Ano, opět píšu v pozdních hodinách a opět mám očekávatelně sny v místech, kde je mi dobře. Jenže říci toto o snech už nemohu....
Snů bylo mnoho, protože jak spím ve zhruba 90-ti minutových blocích, tak je logické že stihnu za noc až pět snů, ale protože jsem si nedělal poznámky, mnohé sny se z paměti vytratily hned ráno no a do této chvíle další zmizely z paměti také.
Jeden sen z pátka na sobotu ale zůstal. Je docela prostý a mohl bych jej zařadit do série snů, kdy jdu "ode dna". Obvykle jdu do hloubi nějaké strašlivě rozsáhlé budovy a pak se snažím vyjít zpět, v jiných případech jsem už tam "dole" jsem a snažím se vyjít ven. Má li ta budova značené "bloky" tak ten nejzazší má písmenko "Z" a já se probíjím k "A" ale skorem vždy sen skončí už u "B".
Tentokrát se "tam dole" ocitám s mnoha svými kamarády a kolegy, a tam dole zůstat nechceme, protože se tam dějí zlé věci. Jaké, to sen nespecifikoval. Cesta vzhůru je příkřejší než v mých snech, ale já po ní jdu, i s kamarádkou I* (s tou, se kterou chodím do "kafárny") docela stoupáme v pohodě. Jenže moji další kolegové a kamarádi postupně odpadají. A pak je před námi průlez, jež je podivně vytvarovaný a je jasné, že já se svojí šířkou a I* se svojí výškou nemáme šanci. Zastavujeme se ...
... a pak jsem na druhé straně a sen se mi trhá, takže netuším, zdali ta druhá osoba, co je vedle mě, je ta, kterou očekávám...
Soudě podle mého znechucení při vzbuzení, tak to nedopadlo. Ono ostatně i to, že další kamarádi odpadají v místech, jež jsou pro mě ve snu alegoriemi neřestí (ač ve snu nejsou vidět) mě mrzí... Ano, nikdo není dokonalý, ale u některých lidí nevidím progres k lepšímu. To spíš opak :-(
Ze soboty na neděli mi utkvěly dva sny a snad i proto, že se v obou případech jedná o REMAKE.
První sen je horší, protože se jedná o to, že v něm vystupuje náš dům a byt, který se "rozpadá". Stěhováci vystěhovávají veškerý nábytek z pokojů, kde to ještě jde zachránit. Když skončí, blíží se večer a my si ve vyprázdněném obýváku rozkládáme matrace a věci na spánek Čeká nás poslední noc, pak půjdeme také....
Já se sápu do místnosti, kde nábytek zůstal, ale podlaha pod mojí vahou se prohýbá tak, jako bych se pohyboval po vaječné blance. Dochází k posteli, hrábnu po nočním stolku, kde jsou asi tři věci a sápu se zpět.
V obýváku se rozčílím sám na sebe: "Jsem ale blbej, sápu se pro budíka přinesu si (bateriové) rádio!"
Uléhám a usínám.
Druhý sen se pro změnu odbývá v práci na pobočce A* . Jdu do dvojkanceláře 29, odkud se ozývá ječení "myš, mýýýš" od jedné kolegyně a další dvě přihlíží. Jsme tam dva chlapi a kolega se shýbá pod stůl aby se na tu myš. podíval. Ale i já ze stoje vidím, že by ta myš musela proběhnout růžovou barvou a jak se ta údajná myš pootočila, všímám si i dalších barev. Ona to totiž není myš, ale nějaký drobnější mírně vyděšený papoušek (na andulku je to moc velké) Kolega si ho nandal na prst a vytáhl ho ven. "Půjč mi ho", říkám mu a papoušek ochotně přehopkal na mojí levou ruku. Opatrně ho přenáším do svého kanclu, s úmyslem mu nějak pomoci.
Sen se mi rozmazává při příchodu do mé kanceláře, takže je otázkou, jak by sen tentokrát pokračoval, ale myslím si, že jsem byl tentokrát rozhodnut papouška majiteli nevydat, ba ho ani nehledat...
