Za minutku nám začííná RVHP, leč my nebudeme bojovat s vlky, nýbrž ze skaveny (přerostlými zmutovanými krysami), ale snad to dopadne jako v té pohádce...
Pohádky ovčí babičky - O té vlčí válce
sobota 13. února 2016
úterý 9. února 2016
žák předčil ... ale však vy víte koho :-)
Jak tak postupně koukám na stařičké večerníčkovské pohádky, tentokrát na sérii s Pohádkami ovčí babičky, zase se mi jedna hodí do aktuálního příspěvku... :-)
Pohádky ovčí babičky - O těch vlčích nástrahách
Ale k věci - Psal jsem tu 12. června (Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona) a pak ještě 15. listopadu (Žák předčil učitele), kterak kamarádka proplouvá úskalími kolem několika svých špatných snů a jak se jí daří. A že se jí dařilo! Bylo tedy otázkou, kdy udeří napotřetí.
Neuhodnete, stalo se to totiž již tento víkend a to takovým způsobem, že jsem na zápisek z tohoto snu zíral s otevřenou hubou, aby mi pak do klávesnice ukáplo několik slzeček štěstí. Mít diplom z "narovnávání snů", tak ho můžu jít vratit, tak rychle to proběhlo a prakticky bez mých zásluh! (rok a půl) A kamarádka byla snad ještě zklamaná, jak jí to šlo pomalu... Tomu se říká relativita :-)
Jediné, co mi trochu kalí radost je ta možnost, že by teď kamarádce - slovy našeho Pídžeje z RVHP - "mohly podjet cvičky" a spadnout ze stupínků vítězů - rada je z mé strany jasná - NESPYCHNOUT a POKORNĚ pokračovat, neb je před kamarádkou ještě jedna skupina snů, která se mi ne zcela líbí, byť z pohledu snářů je ono dění ve snu vlastně pozitivno v reálu. Jénže já mám takový pocit velikosti malé blešky, která říká "a to jako fakt, že má ten snář pravdu?"
Pohádky ovčí babičky - O těch vlčích nástrahách
Ale k věci - Psal jsem tu 12. června (Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona) a pak ještě 15. listopadu (Žák předčil učitele), kterak kamarádka proplouvá úskalími kolem několika svých špatných snů a jak se jí daří. A že se jí dařilo! Bylo tedy otázkou, kdy udeří napotřetí.
Neuhodnete, stalo se to totiž již tento víkend a to takovým způsobem, že jsem na zápisek z tohoto snu zíral s otevřenou hubou, aby mi pak do klávesnice ukáplo několik slzeček štěstí. Mít diplom z "narovnávání snů", tak ho můžu jít vratit, tak rychle to proběhlo a prakticky bez mých zásluh! (rok a půl) A kamarádka byla snad ještě zklamaná, jak jí to šlo pomalu... Tomu se říká relativita :-)
Jediné, co mi trochu kalí radost je ta možnost, že by teď kamarádce - slovy našeho Pídžeje z RVHP - "mohly podjet cvičky" a spadnout ze stupínků vítězů - rada je z mé strany jasná - NESPYCHNOUT a POKORNĚ pokračovat, neb je před kamarádkou ještě jedna skupina snů, která se mi ne zcela líbí, byť z pohledu snářů je ono dění ve snu vlastně pozitivno v reálu. Jénže já mám takový pocit velikosti malé blešky, která říká "a to jako fakt, že má ten snář pravdu?"
pondělí 8. února 2016
Kterak jsem měl vlčí mhu
Pohádky ovčí babičky - Kterak měl beránek vlčí mlhu
No, jenže já měl vlčí mhu poněkud jinou, méně úsměvnější. To nám tak na znovuotevřené oddělení nastoupila děvčata (ta, co byla úspěšně před třemi měsíci propuštěna), sedla si nám za počítače a ono ouha, v novém systému se nemohly přihlásit, ač jsem jim to připravil přímo polopaticky.
I sedl jsem za první počítač a jal se přihlašovat mým silným administrátorským účtem. A ono zasejc nic? To už mi začalo svítat a tak jsem se přihlásil na místní účet a ono opravdu - počítače byly nepřevedeny do nového systému....
