Právě jsem se vrátil z akce spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale videjko bylo připraveno už od poledne a natočeno bylo ještě mnohem dříve.
A tak tedy jedu kdesi u Velkých Opatovic, s karosou s manuálním řazením a občas mi to i jde :-)
A asi ani není co dodat, protože to byla relativně poklidná jízda...
neděle 30. září 2018
sobota 29. září 2018
pátek 28. září 2018
Nástupce OMSI Lotus, mapa 2
Dneska se opět vrátíme do hry Lotus, protože existuje už druhá mapa, ale tahle je mnohem dodělanější - posuďte sami
Tady už by se dalo jezdit, jen jaksi nejsou cestující a další propriety :-(
Tady už by se dalo jezdit, jen jaksi nejsou cestující a další propriety :-(
čtvrtek 27. září 2018
Hledání, hledání, všechny smutky zahání...
... hledání, hledání je lé-é-é-k!
Ano, tak si musím parafrázovat to, co se mi děje a co jsem si neodvážil dát do souhrnu "Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)". Na druhou stranu "naštěstí", protože nemusím pak psát nový příspěvek, že to pokračuje :-(
Už v pátek, před odjezdem na S* jsem nemohl ve své tašce najít čtecí brýle, neb jsem prostě nenahmatal pouzdro na ně, ale nahmatal jsem věci, které jsem měl dovézt do S* - dárečky a tak, takže jsem v práci mžoural do počítače....
V sobotu jsem málem klel jako pohan, protože jsem spravoval počítač, a jak nečekaně, znovu jsem ony brýle nenašel a to už taška byla mezitím poloprázdná, panžto jsem musel použít všechny mě známé triky, abych počítač donutil nalíznout instalační médium a pojmout licenční číslo. Čuměli jsme na to číslo tři a pořád bylo číslo neplatné. Chjo...
V neděli, stále ještě na S*, jsme onu tašku doslova vyklepal, abych našel různé zapadlé mince, šikovně vnitřek přeskládat a tak. No a abych na to pořádně viděl, panžto na mě vypadly i účtenky a jízdenky, nasadil jsem si své čtecí brýle, abych vyhodil jen to správné a již neplatné, a ponechal si platné... ANO, NASADIL JSEM SI BRÝLE, TY, CO JSEM 2 DNY HLEDAL!!!
Neptejte se mě, jak je možné, že jsem ty brýle nenahmatal ani v jedné kapse té tašky, já sám to nevím. Vylétly z míst, kam je dávám vždycky.
Další hledaná věc byla peněženka (bez dokladů), tu jsem pro změnu hledal v úterý ráno před lékárnou. Naposledy jsem s ní platil v Zelenině o den dříve. Ale tady jsem se nebál, byla pochopitelně v práci. Holt jsem si léky na bolavou nožičku doplatil odpoledne...
Středa ráno sice zavčasu, ale až za domovními dveřmi zjištěna chybějící průkazka na autobus, takže jsem se vracel pár kroků...
Večer při balení na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi málem zastavilo srdce. Mám u sebe přesně dvě věci patřící tomuto spolku, a já našel jen tu jednu. Tu levnější... takže hledačka po bytě s výsledkem negativním. Pak troška uvažování..... a došel jsem si do auta a tu věc našel. Takže jsem ji od 8. září vozil v autě a zapomněl na ní....
Je čtvrtek, já jsem na akci spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tak co? Budu něco hledat? A najdu to?
No, odpověď si mohu dát hned. Hledám automechanika v okolí, který by pracoval o víkendu, neboť Stříbrná Sršáň, tedy mé auto, potřebuje drobnou opravu. Poněkud akutně... A to nemluvě o tom, že jsem málem nechal v práci notebook. Jenomže to je spíše o dnešním stresu než o zapomnětlivosti, protože jsem se prakticky nezastavil, oběd mi museli z pobočky F* dovézt, protože jsem tam ani nestihl vyjet a raději ani nemluvě o tom, co jsem netihl udělat a v pondělí v osm to má být hotové.
Achjo
Ano, tak si musím parafrázovat to, co se mi děje a co jsem si neodvážil dát do souhrnu "Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)". Na druhou stranu "naštěstí", protože nemusím pak psát nový příspěvek, že to pokračuje :-(
Už v pátek, před odjezdem na S* jsem nemohl ve své tašce najít čtecí brýle, neb jsem prostě nenahmatal pouzdro na ně, ale nahmatal jsem věci, které jsem měl dovézt do S* - dárečky a tak, takže jsem v práci mžoural do počítače....
