Naše úzkost nezbaví zítřek trápení, zato nám bere dnešní sílu.Jsou dny, kdy mám strach ze zítřka, (což zrovinka dnes díky zítřejšímu svátku neplatí,) a obvykle za to u mě může nějaká osoba z pracoviště, kterou upozorníte na chybu či lajdáctví a ona pak nesmyslně a daleko kolem sebe kope tak, že se o problém začne zajímat váš(!) nadřízený o dva stupně dál než vy. A začíná se vyšetřovat...
Charles H. Spurgeon
Ty dny, kdy tušíte, že toto přijde zítra či pozítří, jsou asi nejhorší. V podstatě je i jedno, jestli se tím onen nadřízený zabýval, nebo to okamžitě smete ze stolu.
Každopádně proč to píšu - v den, kdy už víte, že se něco chystá, nejste schopni kloudně pracovat, protože nevíte, jak vysoko to daný člověk vykopl a kdo na tom má další zájem. A pokud jste ve firmě kde spolu soupeří dvě kliky, pak to může být pěkně hnusné, zvlášť pokud je vám přisuzována role v klice druhé. Co je zvlášť pikantní, pokud vy jste úplně nejposlednější kolečko ve firmě, v níž jste krátce a někde na úrovni ředitele se perou dvě kliky o to, kdo přebere ředitelský post.
Tenkrát to dopadlo pro onu kliku, která mě chtěla potrestat, špatně. Zástupce ředitele byl odejit na hodin necelých šest měsíců poté co to na mě zkusil, jeho prodloužená ruka, která mi podepisovala dovolenky pak byla odejita pro opilství....
Jenže to bylo tehdy a v jiné firmě, než dnes pracuji.
Jedna otázka však zůstává - kterou cestou se to dostalo (tak rychle) k onomu nařízenému, když ani váš přímý nadřízený nic netuší do posledního momentu nic, až si i jeho zavolají současně s vámi.