Vypadl tak na mě kostlivec z oné pomyslné skříně a snad je mi i jedno, který že z mých kolegů byl tak příšerně líný, že v kanceláři se čtyřmi počítači převedl do nového systému ten jeden jediný, který byl obsazen dívkou, jež "omylem" nepropustili.
A to je konec pohádky :-(
No a já to nechápu, protože převod jednoho počítače trval minutu, takže zatímco běžela ona převodní rutina, mohl onen kolega krásně stihnout spustit převod i na těch zbývajících...
No, jenže já měl vlčí mhu poněkud jinou, méně úsměvnější. To nám tak na znovuotevřené oddělení nastoupila děvčata (ta, co byla úspěšně před třemi měsíci propuštěna), sedla si nám za počítače a ono ouha, v novém systému se nemohly přihlásit, ač jsem jim to připravil přímo polopaticky.
I sedl jsem za první počítač a jal se přihlašovat mým silným administrátorským účtem. A ono zasejc nic? To už mi začalo svítat a tak jsem se přihlásil na místní účet a ono opravdu - počítače byly nepřevedeny do nového systému....
Vypadl tak na mě kostlivec z oné pomyslné skříně a snad je mi i jedno, který že z mých kolegů byl tak příšerně líný, že v kanceláři se čtyřmi počítači převedl do nového systému ten jeden jediný, který byl obsazen dívkou, jež "omylem" nepropustili.
A to je konec pohádky :-(
No a já to nechápu, protože převod jednoho počítače trval minutu, takže zatímco běžela ona převodní rutina, mohl onen kolega krásně stihnout spustit převod i na těch zbývajících...
sobota 6. února 2016
Ingress - symboly glyphů
Tyto symboly se kreslí ve hře Ingress (mnohé z nich jsem ještě nekreslil), pokud chcete vyzískat o něco lepší předměty, než se záskávají při obyčejném "hackování" portálů...
Průšvih je, že když mám nakreslit čtyři kousky naráz, vždycky je popletu :-( Budu asi muset trénovat paměť...
pátek 5. února 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (5.)
Ani ve shrnutí tohoto týdne nebude chybět Ingress, trochu pracovních problémů a jedna kafárna...
Asi nejhorší věc, kterou jsem provedl bylo to, že mi přetekl pohár trpělivosti s jedním hejskem a vyslechl si ode mě hezkých pár slov. Nojono, holt se to za ty roky nastřádalo :-(
Rozhození z této situace se u mě projevovalo ještě dobře 3 hodiny poté...
Asi nejhorší věc, kterou jsem provedl bylo to, že mi přetekl pohár trpělivosti s jedním hejskem a vyslechl si ode mě hezkých pár slov. Nojono, holt se to za ty roky nastřádalo :-(
Rozhození z této situace se u mě projevovalo ještě dobře 3 hodiny poté...
úterý 2. února 2016
Zlomový televizní sen?
Kdo čte můj blog více jak šest let, ví, že existuje něco, co mě trápí už strašlivě dlouho - mnohem déle, než vůbec někdo pomyslel, že by napsal na Internetu vůbec první blogový zápisek...
Co tak koukám do tohoto mého blogu (za pomoci strejdy Googla), tak o televizním snu mluvím poprvé 14. prosince 2010 Televizní sen - poprvé o LCD , ale až 20. března 2012 podávám globální vysvětlení a souhrn mnoha vzorů mých televizních snů Divoké sny (32.) - televizní abych o rok a něco později, konkrétně 30. července 2013 sdělil svůj poslední sen mírně vybučující z mojí série a to: Televize sežrala sestru
Před mým dnešním zlomovým snem mi přišel ještě jeden televizní sen, snad jen o dva až tři dny dříve.
Sen je jednoduchý - koukáme na černobílou televizi a na ní stojí má reálná LCD televize. Pořad se blíží do konce. když přes obrazovku začnou běhat jemné proužky (kdo někdy měl ČB televizi a soused pustil nějaké zařízení co rušilo obraz, tak ví). Tradičně skáču k televizi, mačkám vypínač a začínám chladit. Vše mohlo být v klidu, kdyby se nezapla ona LCD televize. "Zlá televize se zapla, kde je ovladač?" zvolám obecně do místnosti, kde lze tušit další diváky. Nikdo se však nezvedne z gauče, ani nepodá ovladač. Zuřivě prohledávám obývák, ale ovladač fakt nikde není. To už se ale LCD televize proměňuje a se mnou je do pár vteřin ámen. Ostatní stihli prchnout.
