OMSI2: Grunheim

Jak se pozná, že daná mapa je má oblíbená? Třeba tak, že z ní mám natočenu více jak jednu linku!

Tato věta platí jednoznačně u mapy Grunheim, kdy jsem právě dotočil poslední linku, byť dnes teprve ukazuji předposlední, což je linka 226. Ta se na předvedení do série "Jedna linka z jedné mapy" hodí nejvíce, protože ukazuje všechna zákoutí mapy. jak ta hezká, tak ta s rozhrkanými silnicemi. Pokusil jsem se do jízdy zapojit i svítání, aby to bylo trošku romantické...



S touto jízdou jsem docela spokojen, byť je v ní ještě vidět, že onu vesnickou konečnou ještě nemám správně zažizou, neb nevím, jak rychle přichází. A přichází dost rychle na začátku vsi... :-)

Poslední RVHP v roce 2017

Včerejší RVHP, které bylo poslední v tomto roce, se neslo v atmosféře ochutnávání nejenom vánočních mlsků, ve hraní deskových her různých typů (hře Activity jsem se úspěšně vyhnul) ale také letos jsme si pustili film na motivy knihy Terryho Pratcheta Otec prasátek

V několika dílech vystupuje Smrť (Smrť je antropomorfní personifikace neboli o ztělesnění smrti ve formě člověka) a skoro vždy řeší určitý filosofický problém, který nastolili lidé.

Když to převedu na problém slavení slunovratu - vyšlo by slunce, kdyby jej lidé ve správnou chvíli neslavili?  Na tuto otázku odpoví Smrť v ukázce z výše zmíněného filmu:

Co dodat? Smrť použil odpověď, kterou mu opsali scénaristé, respektive sám Terry Pratchet z jiných knih...

OMSI2: Placený addon Hamburg

Myslím, že už jsem tu mluvil o tom, že některé linky jsou nenatočitelné, a Hamburgská linka 109 je jednou z nich. Ale zvýšené úsilí překonalo trucování OMSI a linku jsem natočil.

Ale to, že tento addon nebo chcete-li mapa mi nešla nastavit a musel jsem si to pro video nacvičovat, aby mi to zafungovalo správně, mě trošku děsí a lehce rozčiluje, ale když už mám rozjetý "sejv", tak už se tomu nastavování vyhnu, protože ta kasa by měla být dost chytrá na to, aby mi vše na dalších kolech jízdy nastavila správně...



Osobně bych za mapu neplatil nic, ale alespoň ten autobus stojí za používání na jiných mapách....

Vánoční deprese...

Dneska jsem se vysloveně předváděl a to až tak, že kamarádka raději šla kouřit, aby posléze dodala, že mi zkoušela podávat pomocnou ruku a třikrát se mi natvrdo ptala "co tě žere'".... To byl výsledek celého dopoledne...

Kromě vánoční deprese (kterou mám dle blogu ZDÁNLIVĚ v tomto čase posledních několik let), mě strašili svým nereagováním kamarádi a když posléze reagovali, tak reagovali tak divně, až jsem měl pocit že je ze zdravotních důvodů ztratím do roka.

Ale co s tím? Prosté jsem v určitá období empatický více a pak se o své kamarády bojím a co si budeme nalhávat, blížím(-e) se do věku, kdy už se po nás Smrť začíná dívat..... A když máte málo 

kamarádů, tak jich (brzy) bude méně..

Ale k blogu: Když jsem si ho prohlížel, zjistil jsem mimo jiné, že Z* se s A* nejenom na náš nátlak rozcházel od roku 2015. Tak rád bych  teď psal, že už je definitivně od ní, jenže..... Ano, chvilku byl, ale už se opět přiznal, že s ní byl déle, než bylo nutno. Sice jeden den, prý aby si řekli své názory...

Jinak ano, až si s rodinou řeknu o štědrý večer dobrou noc, budu mít u počítače vìnko a budu zřejmě "smutnit" u nějaké hry, abych si půlnoční prožil z rádia bez všech rušivých elementů.............

Dnešní zápisek je trochu neuspořádaný a tak se pokusím vrátit do pátku odpoledne,  kdy jsem nedal na doporučení kamarádky na rychlé zalehnutí a jal se připravovat vánoční video z OMSI. Hned, jak se rozjelo, tak jsem se nad vybranou hudbou okamžitě dojal, takže komentář začal později, ale po prvním odstanicování byl splín pryč a já video dal "na první dobrou" a jsem s ním docela spokojen, byť by ještě přeci jen mohl být o kousilínek lepší :-)

Dodatek ze soboty:

A pak jsem spal osm a půl hodiny až do rána, což je u mě vyrovnání světového rekordu...

