Včera jsem tu psal o smutné zprávě, která mě nehezky překvapila ... a dnešek dopadl podle toho, přestože jsem si říkal, že jsem si to nějak ve svém vědomí či chcete-li v mysli srovnal.
Kdepak, nesrovnal. Mé pracovní výkony dnes vypadaly značně nevyrovnaně - to co už dělám automaticky (úsměv na neoblíbenou kolegyni, čištění a seřizování tiskáren) bylo v pořádku, tam, kde bylo potřeba myslet jsem byl nesoustředěný a roztěkaný. V hlavě to pořád je, respektive v podvědomí...
A zřejmě ještě dlouho bude, takže zítra raději pojedu v práci na pobočky autobusem, protože jet v autě sám by znamenalo, že myšlenková odbočka v nevhodnou vteřinu by mohla znamenat nehodu...