A teď k mému zlomovému snu.
Dívám se na televizi v pokojíku a opět stejný problém - pořad je náhle zarušen, televize nejde vypnout a hrozí, že obraz přejde do blokovacího módu, takže budu přikován na místě. Pernou chvilku či dvě se snažím tomu zabrání, ale pak... "Ale víš co? Mě je to vlastně je jedno" říkám a mám přitom pocit, jako by se mi ulevilo. Otáčím televizi v pokojíku ke zdi a jdu přes obývák do mého současného pokoje. Při vstupu do něj mám pocit, že jsem vyhrál, čímž tento sen z kategorie televizních snů končí poprvé pozitivně!
A asi za to může kamarádka, která mi k předchozímu snovému zápisku ("Potřeboval bys čtyři nohy") mi napsala, že mám zvolnit a nějaké aktivity vynechat/umenšit, jinak to nedopadne dobře. A já se rozhodl poslechnout...
Co tak koukám do tohoto mého blogu (za pomoci strejdy Googla), tak o televizním snu mluvím poprvé 14. prosince 2010 Televizní sen - poprvé o LCD , ale až 20. března 2012 podávám globální vysvětlení a souhrn mnoha vzorů mých televizních snů Divoké sny (32.) - televizní abych o rok a něco později, konkrétně 30. července 2013 sdělil svůj poslední sen mírně vybučující z mojí série a to: Televize sežrala sestru
Před mým dnešním zlomovým snem mi přišel ještě jeden televizní sen, snad jen o dva až tři dny dříve.
Sen je jednoduchý - koukáme na černobílou televizi a na ní stojí má reálná LCD televize. Pořad se blíží do konce. když přes obrazovku začnou běhat jemné proužky (kdo někdy měl ČB televizi a soused pustil nějaké zařízení co rušilo obraz, tak ví). Tradičně skáču k televizi, mačkám vypínač a začínám chladit. Vše mohlo být v klidu, kdyby se nezapla ona LCD televize. "Zlá televize se zapla, kde je ovladač?" zvolám obecně do místnosti, kde lze tušit další diváky. Nikdo se však nezvedne z gauče, ani nepodá ovladač. Zuřivě prohledávám obývák, ale ovladač fakt nikde není. To už se ale LCD televize proměňuje a se mnou je do pár vteřin ámen. Ostatní stihli prchnout.
A teď k mému zlomovému snu.
Dívám se na televizi v pokojíku a opět stejný problém - pořad je náhle zarušen, televize nejde vypnout a hrozí, že obraz přejde do blokovacího módu, takže budu přikován na místě. Pernou chvilku či dvě se snažím tomu zabrání, ale pak... "Ale víš co? Mě je to vlastně je jedno" říkám a mám přitom pocit, jako by se mi ulevilo. Otáčím televizi v pokojíku ke zdi a jdu přes obývák do mého současného pokoje. Při vstupu do něj mám pocit, že jsem vyhrál, čímž tento sen z kategorie televizních snů končí poprvé pozitivně!
A asi za to může kamarádka, která mi k předchozímu snovému zápisku ("Potřeboval bys čtyři nohy") mi napsala, že mám zvolnit a nějaké aktivity vynechat/umenšit, jinak to nedopadne dobře. A já se rozhodl poslechnout...
pondělí 1. února 2016
Potřeboval bys čtyři nohy!
Prerekvizity dnešního snu byly dvě - několik hodin do návratu do práce po týdnu dovolené včetně očekávání, že to nebude snadné.
Sen si moc nepamatuji, tedy krom toho důležitého, proto si dovoluji mírně stylisticky upravit určité části.
Jsem v nějaké moderní budově, kde je openspace, v něm mnoho počítačů a kukaněmi pro styk s klienty. A jsem tam také já, který pobíhá mezi počítači a spravuje je. Reálné kolegyně z oddělení H* velkého města mi děkují, včetně jejich vedoucí.