OMSI2: Výzva na sněhu - díl 2. - Toho bohdá nebude, abych to nesjel!!!

Před pár dny jsem dal ven výzvu (OMSI2: Výzva . jízda na sněhu) a neskutečně mě štvalo, že jsem nebyl schopen s kloubovou Karosou sjet kopec, když mi to s jinými kloubovými autobusy, docela šlo. To slovo "docela" je na místě, protože i při to, že jsem ten sjezd označil za dobrý, tak ve skutečnosti tak dobrý nebyl, protože bych utrpěl drobné škrábance, jak jsem zjistil při dodatečném shlédnutí celého záznamu...

Ale požád tu byla ta Karosa, která mě, čecha, štvala nejvíce - nedokázat sjet s českým autobusem?!?

Dal jsem se proto do toho znovu....



A ejhle ono ro šlo :-)

Ostatně proč by nešlo, když jsem při tom dodatečném sledování jednoznačně viděl to, co už jsem tušil. Problémem je totiž nejenom rychlost, ale také to, jak neztrácet při brždění příliš vzduchu. Takže když se podíváte na dnešní video znovu, tak je právě to vbrzdění vidět v obou pokusech, neboť v obou se snažím jet mezi 20-30km

OMSI2: Video na přání

Dneska jsem si opět spojil příjemné s užitečným a natočil video na přání jednoho uživatele na mapě, kterou jsem si stejnak chtěl natočit. Tak trochu úmyslně jsem do videa přiděl i příběh, jsa zvědav, jestli dostanu alespoň jedno ocenění právě za tento příběh.

Jinak linka 154 patří mezi linky, kde se v případě malého zájmu cestujících musíte doslova courat, abyste neměli nadjetí příliš velké, ale alespoň to umožňuje se kochat po krajině, která je - nepřekvapivě, hodně reálná, když i obě linky v OMSI mapě Dolní Kounice jsou založeny na reálných linkách. Ano, ani jedna z nich není celá, jak ukazuji na konci videa, ale co už...



A tak jsem si opět jízdu užil a příště ji zkusím za sněžení, ten výjezd k nádraží si o to přímo říká...

Nedělní trpělivostní jízda smrti

O právě skončeném cíkendu jsem byl na akci spolku, jehož jméno se na blogu nevyslovuje. To, že jsem hrál obě hry pro dospělé (tedy jak v pátek, tak v sobotu) je věc jedna a taky by si zasloužila povídání, třeba o tom, že jsem tímto svým hraním vyplašil pořadatelku, která si to musela vyfotit, hned několikrát (aby měla důkaz :-) )

Ale já tu chci psát o věci z pohledu akci úplně poslední, terdy odjezd domů. Už v pátek jsem cejtil v kostech, že se něco semele, protože meteorologové cosi hlásali ve stylu "varujeme", ale hlavně kvůli tomu, že jsem už při příjezdu v pátek hned na parkovišti uklouzl na ledu. Sobotní lehký sněhový poprašek  a nedělní sněhová nadílka, která neodtávala varovala hodně. A já, jsou na Vysočině a to už posedmé prakticky ve stejný čas /na Mikuláše), věděl, že když je tohle tady, tak v jednom výjezdu to budu mít špatné...

Takže po uježděném sněhu jsem se propracoval na hlavní silnici a volil zda vyjedu doleva a následně na dálnici D11 nebo pojedu doprava na dálnici D1. Silnice na oba směry vypadala umeteně a tak jsem zvolil variantu D1. Moje GPSka Milosh na to byla připravena a tvrdila že tento směr má být rychlejší, byť ukazovala malou kolonku na dálnici zcící 6 minut.

Když jsem v té koloně byl, a už celých dvacet minut, Milosh se rozhodl, že mi tu kolonu nebude ukazovat šestiminutovou, ale jenom pětiminutovou. Celkově jsem tam byl 35 minut, a to jenom kvůli těm, co spěchali. Ona totiž ta kolona byla  v kopci, kde právě začínal pomalý pruh, takže spěchálkové do něj najížděli, aby nahoře na kopci se silnici ze tří pruhů kvůli nehodě stával pruh jediný...

