O právě skončeném cíkendu jsem byl na akci spolku, jehož jméno se na blogu nevyslovuje. To, že jsem hrál obě hry pro dospělé (tedy jak v pátek, tak v sobotu) je věc jedna a taky by si zasloužila povídání, třeba o tom, že jsem tímto svým hraním vyplašil pořadatelku, která si to musela vyfotit, hned několikrát (aby měla důkaz :-) )
Ale já tu chci psát o věci z pohledu akci úplně poslední, terdy odjezd domů. Už v pátek jsem cejtil v kostech, že se něco semele, protože meteorologové cosi hlásali ve stylu "varujeme", ale hlavně kvůli tomu, že jsem už při příjezdu v pátek hned na parkovišti uklouzl na ledu. Sobotní lehký sněhový poprašek a nedělní sněhová nadílka, která neodtávala varovala hodně. A já, jsou na Vysočině a to už posedmé prakticky ve stejný čas /na Mikuláše), věděl, že když je tohle tady, tak v jednom výjezdu to budu mít špatné...
Takže po uježděném sněhu jsem se propracoval na hlavní silnici a volil zda vyjedu doleva a následně na dálnici D11 nebo pojedu doprava na dálnici D1. Silnice na oba směry vypadala umeteně a tak jsem zvolil variantu D1. Moje GPSka Milosh na to byla připravena a tvrdila že tento směr má být rychlejší, byť ukazovala malou kolonku na dálnici zcící 6 minut.
Když jsem v té koloně byl, a už celých dvacet minut, Milosh se rozhodl, že mi tu kolonu nebude ukazovat šestiminutovou, ale jenom pětiminutovou. Celkově jsem tam byl 35 minut, a to jenom kvůli těm, co spěchali. Ona totiž ta kolona byla v kopci, kde právě začínal pomalý pruh, takže spěchálkové do něj najížděli, aby nahoře na kopci se silnici ze tří pruhů kvůli nehodě stával pruh jediný...
Hned na vjezdu do Prahy se mi něco nezdálo, něco se totiž válelo na silnici a vířilo to v začínajícím vichru. Ano, byl to sníh, u kterého jsem zjistil následně, že vlastně ani na zem nepadá, protože lítá prakticky vodorovně. A už mi to bylo jasné - přijde "bálá tma". Přišla.
Ale než přišla, projel jsem celou Prahu a najel na místní silničky, neboť jsem měl cestující a byl na ně hodný a chtěl je odvézt až domů. Přede mnou se objevil autobus, kterým by byli bývali mohli jet a autobusák si se mnou celkem třikrát zahrál hru "brzdi Peline". Začal odbočovat do zastávky, tam zjistil, že nemá cestující a tak začal okamžitě vyjíždět. Jenomže to už silnice byla kluzká a já měl co dělat, abych ho v začatém předjíždění netrefil. Na nejbližším kruháči najel do pruhu, který vedl mimo něj, já to střihl přes kruháč tak rychle, že na dalším hupu jsem měl snadvšechny čtyři kola ve vzduchu. To už pochopil, že on, blížící se ke značce Dejpřednost v jízdě, neprojede, když já tam měl značku hlavní silnice.
Samozřejmě to byla chba, protože po padesáti metrech jsem vjel právě do bílé tmy, takže jsem si cestu musel ohledávat sám a nejet tak za koncovými světly autobusu. A ta silnice tam fakt není rovná, ale podivně klikatá - z jedné strany sráz a z druhé železniční trať.
Ale svoje cestují jsem vyložil a opět přede mnou stálo rozhodnutí - jet zpět do Prahy a vyhejbat se tomu autobusákovi na úzké silnici, anebo to zkusit durou stranou? Zkusil jsem druhou stranu.
Chyba! Tam byly silnice druhé třídy, které ještě nebyly nasolené, natož prohrnuté. A znáte to - na konci či na začátku vesnice vede hlavní silnice na křižovatkách do pravého úhlu. Takže v následné vesnici, kdy vidím před sebou tři auta jedoucí do křižovatky cca 15km/h do této křižovatky, tak jsem podle toho posledního snížil svoji rychlost odhadem na stejnou a jal se zatáčet doleva. Cha! Příliš prudký pohyb volantu způsobil, že jsem se "utrhl" a jel rovně proti zahradní zídce jednoho domu. Dal jsem to a zůstal na silnici, ale měl jsem pocit, že se budu muset podívat, jestli na čumáku mého auta není namalovaná rtěnkou ústa, když se chětlo auto líbat se zdí. Ano, byla to moje chyba a pneumatiky nejsou zcela nové....
Než jsem se dohrabal na dálnici k domovu, měl jsem ještě jedno odbočení do vedlejší ulice, z níž vyjížděl auťák a já jedoucí z kopce po hlavní jsem se mu musel vyhnout. Nechápu proč nevyjel a takhle mě stresoval...
Na dálnici jsem nasadil 70km/h a jel až na její konec, kde jsem poprvé narazil na kolonu jedoucí 50km/h ale z kopců jen 30 a to ještě ne ze všech. Pochopil jsem, že tam někdo má letní pneumatiky, nebo se příšerně bojí. Předjíždět nešlo, protože v protisměru jeli stejní nešťastníci. A když už předjíždět šlo, musel přejíždět první ten, co byl na úplném konci kolony...
Tenhle "žert" se mi stal celkem třikrát a další žert mi udělaly stěrače. Jak na nich sníh začal namrzat, tak se prohly a v určitých místech mi nebraly bordel ze skla
Díky tomu všemu jsem nabral dalších 40 minut zpoždění, abych dále po cestě na 2km úseku potkal čtyři nehody, přičemž vznik první z nich nechápu. Na konci stoupacího pruhu stála dvě poškozená auta a na druhé straně silnice stálo třetí..... Další dvě nehody byly jednoznačně z toho, že z vedlejší silnice, jež vedla z kopce, to někdo napálil do někoho, kdo jel rovně. Poslední byla o ojetých pneumatikách v zatáčce....
Na předposledním kruháku na mé cestě domů už mi rupnuly nervy a já po ledu udělal drift na benzínku, kde jsem si počkal si pár minutek a natankoval, než sůl na kruháku začala působit. Nebo se alespoň uklidnil....
