Když kočku nebaví být kočkou...

Čekání na svojí loď

Někteří lidé čekají na svojí loď celý život,
a nevšimnou si,
že jsou na letišti....

Nevratný odchod (2.)

Včera jsem tu psal o smutné zprávě, která mě nehezky překvapila ... a dnešek dopadl podle toho, přestože jsem si říkal, že jsem si to nějak ve svém vědomí či chcete-li v mysli srovnal.

Kdepak, nesrovnal. Mé pracovní výkony dnes vypadaly značně nevyrovnaně - to co už dělám automaticky (úsměv na neoblíbenou kolegyni, čištění a seřizování tiskáren) bylo v pořádku, tam, kde bylo potřeba myslet jsem byl nesoustředěný a roztěkaný. V hlavě to pořád je, respektive v podvědomí...

A zřejmě ještě dlouho bude, takže zítra raději pojedu v práci na pobočky autobusem, protože jet v autě sám by znamenalo, že myšlenková odbočka v nevhodnou vteřinu by mohla znamenat nehodu...

Nevratný odchod

Sedím tu sám u počítače a přemýšlím nad životem a nad tím, že dnes, krátce před devátou hodinou ranní, přišla velmi smutná zpráva.

Moje sestřenice ze Slovenska, za níž jsem byl na návštěvě v roce 2012 (viz série "Návrat ku koreňom") je po smrti, prý krvácení do jater, které se v nemocnici nepodařilo zvládnout.

Mele se mi to v hlavě dost a dost, protože mimo jiné je tohle v naší rodině první přirozené úmrtí z generace, do níž patřím, takže si říkám - "bacha, už to bije dost blízko tebe"...

Mele se mi v hlavě i to, že už v roce 2012 jsme za tou sestřenicí měli jet ve vícero lidech, ale dost lidí odpadlo (čti: bratranci), o rok později jsme plánovali další výjezd, ale to se nepovedlo, no a teď se to už teprv nepovede...

Jenže úplně nejhorší věc, která mě trápí, je to, že maminka této sestřenice přežila všechny své děti. Nikdy bych to nechtěl zažít na vlastní kůži, i jen představa, že by se mi to stalo je hrozná...

A tak dnes půjdu podle všeho spát s jednou všeříkající otázkou: "Proč?"
xxxxx

Náušnice v mužském uchu

Příjde synek domů a v uchu má náušnici.
Otec mu povídá:
"Víš synku, od nepaměti nosili náušnice buď piráti nebo buzeranti, teď se podívám z okna a chraň tě ruka páně, jestli tam nebude kotvit tvoje loď."

Nelze vyhovět nikomu

Potkají se v padesátých letech v lágru tři chlapi ze stejné fabriky a vyprávějí si, jak se dostali do vězení.
První říká: "Já chodil do práce o deset minut později, tak mě zavřeli za sabotáž."
Druhý říká: "To já do práce chodil o deset minut dřív, tak mě zavřeli za špionáž."
Třetí říká: "Já chodil do práce na čas, tak mě zavřeli za to, že mám hodinky z dovozu."

Shrnutí (jiného) víkendu. Nebo spíše týdne?

V pondělí 19. května jsem tu psal shrnutí víkendu, jehož jsem se zúčastnil ve sdružení, jež se zde nejmenuje. Po tomto víkendu budu muset psát spolek, neboť se nám změnili zákony, konkrétně občanský zákoník a my jsme se sdružením spadli do kategorie spolek.