Hned na vjezdu do Prahy se mi něco nezdálo, něco se totiž válelo na silnici a vířilo to v začínajícím vichru. Ano, byl to sníh, u kterého jsem zjistil následně, že vlastně ani na zem nepadá, protože lítá prakticky vodorovně. A už mi to bylo jasné - přijde "bálá tma". Přišla.

Ale než přišla, projel jsem celou Prahu a najel na místní silničky, neboť jsem měl cestující a byl na ně hodný a chtěl je odvézt až domů. Přede mnou se objevil autobus, kterým by byli bývali mohli jet a autobusák si se mnou celkem třikrát zahrál hru "brzdi Peline". Začal odbočovat do zastávky, tam zjistil, že nemá cestující a tak začal okamžitě vyjíždět. Jenomže to už silnice byla kluzká a já měl co dělat, abych ho v začatém předjíždění netrefil. Na nejbližším kruháči najel do pruhu, který vedl mimo něj, já to střihl přes kruháč tak rychle, že na dalším hupu jsem měl snadvšechny čtyři kola ve vzduchu. To už pochopil, že on, blížící se ke značce Dejpřednost v jízdě, neprojede, když já tam měl značku hlavní silnice.

Samozřejmě to byla chba, protože po padesáti metrech jsem vjel právě do bílé tmy, takže jsem si cestu musel ohledávat sám a nejet tak za koncovými světly autobusu. A ta silnice tam fakt není rovná, ale podivně klikatá - z jedné strany sráz a z druhé železniční trať.

Ale svoje cestují jsem vyložil a opět přede mnou stálo rozhodnutí - jet zpět do Prahy a vyhejbat se tomu autobusákovi na úzké silnici, anebo to zkusit durou stranou? Zkusil jsem druhou stranu.

Chyba! Tam byly silnice druhé třídy, které ještě nebyly nasolené, natož prohrnuté. A znáte to - na konci či na začátku vesnice vede hlavní silnice na křižovatkách do pravého úhlu. Takže v následné vesnici, kdy vidím před sebou tři auta jedoucí do křižovatky cca 15km/h do této křižovatky, tak jsem podle toho posledního snížil svoji rychlost odhadem na stejnou a jal se zatáčet doleva. Cha! Příliš prudký pohyb volantu způsobil, že jsem se "utrhl" a jel rovně proti zahradní zídce jednoho domu. Dal jsem to a zůstal na silnici, ale měl jsem pocit, že se budu muset podívat, jestli na čumáku mého auta není namalovaná rtěnkou ústa, když se chětlo auto líbat se zdí. Ano, byla to moje chyba a pneumatiky nejsou zcela nové....

Než jsem se dohrabal na dálnici k domovu, měl jsem ještě jedno odbočení do vedlejší ulice, z níž vyjížděl auťák a já jedoucí z kopce po hlavní jsem se mu musel vyhnout. Nechápu proč nevyjel a takhle mě stresoval...

Na dálnici jsem nasadil 70km/h a jel až na její konec, kde jsem poprvé narazil na kolonu jedoucí 50km/h ale z kopců jen 30 a to ještě ne ze všech. Pochopil jsem, že tam někdo má letní pneumatiky, nebo se příšerně bojí. Předjíždět nešlo, protože v protisměru jeli stejní nešťastníci. A když už předjíždět šlo, musel přejíždět první ten, co byl na úplném konci  kolony...

Tenhle "žert" se mi stal celkem třikrát a další žert mi udělaly stěrače. Jak na nich sníh začal namrzat, tak se prohly a v určitých místech mi nebraly bordel ze skla

Díky tomu všemu jsem nabral dalších 40 minut zpoždění, abych dále po cestě na 2km úseku potkal čtyři nehody, přičemž vznik první z nich nechápu. Na konci stoupacího pruhu stála dvě poškozená auta a na druhé straně silnice stálo třetí..... Další dvě nehody byly jednoznačně z toho, že z vedlejší silnice, jež vedla z kopce, to někdo napálil do někoho, kdo jel rovně. Poslední byla o ojetých pneumatikách v zatáčce....

Na předposledním kruháku na mé cestě domů už mi rupnuly nervy a já po ledu udělal drift na benzínku, kde jsem si počkal si pár minutek a natankoval, než sůl na kruháku začala působit. Nebo se alespoň uklidnil....