Až o 48 hodin později jsem si troufl napsat tento příspěvek, jenže i tak se bojím, že to vyzní jako pláč nad rozlitým mlékem.
Na naše sezení nad dračím doupětem se (dočasně?) vrátil jeden hráč, což nám avizoval už i gamemaster(GM) avizoval jenže s tím, že se vrátí i jeho oblíbená postava a nikoliv jako postava jiná, nám neznámá, byť ve světě existovala jako takzvané CPčko.
Alespoň tak se to jevilo, když s naším problémem, tedy s alchymistou na nějž útočili nájemní zabijáci, přišel pomoci muž, který byl z tajné služby. Všechno sedělo - my jste to hlásili výše, protože jsme neměli prostředky, jak tohoto alchymistu ochránit a protože v naší družině platí víc jak 12 let úzus, že postavy hrané hráči chtějící spolupracovat s družinou zásadně neprověřujeme zdlouhavými výslechy a ověřováním si pravosti, což samo o sobě může být zábavné, ale zdržuje to od akčnější části hry a vlastně i od odvíjení příběhu, tak jsme jej přijali do družiny velice snadno a rychle.
Byli jsme zavřeni v perfektně uzavřeném domku, já (postava Modřinky), alchymista, postava tohoto hráče a CPčko vyhazovače pracující pro alchymistu. Ostatní vyšetřovali stopu vedoucí do městské stráže - tam to měli jednoduché - jestliže byl nalezen mrtvý strážník, ale počty mužstva sedí, tak logicky ten strážník, kterého nikdo nezná, je náš nájemný zabiják nebo jeho pomocník.
Nájemný vrah však byla ona postava - uspala strážného, uspala mě, ale neuspala mého pomocníčka, který dokázal alchymistu varovat a vzájemně se dokázali pomoci a zabarikádovat se ve vedlejší místnosti a pak prolézt ven oknem.
V tu chvíli se můj pomocníček vrátil pro mě, aby mi zkusil pomoci, a nalezl onoho zabijáka nade mnou s namířenou jehlovou dýkou na mé srdce. Už předtím se ale pokusil prorazit si cestu k alchymistovi výbušninou, což se povedlo a věděl že je alchymista fuč.
Zde dle GM udělal jasnou chybu - protože měl za úkol zabít pouze a jedině alchymistu, měl vyběhnout ven z domku a křičet "pomoc pomoc, je tam neviditelný a napadá nás" a všichni lidé by mu to uvěřili, protože věděli, že je v naší družině.
Můj pomocníček jednal rychle, viděl nade mnou muže s dýkou, tak použil blesky, aby jej zranil. Zranil, ale došlo k bodnutí do mého srdce.
No budiž, stalo se. Když však se ona postava podívala z okna a zjistila, že už běží posily, tak k mé hlavě odhodila bombu..................................................... A až další bombou si otevřela nouzovou cestu ven.
Přesně v tuto chvíli skončila hra, aniž by se dopočítala velikost mé smrti a šance na přežití, neboť mnozí hráči pospíchali domů.
Z té přehnané agrese jsem nebyl vyveden jen já, ale i hrající kamarád, jež na tuto hru vzal i svého desetiletého(?) synka. Jeho první otázka (mimo hrací místnost, když jsme byli sami) byla: "Vy máte spolu s X* nějaké nevyřízené účty? Ve hře nebo v reálném životě?". Musel jsem záporně zavrtět hlavou a vznesli jsme dotaz i na GM, který nám odpověděl, že ani on to nechápal, ale že s X* mluvil, že se ho ptal, jestli nepochopil úkol "zabij alchymistu" (samozřejmě obšírněji popsaný) a že si to vyříkali.
Na opakovaný dotaz na zbytečnou agresi pak odpověděl, že prý je lepší, když si agresi vybíjí ve hře, než v reálu a že to stejnak zkazil můj pomocníček (tj. já, který ho hrál), protože měl seslat úplně jiné kouzlo, které by dotyčného znehybnilo...
Jak se asi zachováme, respektive naše postavy, když X* má přijít již se skutečnou postavou (a nikoliv jednorázovým CPH)? Přijdeme vůbec na hru, kde se prasárny tohoto typu nikdy neděly?
Žádné komentáře:
Okomentovat