A pak - možná ve stejné budově, ale spíše v jiné budově (byť od stejného architelka), možná i v jiném městě, jsem opět v openspace, kde jsou opět reálné kolegyně, shodou okolnosti také z oddělení H*, avšak z menšího města. Opět následuje mé kolečko po počítačích, ale to už sotva pletu nohama a po další chvilce kecnu zadkem na zem na nějaký schod. Už nemohu, jsem uřícený, stahaný, prostě fyzicky groggy.
"Ty bys potřeboval čtyři (dlouhé) nohy" říká mi vedoucí oddělení H* z menšího města.... a já si nejsem jist, jestli to byla z její strany kletba, nebo jestli jsem krapínek nekouzlil ve snu já ...[1] Můj pohled se od té vedoucí stočil dolů k mým nohám a hle, je tu opravdu nový pár nohou. Aby se mi to tam dolů všechno vešlo, jsou všechny nohy tenčí, ale zase o něco delší. Dvě nožky jsou bosé, dvě obuté (a s ponožkami).
S klidem angličana si z mého batůžku, co jsem měl doteď na zádech, vytahuji rezervní pár ponožek a pár bot, jež v reálu používám do tělocvičen či prochladlých kluboven.Nasazuji ponožky, vjíždím nožkou nejprve do jedné a pak i do druhé boty, ani si tkaničky nezavazuji a v okamžiku, kdy se rozhoduji, že se na své čtyřky nožky postavím, sen končí.
Probudil jsem se s pocitem plného močového měchýře a na záchod se mi tentokrát šlo fakt blbě, protože mi něco tam dole na spodku chybělo, připadal jsem si jak beznohý...
Tolik ke snu a nyní k realitě
Už v šest hodin jsem byl nastražen poblíž pracoviště a čekal drnčení služebního telefonu, ale protože jsem měl do začátku pevné složky pracovní doby čas a drnčení nepřicházelo, v klidu jsem se proto věnoval hře Ingress. Tedy v klidu, už od pěti hodin ráno mi drnkal telefon a hlásil, že nám protistrana bere kontrolní body, takže jsem si hrál se zabezpečením zbývajících bodů. Vyšťaven z virtuální energie ve hře Ingress, vyšťaven z pobíhání mezi body a s propocenými věci jsem se dobelhal do práce a dokonce jsem si stihl udělat i to pověstné ranní kafe.
První telefon přišel - ano správně - z oddělení H* velkého města přesně v okamžiku, kdy jsem opatrně testoval správnost udělání toho kafe, a pak přicházely hovory další a další, takže ranní ono kafe bylo dopito až v 11:30. Studené, pochopitelně. Kolegové se v průběhu dne přiznali k několika problémům, co jsem byl pryč, některé jsem jen odkývl, u jiných zvedal oči k nebi (ale nikoliv kvůli řešení kolegů, ale kvůli tomu co se jim dělo).
Avšak odpoledne jsem "omylem" zabloudil do kanceláře, kde sedí dvě kolegyňky a už podle zlého pohledu té, za kterou jsem pracovně nešel, mi bylo jasné, že něco přijde. První otázka té rozčilené kolegyně byla ještě v pohodě. "Nejdete kvůli mému telefonu?". Odvětil jsem pravdivě, že ne a že ani netuším... "Kolegové se nepřiznali?!?" optala se naštvaněji.
Dozvěděl jsem se celou story a pak po vyslýchání všech mých kolegů si dal dohromady celý obraz. Nejdůležitější jeho část je to, že externí firma na opravu, jež si v místních podmínkách nezvládneme udělat, nebyla objednána od čtvrtka ještě ani v pondělí večer. Tedy dnes večer. Zítra to v klidu udělám hned ráno, dnes bych to nedal, už kvůli další poruše, kterou jsem minule odstraňoval asi tři dny. :-(
[1] Teoreticky by to mohlo být i: "Potřeboval bych čtyři nohy"
Sen si moc nepamatuji, tedy krom toho důležitého, proto si dovoluji mírně stylisticky upravit určité části.