V sobotu jsem málem klel jako pohan, protože jsem spravoval počítač, a jak nečekaně, znovu jsem ony brýle nenašel a to už taška byla mezitím poloprázdná, panžto jsem musel použít všechny mě známé triky, abych počítač donutil nalíznout instalační médium a pojmout licenční číslo. Čuměli jsme na to číslo tři a pořád bylo číslo neplatné. Chjo...
V neděli, stále ještě na S*, jsme onu tašku doslova vyklepal, abych našel různé zapadlé mince, šikovně vnitřek přeskládat a tak. No a abych na to pořádně viděl, panžto na mě vypadly i účtenky a jízdenky, nasadil jsem si své čtecí brýle, abych vyhodil jen to správné a již neplatné, a ponechal si platné... ANO, NASADIL JSEM SI BRÝLE, TY, CO JSEM 2 DNY HLEDAL!!!
Neptejte se mě, jak je možné, že jsem ty brýle nenahmatal ani v jedné kapse té tašky, já sám to nevím. Vylétly z míst, kam je dávám vždycky.
Další hledaná věc byla peněženka (bez dokladů), tu jsem pro změnu hledal v úterý ráno před lékárnou. Naposledy jsem s ní platil v Zelenině o den dříve. Ale tady jsem se nebál, byla pochopitelně v práci. Holt jsem si léky na bolavou nožičku doplatil odpoledne...
Středa ráno sice zavčasu, ale až za domovními dveřmi zjištěna chybějící průkazka na autobus, takže jsem se vracel pár kroků...
Večer při balení na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi málem zastavilo srdce. Mám u sebe přesně dvě věci patřící tomuto spolku, a já našel jen tu jednu. Tu levnější... takže hledačka po bytě s výsledkem negativním. Pak troška uvažování..... a došel jsem si do auta a tu věc našel. Takže jsem ji od 8. září vozil v autě a zapomněl na ní....
Je čtvrtek, já jsem na akci spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tak co? Budu něco hledat? A najdu to?
No, odpověď si mohu dát hned. Hledám automechanika v okolí, který by pracoval o víkendu, neboť Stříbrná Sršáň, tedy mé auto, potřebuje drobnou opravu. Poněkud akutně... A to nemluvě o tom, že jsem málem nechal v práci notebook. Jenomže to je spíše o dnešním stresu než o zapomnětlivosti, protože jsem se prakticky nezastavil, oběd mi museli z pobočky F* dovézt, protože jsem tam ani nestihl vyjet a raději ani nemluvě o tom, co jsem netihl udělat a v pondělí v osm to má být hotové.
Achjo
středa 26. září 2018
Gameplay #99: OMSI2 Linka ve Fiktivním Štětíně, která se vrací
Linka, která jede stále rovně, pak udělá čelem vzad a vrací se do půlky, to je na Štětíně linka 727, která je značena jako doplňková. Ale užil jsem si ji tak jako tak :-)
Stejnak se ale ve videu objevila chyba. Ta zastávka 727, kterou jsem vynechal se slovy, že je to pro opačný směr, tak ta se měla stavět. Bohužel OMSI mi ji vynechalo. Je to problém jen o tom, že by stačilo udělat fiktivní zastávku přímo v bodě otočení a pak by mi signalizace fingovala správně...
Stejnak se ale ve videu objevila chyba. Ta zastávka 727, kterou jsem vynechal se slovy, že je to pro opačný směr, tak ta se měla stavět. Bohužel OMSI mi ji vynechalo. Je to problém jen o tom, že by stačilo udělat fiktivní zastávku přímo v bodě otočení a pak by mi signalizace fingovala správně...
úterý 25. září 2018
Sny na S* (verze podzim 2018)
Ano, opět píšu v pozdních hodinách a opět mám očekávatelně sny v místech, kde je mi dobře. Jenže říci toto o snech už nemohu....
Snů bylo mnoho, protože jak spím ve zhruba 90-ti minutových blocích, tak je logické že stihnu za noc až pět snů, ale protože jsem si nedělal poznámky, mnohé sny se z paměti vytratily hned ráno no a do této chvíle další zmizely z paměti také.
Jeden sen z pátka na sobotu ale zůstal. Je docela prostý a mohl bych jej zařadit do série snů, kdy jdu "ode dna". Obvykle jdu do hloubi nějaké strašlivě rozsáhlé budovy a pak se snažím vyjít zpět, v jiných případech jsem už tam "dole" jsem a snažím se vyjít ven. Má li ta budova značené "bloky" tak ten nejzazší má písmenko "Z" a já se probíjím k "A" ale skorem vždy sen skončí už u "B".
