Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 17. dubna 2013

Mám lézt tam, kam slunce nezasvítí?

Tuto otázku jsem si pokládal po celý víkend, kdy jsem vyjel na akci pořádanou F*, jejíž reakce, ač možná míněné v dobré víře, ve mě vyvolávají ošklivé protireakce. Nu, mám o další důvod navíc.

Start akce byl domluvený na osmnáctou hodinu a byl uveden slovy "Večeře". Protože se to mělo odehrávat na statku kdesi daleko v polích, kam (už/ještě) není zavedena elektrika, znělo to dost zajímavě, i když jsem očekával jídlo typu "buřty na ohni".

Byl jsem tak natěšený, že jsem si blbě spočítal odjezd z domova, takže když má GPSka se na dálnici ustálila na předčasném příjezdu zvící 60 minut, zůstal jsem stát na benzínce a poslouchal rádio nějakých 30 minut. Když jsem proletěl Prahou (povolenou rychlostí pochopitelně), začlo mi být líto i těch zbylých 30 minut a zůstal stát u okrajového obchodního centra nějakých 15 minut. Dalších pět minut jsem ztratil na objížďce a čekáním na průjezd vlaku přes přejezd.

Říkal jsem si, že tak udělám etiketě zadost, nepřijdu moc brzy a alespoň trochu pomohu s přípravou ohniště, že bych mohl přijít mezi posledními respektive mezi poslední třetinou účastníků.

Jak hluboce jsem se mýlil.

Přijel jsem pět minut poté, co na statek dorazili jeho právoplatní majitelé, takže mi naproti vyrazila mě neznámá maminka a jeden její kluk, naštěstí se vzájemně známe z akcí. Z účastníků jsem byl první....

Dřevo bylo naštípáno, takže jsem se vysloveně "předřel", když jsem z dřevníku symbolicky přetáhl náruč polínek, abych se pak nechal provést po statku. A pak už jen čekat na další příchozí, respektive přijevší.

Hlavní pořadatelka přijela po hodině mé nudy, zorganizovala nákupní družstvo (neboť neměla koupeno lautr nic) a vyslala je do cca 10 km vzdáleného supermarketu. Vyjeli autem, aby se s nákupem vrátili o tři hodiny později za tmy...

Celou sobotu se hrál LARP, což byla hlavní náplň této akce. Ani si nejsem jist jestli jsem tu psal příhodu o tom, kterak jsem se postupně na tuto akci hlásil jako hráč, abych byl přesunut do CP, pak jako fotograf, účast jsem potvrdil ústně v této roli, abych se pár dnů před akcí dozvěděl, že jsem svojí účast nepotvrdil. Nu což, dalo by se to pochopit, ale když nedorazila nějaká CP a já nabízel že tu mám tři "přehozy" přes sebe na případné role, jako bych hrách na stěnu házel - v jednom z questů jsem asistoval jednomu CPčku. Což bylo na 9 hodin hry přesně pět minut práce. Jiní kluci se na questech mohli strhat, kolik jich měli v liniovém příběhu tohoto LARPu za sebou  :-(

V neděli to bylo podle hesla "chytrého nakopni, hloupého ještě víc", když neběžela nějaká akce "ukaž co sis připravil na celotáborovku", byla pro mě F* k nedostižení.

Mohu říct, že mít chatu/chalupu/statek bez elektřiny má hodně co do sebe a já si báječně odpočinul a kdyby nebylo problémů s F* a jejím stylem organizace a komunikace, bylo by to celé super. Takhle mám přes ten báječný zážitek šedivé šmouhy a ten klacek, který jsem minule virtuálně zlomil jsem nyní virtuálně zcela dolomil a zahodil. Zvlášť, když jsem si spočítal účastnické poplatky na akci a výdaje.