ještě zde na blogu nepopisoval, neboť od roku 2005, kdy si sny zapisuji, se mi její opakování neobjevilo...
Scéna 1 - chůze "tam"
Chůze směrem tam bývá obvykle pohodová, jdu po vyšlapané pěšině, která se kroutí podél asfaltky, žádné auto nejede (přestože v reálu ta silnice je první třídy a za minutu tam projede minimálně pět aut), já si to vyšlapuji po pěšině, která se tu a tam od silnice odchýlí a vede jinudy, protože silnice obvykle nevedou nejkratší cestou... Z této scény si obvykle pamatuji jen kratinký úsek kolem jednoho sopečného kopce, neboť toto místo bývá kritické.Pokud se mi nedaří v této scéně, obvykle sen přejde do scény 5 s pocitem, že bloudím. A pokud se mi daří, pak je problém při cestě zpět (scéna 4)
Scéna 2 - u babičky
Ač by se dalo očekávat, že tato scéna ve snech bude, v naprosté většině snů chybí. A pokud už ve snu je, nepamatuji si z ní prakticky nic. A když už, tak jen to, že kolem stolu v kuchyni sedí členové rodiny a jsou rezignovaní, do očí se mi nikdo nepodívá...Scéna 3 - chůze zpět
Loučím se s jedním členem naší rodiny kdesi v polích na severu od vesnice, kde babička bydlela slovy "tak já jdu domů". Daný člen mi neodpoví, ale je na něm vidět, že mi v duchu drží palce, ať se mi zadaří. Vyjdu na pěšinku, ta se přiblíží poznenáhlu k silnici, kličkuje mezi stromy zasazenými u asfaltky, aby se pak rychlým přesunem v čase dostala na sopečný kopec zmíněný ve scéně jednaPokud v této scéně projdu bez námahy, velmi pravděpodobně sen přejde do scény 1, kde se automaticky přesmykne do scény 5. Obvykle, ale sen přejde do scény 4...
Scéna 4 - hraniční kontrola
Cesta je přehrazena ostnatým drátem napjatým mezi dřevenými kůly. Pak následuje uzounká mezírka, pak jeden dílec plotu jakoby ukradeným od nějaké zahrádky a pak opět dřevěné kůly a ostnatý drát.Jsem-li v této scéně ve snu poprvé očekávají mě dva "němečtí" strážní a aby mě pustili dál, musím nějak překonat plot. Je to jasná zkouška něčeho a já se typicky přes plot nějak dostanu. Otázkou je, co se stane pak. Ale o tom až v hlavním popisku snu...
Pokud se v této scéně objevím podruhé, což se stává značně vyjímečně, pak tu strážní nejsou, já plot překonám, ale okamžitě se ze snu budím. S úlekem....
Scéna 5 - restaurace a bloudění
Tato nejtraumatičtější scéna se mi objevuje i samostatně, takže je nejčastější, respektive její začátek je nejčastější. Jdu nějakou lesní pěšinou, která prochází skrz křoví, přede mnou jde několik lidí, procházíme i přes několik pěšinkových křižovatek. Občas už zde mívám pocit, že nejdu či nejdeme dobře, ale vyvrcholí to až tím že z lesní pěšinky vejdeme na asfaltku, jež vede mírně do kopce křovinatým terénem a před zahradní restaurací se stáčí prudce doleva, aby pak dál stoupala do kopce, nebo jako vedlejší cesta pokračuje mírně doprava podél restaurace.Právě v tomto okamžiku vždy zjistím, že lidi co šli přede mnou náhle nejsou a pokud mám ohromné štěstí, vidím je mizet cestou vpravo. Každopádně vím, že jsem zabloudil a pokud mám v tom snu pocit, že "němci" jsou už pevně u moci, pak vím, že jsem zabloudil definitivně. To se pak už nepokouším o návrat, ale zkouším štěstí v restauraci - jestli nepotřebují pracovní sílu, což je jedna z možností pokračování scény, nebo se ptám na cestu, je-li koho.