Tentokrát se "tam dole" ocitám s mnoha svými kamarády a kolegy, a tam dole zůstat nechceme, protože se tam dějí zlé věci. Jaké, to sen nespecifikoval. Cesta vzhůru je příkřejší než v mých snech, ale já po ní jdu, i s kamarádkou I* (s tou, se kterou chodím do "kafárny") docela stoupáme v pohodě. Jenže moji další kolegové a kamarádi postupně odpadají. A pak je před námi průlez, jež je podivně vytvarovaný a je jasné, že já se svojí šířkou a I* se svojí výškou nemáme šanci. Zastavujeme se ...
... a pak jsem na druhé straně a sen se mi trhá, takže netuším, zdali ta druhá osoba, co je vedle mě, je ta, kterou očekávám...
Soudě podle mého znechucení při vzbuzení, tak to nedopadlo. Ono ostatně i to, že další kamarádi odpadají v místech, jež jsou pro mě ve snu alegoriemi neřestí (ač ve snu nejsou vidět) mě mrzí... Ano, nikdo není dokonalý, ale u některých lidí nevidím progres k lepšímu. To spíš opak :-(
Ze soboty na neděli mi utkvěly dva sny a snad i proto, že se v obou případech jedná o REMAKE.
První sen je horší, protože se jedná o to, že v něm vystupuje náš dům a byt, který se "rozpadá". Stěhováci vystěhovávají veškerý nábytek z pokojů, kde to ještě jde zachránit. Když skončí, blíží se večer a my si ve vyprázdněném obýváku rozkládáme matrace a věci na spánek Čeká nás poslední noc, pak půjdeme také....
Já se sápu do místnosti, kde nábytek zůstal, ale podlaha pod mojí vahou se prohýbá tak, jako bych se pohyboval po vaječné blance. Dochází k posteli, hrábnu po nočním stolku, kde jsou asi tři věci a sápu se zpět.
V obýváku se rozčílím sám na sebe: "Jsem ale blbej, sápu se pro budíka přinesu si (bateriové) rádio!"
Uléhám a usínám.
Druhý sen se pro změnu odbývá v práci na pobočce A* . Jdu do dvojkanceláře 29, odkud se ozývá ječení "myš, mýýýš" od jedné kolegyně a další dvě přihlíží. Jsme tam dva chlapi a kolega se shýbá pod stůl aby se na tu myš. podíval. Ale i já ze stoje vidím, že by ta myš musela proběhnout růžovou barvou a jak se ta údajná myš pootočila, všímám si i dalších barev. Ona to totiž není myš, ale nějaký drobnější mírně vyděšený papoušek (na andulku je to moc velké) Kolega si ho nandal na prst a vytáhl ho ven. "Půjč mi ho", říkám mu a papoušek ochotně přehopkal na mojí levou ruku. Opatrně ho přenáším do svého kanclu, s úmyslem mu nějak pomoci.
Sen se mi rozmazává při příchodu do mé kanceláře, takže je otázkou, jak by sen tentokrát pokračoval, ale myslím si, že jsem byl tentokrát rozhodnut papouška majiteli nevydat, ba ho ani nehledat...
Snů bylo mnoho, protože jak spím ve zhruba 90-ti minutových blocích, tak je logické že stihnu za noc až pět snů, ale protože jsem si nedělal poznámky, mnohé sny se z paměti vytratily hned ráno no a do této chvíle další zmizely z paměti také.
Jeden sen z pátka na sobotu ale zůstal. Je docela prostý a mohl bych jej zařadit do série snů, kdy jdu "ode dna". Obvykle jdu do hloubi nějaké strašlivě rozsáhlé budovy a pak se snažím vyjít zpět, v jiných případech jsem už tam "dole" jsem a snažím se vyjít ven. Má li ta budova značené "bloky" tak ten nejzazší má písmenko "Z" a já se probíjím k "A" ale skorem vždy sen skončí už u "B".
Tentokrát se "tam dole" ocitám s mnoha svými kamarády a kolegy, a tam dole zůstat nechceme, protože se tam dějí zlé věci. Jaké, to sen nespecifikoval. Cesta vzhůru je příkřejší než v mých snech, ale já po ní jdu, i s kamarádkou I* (s tou, se kterou chodím do "kafárny") docela stoupáme v pohodě. Jenže moji další kolegové a kamarádi postupně odpadají. A pak je před námi průlez, jež je podivně vytvarovaný a je jasné, že já se svojí šířkou a I* se svojí výškou nemáme šanci. Zastavujeme se ...
... a pak jsem na druhé straně a sen se mi trhá, takže netuším, zdali ta druhá osoba, co je vedle mě, je ta, kterou očekávám...