Jsem v nějaké moderní budově, kde je openspace, v něm mnoho počítačů a kukaněmi pro styk s klienty. A jsem tam také já, který pobíhá mezi počítači a spravuje je. Reálné kolegyně z oddělení H* velkého města mi děkují, včetně jejich vedoucí.
A pak - možná ve stejné budově, ale spíše v jiné budově (byť od stejného architelka), možná i v jiném městě, jsem opět v openspace, kde jsou opět reálné kolegyně, shodou okolnosti také z oddělení H*, avšak z menšího města. Opět následuje mé kolečko po počítačích, ale to už sotva pletu nohama a po další chvilce kecnu zadkem na zem na nějaký schod. Už nemohu, jsem uřícený, stahaný, prostě fyzicky groggy.
"Ty bys potřeboval čtyři (dlouhé) nohy" říká mi vedoucí oddělení H* z menšího města.... a já si nejsem jist, jestli to byla z její strany kletba, nebo jestli jsem krapínek nekouzlil ve snu já ...[1] Můj pohled se od té vedoucí stočil dolů k mým nohám a hle, je tu opravdu nový pár nohou. Aby se mi to tam dolů všechno vešlo, jsou všechny nohy tenčí, ale zase o něco delší. Dvě nožky jsou bosé, dvě obuté (a s ponožkami).
S klidem angličana si z mého batůžku, co jsem měl doteď na zádech, vytahuji rezervní pár ponožek a pár bot, jež v reálu používám do tělocvičen či prochladlých kluboven.Nasazuji ponožky, vjíždím nožkou nejprve do jedné a pak i do druhé boty, ani si tkaničky nezavazuji a v okamžiku, kdy se rozhoduji, že se na své čtyřky nožky postavím, sen končí.
Probudil jsem se s pocitem plného močového měchýře a na záchod se mi tentokrát šlo fakt blbě, protože mi něco tam dole na spodku chybělo, připadal jsem si jak beznohý...
Tolik ke snu a nyní k realitě
Už v šest hodin jsem byl nastražen poblíž pracoviště a čekal drnčení služebního telefonu, ale protože jsem měl do začátku pevné složky pracovní doby čas a drnčení nepřicházelo, v klidu jsem se proto věnoval hře Ingress. Tedy v klidu, už od pěti hodin ráno mi drnkal telefon a hlásil, že nám protistrana bere kontrolní body, takže jsem si hrál se zabezpečením zbývajících bodů. Vyšťaven z virtuální energie ve hře Ingress, vyšťaven z pobíhání mezi body a s propocenými věci jsem se dobelhal do práce a dokonce jsem si stihl udělat i to pověstné ranní kafe.
První telefon přišel - ano správně - z oddělení H* velkého města přesně v okamžiku, kdy jsem opatrně testoval správnost udělání toho kafe, a pak přicházely hovory další a další, takže ranní ono kafe bylo dopito až v 11:30. Studené, pochopitelně. Kolegové se v průběhu dne přiznali k několika problémům, co jsem byl pryč, některé jsem jen odkývl, u jiných zvedal oči k nebi (ale nikoliv kvůli řešení kolegů, ale kvůli tomu co se jim dělo).
Avšak odpoledne jsem "omylem" zabloudil do kanceláře, kde sedí dvě kolegyňky a už podle zlého pohledu té, za kterou jsem pracovně nešel, mi bylo jasné, že něco přijde. První otázka té rozčilené kolegyně byla ještě v pohodě. "Nejdete kvůli mému telefonu?". Odvětil jsem pravdivě, že ne a že ani netuším... "Kolegové se nepřiznali?!?" optala se naštvaněji.
Dozvěděl jsem se celou story a pak po vyslýchání všech mých kolegů si dal dohromady celý obraz. Nejdůležitější jeho část je to, že externí firma na opravu, jež si v místních podmínkách nezvládneme udělat, nebyla objednána od čtvrtka ještě ani v pondělí večer. Tedy dnes večer. Zítra to v klidu udělám hned ráno, dnes bych to nedal, už kvůli další poruše, kterou jsem minule odstraňoval asi tři dny. :-(
[1] Teoreticky by to mohlo být i: "Potřeboval bych čtyři nohy"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)