Až do této reprízy scény jsem si myslel, že odsud není žádná cesta - chůze doleva do kopce v nějakém remaku této scény neskončila dobře, chůze doprava podél restaurace také nekončila dobře, chůze po asfaltce z kopce končila mojí únavou, protože cesta vedoucí stále lesíkem ne a ne vyjít ven nebo na nějakou křižovatku, zatím jsem nikdy nešel po svých stopách zpět (stejnak by se mi to nepodařilo, protože mě do tohoto místa "prsknul" nějaký portál). Jenže tu ještě jedna možnost byla a ta se mi tentokrát ve snu ukázala. (A já si myslím, že na únik z tohoto prostoru jde vymyslet i nějaká další možnost a možná ne jedna...)
Květnový sen
Tato varianta snu začala překvapivě rovnou scénou pátou, kdy přede mnou jdou jedinci oblečení v Larpovém a já jdu za nimi. Objevujeme se na známé asfalce a larpisté se mi ztratili. Neztrácím hlavu a okamžitě odbočuji zpět do lesa, aniž bych došel před restauraci. Tím jsem se přesmykl do scény 3, kdy se loučím s mým synovcem (který je ve věku <15 let) a následně do scény 4. Plot tu je, strážní také a přede mnou zrovna nějaký člověk přelézá onen plot a je propuštěn dál do vnitrozemí.Pak přišla řada na mě. "Překonej ten plot", říká mi strážná. Než by se strážná stihla nadechnout, jsem už za plotem. "Ale to nejde, to jste překonal kouzlem!" čertí se na mě, ale já jí odpovídám, že nespecifikovala způsob, jak jsem to měl překonat...
Tentokrát se ze snu budím velmi spokojený a s pocitem, že mě nezastřelila...
A jaké možnosti překonání jsem už ve snu měl? Přelézání - to se strážné v mém případě obvykle moc nepozdává, ale pro tentokrát mě pouští. Protahování mezírkou - mezera mezi kůlem s ostnatým drátem a plotovým dílce je uzounká tak, že i "němec" musí jít bokem. Já jako "čech" sice jdu také bokem, ale břichem drcám do onoho kůlu, což je pro mě konečná, neprošel jsem testem. Přelet přes dílec - tak to je jednoznačně faul, zvlášť pokud okamžitě nepřistanu u strážné, takže je mě nucena sestřelit.
Výklad snu a jeho variant
Pokud připustím "česko německý" problém, jenž se mi ve snech opakuje nepříjemně často, je sen poměrně jasný - chovám se v něm jako člověk, který přechází hranice jako kurýr, či tak něco. Anebo je rodina vystěhována, ale já tam chodím (do Sudet) pracovat (ať už chca, nebo nechca). Tomu by odpovídala reakce ve scéně 2. Auta nejezdí proto, že nemohou, značení cest je strháno a cesta je tak jako tak přehrazena. Navíc si myslím, že i kdyby jezdit mohla či chtěla, stejnak hrozí problém s portály, které mohou být na cestách nastraženy. Když mohou být i na lesních pěšinách....Pokud přes scénu 3 jdu vícekrát, pak se problém s průchodem zhoršuje až prostě jednou neprojdu, ať už tím, že zabloudím do scény 5 nebo zesnu na hranicích rukou strážné. Zde mi přijde, jako bych byl svým podvědomím varován, že nemám nějakou věc opakovat, že nedopadne stejně (dobře).
Scénu pět jsem až doteď považoval za neprůchozí past, jenže se ukázalo, že jde překonat velmi snadno i bez kouzel či neobvyklých pomůcek, tedy okamžitě sejít ze snadné cesty a jít nějakou tou zarostlou. Opět mi podvědomí něco signalizuje, teď jen zjistit, k jaké situaci...