Soudě podle mého znechucení při vzbuzení, tak to nedopadlo. Ono ostatně i to, že další kamarádi odpadají v místech, jež jsou pro mě ve snu alegoriemi neřestí (ač ve snu nejsou vidět) mě mrzí... Ano, nikdo není dokonalý, ale u některých lidí nevidím progres k lepšímu. To spíš opak :-(
Ze soboty na neděli mi utkvěly dva sny a snad i proto, že se v obou případech jedná o REMAKE.
První sen je horší, protože se jedná o to, že v něm vystupuje náš dům a byt, který se "rozpadá". Stěhováci vystěhovávají veškerý nábytek z pokojů, kde to ještě jde zachránit. Když skončí, blíží se večer a my si ve vyprázdněném obýváku rozkládáme matrace a věci na spánek Čeká nás poslední noc, pak půjdeme také....
Já se sápu do místnosti, kde nábytek zůstal, ale podlaha pod mojí vahou se prohýbá tak, jako bych se pohyboval po vaječné blance. Dochází k posteli, hrábnu po nočním stolku, kde jsou asi tři věci a sápu se zpět.
V obýváku se rozčílím sám na sebe: "Jsem ale blbej, sápu se pro budíka přinesu si (bateriové) rádio!"
Uléhám a usínám.
Druhý sen se pro změnu odbývá v práci na pobočce A* . Jdu do dvojkanceláře 29, odkud se ozývá ječení "myš, mýýýš" od jedné kolegyně a další dvě přihlíží. Jsme tam dva chlapi a kolega se shýbá pod stůl aby se na tu myš. podíval. Ale i já ze stoje vidím, že by ta myš musela proběhnout růžovou barvou a jak se ta údajná myš pootočila, všímám si i dalších barev. Ona to totiž není myš, ale nějaký drobnější mírně vyděšený papoušek (na andulku je to moc velké) Kolega si ho nandal na prst a vytáhl ho ven. "Půjč mi ho", říkám mu a papoušek ochotně přehopkal na mojí levou ruku. Opatrně ho přenáším do svého kanclu, s úmyslem mu nějak pomoci.
Sen se mi rozmazává při příchodu do mé kanceláře, takže je otázkou, jak by sen tentokrát pokračoval, ale myslím si, že jsem byl tentokrát rozhodnut papouška majiteli nevydat, ba ho ani nehledat...
pondělí 24. září 2018
Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)
Tento týden jsem si nepsal poznámky k tomuto shrnutí každý den, takže oproti minulému souhrnu budou trošku chybět detaily. Naštěstí...,
A tak, aby tu bylo něco reálného tak sem opět dám výsledkové obrázky z jedné hry, opět jsem totiž vyskočil jako nejlepší hráč:
Kdo si dá tu práci, tak předchozí obrázek byl hodně podobný, vítězil jsem také s postavou jménem Valla ale v součtu horního řádku jsem byl horší než nyní
Ale k práci:
Ono totiž to, že hned zítra jedeme k šéfovi "na kobereček" a v podstatě celým právě uplynulým týdnem se linuly odezvy na toto téma, neboť v úterý jsem svolal poradu a na kolegy to vybalil. Mimo jiné o tom, jak jedna skupina lidí volala našemu šéfovi a co z toho bude, a taky o tom, jak druhá skupina si mě zve do kanceláří a promlouvá mi do duše... Problém je, že obě dvě skupiny nezpůsobují jen čiré dobro, ale má to odezvy špatné. A to nejenom pro moji psychiku, ale u té první skupiny se to obrátí proti nim. Cítím to :-(
Každopádně šéf správně pojmenoval to, co se u nás děje - mí kolegové si v tomto týdnu vybírali dovolené a také si ji plánovali do konce roku. Šéf si nemohl povšimnout, že já nemám naplánováno nic. Tedy v papírovém kalendáři ano, ale v docházkovém systému to nemám přeneseno. Takže budu muset vzít křišťálovou kouli a uhodnout, zdali počasí bude vyhovovat mým přáním.
Ale k dění - ve čtvrtek a pátek jsem byl sám v kanceláři a chyběl i další kolega, takže jsem opět najel na starý způsob odbavování problémů, jenomže jsem si neuvědomil to, že mám ve čtvrtek zubaře, takže mi to mé plány trochu rozbíjelo a určitou část pátku musel dát na oltář dodělávek.
