Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 27. září 2018

Hledání, hledání, všechny smutky zahání...

... hledání, hledání je lé-é-é-k!

Ano, tak si musím parafrázovat to, co se mi děje a co jsem si neodvážil dát do souhrnu "Shrnutí uplynulého týdne (38/2018)". Na druhou stranu "naštěstí", protože nemusím pak psát nový příspěvek, že to pokračuje :-(

Už v pátek, před odjezdem na S* jsem nemohl ve své tašce najít čtecí brýle, neb jsem prostě nenahmatal pouzdro na ně, ale nahmatal jsem věci, které jsem měl dovézt do S* - dárečky a tak, takže jsem v práci mžoural do počítače....

V sobotu jsem málem klel jako pohan, protože jsem spravoval počítač, a jak nečekaně, znovu jsem ony brýle nenašel a to už taška byla mezitím poloprázdná, panžto jsem musel použít všechny mě známé triky, abych počítač donutil nalíznout instalační médium a pojmout licenční číslo. Čuměli jsme na to číslo tři a pořád bylo číslo neplatné. Chjo...

V neděli, stále ještě na S*, jsme onu tašku doslova vyklepal, abych našel různé zapadlé mince, šikovně vnitřek přeskládat a tak. No a abych na to pořádně viděl, panžto na mě vypadly i účtenky a jízdenky, nasadil jsem si své čtecí brýle, abych vyhodil jen to správné a již neplatné, a ponechal si platné... ANO, NASADIL JSEM SI BRÝLE, TY, CO JSEM 2 DNY HLEDAL!!!

Neptejte se mě, jak je možné, že jsem ty brýle nenahmatal ani v jedné kapse té tašky, já sám to nevím. Vylétly z míst, kam je dávám vždycky.

Další hledaná věc byla peněženka (bez dokladů), tu jsem pro změnu hledal v úterý ráno před lékárnou. Naposledy jsem s ní platil v Zelenině o den dříve. Ale tady jsem se nebál, byla pochopitelně v práci. Holt jsem si léky na bolavou nožičku doplatil odpoledne...

Středa ráno sice zavčasu, ale až za domovními dveřmi zjištěna chybějící průkazka na autobus, takže jsem se vracel pár kroků...

Večer při balení na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi málem zastavilo srdce. Mám u sebe přesně dvě věci patřící tomuto spolku, a já našel jen tu jednu. Tu levnější... takže hledačka po bytě s výsledkem negativním. Pak troška uvažování..... a došel jsem si do auta a tu věc našel. Takže jsem ji od 8. září vozil v autě a zapomněl na ní....

Je čtvrtek, já jsem na akci spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tak co? Budu něco hledat? A najdu to?

No, odpověď si mohu dát hned. Hledám automechanika v okolí, který by pracoval o víkendu, neboť Stříbrná Sršáň, tedy mé auto, potřebuje drobnou opravu. Poněkud akutně... A to nemluvě o tom, že jsem málem nechal v práci notebook. Jenomže to je spíše o dnešním stresu než o zapomnětlivosti, protože jsem se prakticky nezastavil, oběd mi museli z pobočky F* dovézt, protože jsem tam ani nestihl vyjet a raději ani nemluvě o tom,  co jsem netihl udělat a v pondělí v osm to má být hotové.

Achjo