Jak čtvrtek, tak pátek ale dal "vyniknout" jedné mé vlastnosti, jíž pozoruji na sobě už delší dobu. Když je mi totiž nabídnuto něco, co jsem si mohl zařídit sám, přestože by mi to usnadnilo život (v pátek odvoz z pobočky F* rychlejším způsobem,) umím být poněkud nepříjemný, ale neumím říct "NE"
Ono se to nezdá, ale cestování v MHD (a dalších podobných prostředcích) má pro mě tu výhodu, že než dojedu na druhou stranu, uplyne o dost víc času, než při jízdě autem, a hlavně tam typicky nebývají kolegové a kamarádi, takže mohu rozjímat a nejsem rušen okolními podněty.
A že k přemýšlení třeba ve čtvrtek důvod byl, protože jsme s kamarádkou měli další "kafárnu" a opět došlo na sny. Já mohl prohlásit že mám sny klidné (hahaha, návštěva na S* o víkend mě vyvedla z omylu) narozdíl od kamarádky, která má momentálně sérii, jíž jsem si v mém případě před lety nazval "zhoršující se sny", byť u kamarádky je to, "hledání variant cesty ven z kruhu". Obě varianty ale mají jedno společné - sny jsou poněkud traumatizující, což si troufám prohlásit i bez toho, abych četl textový výstup z kamarádčiných snů. A snad hned v podělí ráno mi vybude čas si jej přečíst. A pak doufat, že mě něco blikne v hlavě a naleznu řešení.
O mých snech v dalším postu
A tak, aby tu bylo něco reálného tak sem opět dám výsledkové obrázky z jedné hry, opět jsem totiž vyskočil jako nejlepší hráč:
Kdo si dá tu práci, tak předchozí obrázek byl hodně podobný, vítězil jsem také s postavou jménem Valla ale v součtu horního řádku jsem byl horší než nyní
Ale k práci:
Ono totiž to, že hned zítra jedeme k šéfovi "na kobereček" a v podstatě celým právě uplynulým týdnem se linuly odezvy na toto téma, neboť v úterý jsem svolal poradu a na kolegy to vybalil. Mimo jiné o tom, jak jedna skupina lidí volala našemu šéfovi a co z toho bude, a taky o tom, jak druhá skupina si mě zve do kanceláří a promlouvá mi do duše... Problém je, že obě dvě skupiny nezpůsobují jen čiré dobro, ale má to odezvy špatné. A to nejenom pro moji psychiku, ale u té první skupiny se to obrátí proti nim. Cítím to :-(
Každopádně šéf správně pojmenoval to, co se u nás děje - mí kolegové si v tomto týdnu vybírali dovolené a také si ji plánovali do konce roku. Šéf si nemohl povšimnout, že já nemám naplánováno nic. Tedy v papírovém kalendáři ano, ale v docházkovém systému to nemám přeneseno. Takže budu muset vzít křišťálovou kouli a uhodnout, zdali počasí bude vyhovovat mým přáním.
Ale k dění - ve čtvrtek a pátek jsem byl sám v kanceláři a chyběl i další kolega, takže jsem opět najel na starý způsob odbavování problémů, jenomže jsem si neuvědomil to, že mám ve čtvrtek zubaře, takže mi to mé plány trochu rozbíjelo a určitou část pátku musel dát na oltář dodělávek.
Jak čtvrtek, tak pátek ale dal "vyniknout" jedné mé vlastnosti, jíž pozoruji na sobě už delší dobu. Když je mi totiž nabídnuto něco, co jsem si mohl zařídit sám, přestože by mi to usnadnilo život (v pátek odvoz z pobočky F* rychlejším způsobem,) umím být poněkud nepříjemný, ale neumím říct "NE"
Ono se to nezdá, ale cestování v MHD (a dalších podobných prostředcích) má pro mě tu výhodu, že než dojedu na druhou stranu, uplyne o dost víc času, než při jízdě autem, a hlavně tam typicky nebývají kolegové a kamarádi, takže mohu rozjímat a nejsem rušen okolními podněty.
A že k přemýšlení třeba ve čtvrtek důvod byl, protože jsme s kamarádkou měli další "kafárnu" a opět došlo na sny. Já mohl prohlásit že mám sny klidné (hahaha, návštěva na S* o víkend mě vyvedla z omylu) narozdíl od kamarádky, která má momentálně sérii, jíž jsem si v mém případě před lety nazval "zhoršující se sny", byť u kamarádky je to, "hledání variant cesty ven z kruhu". Obě varianty ale mají jedno společné - sny jsou poněkud traumatizující, což si troufám prohlásit i bez toho, abych četl textový výstup z kamarádčiných snů. A snad hned v podělí ráno mi vybude čas si jej přečíst. A pak doufat, že mě něco blikne v hlavě a naleznu řešení.
O mých snech v dalším postu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)