V dnešním zápisku bych měl škrtnout v nadpisu ono slovo "pracovní", neboť celý tento týden využívám institutu zvaného dovolená.
Chtěl jsem dělat docela hodně věcí, ale značná část z nich vzala zasvé. V pondělí jsem chtěl spíše odpočívat a dotáhnout nějaké drobnosti doma. To se mi relativně podařilo do doby, než mě chytlo bolení celého těla. (článek Áchich áchich...).
V úterý jsem chtěl zvládnout plavání a přípravu na víkend se spolkem, hlavně nastavit notebooky, aby na nich fungoval losovací program, neboť přechod z WIN XP, přes jen hodinu nainstalované WIN 7 do WIN 10 dost programů nepřežilo, mezi nimi i tento losovací program. Příprava se povedla...
Ve středu jsem chtěl střihat video z minulé akce (už byl fakt čas, když ve čtvrtek začínala akce nová) ale to už se nepovedlo. Jednak si za to můžu sám, protože jsem hrál Ingress tak "zuřivě", že čas přímo letěl (ale co už, když už mám level 6, to už si můžu dovolit sestřelovat portály na osmé úrovni a taky jsem jich pár načnutých opravdu sestřelil) a pak jsem bohužel obdržel první várku telefonátů, které jsem popsal v článku No, a mám to!.
Pokračujeme .. ech ... pokračuji také ve Space Engineerech, kdy kamarád Z* se takovým způsobem zaláskoval, že výstavba naší společné základny šla do háje, leč jsem neznal určité detaily plánované stavby, takže jsem si je osobně u Z* vyzvedl v práci a pak ve středu večer za pomoci zbylých dvou lidí (co si na stejné mapě staví konkurenční základnu) se jal zavrtávat do země. Fyzika v této hře ale není na úplně dokonalé úrovni, či případně se ne úplně přesně přenáší mezi stroji, takže mi na zemi třeba věčně poskakuje hrouda železa... no a samozřejmě i díky tomu se mi v polovině tunelu zasekla vrtná souprava a nešla ani dopředu ani dozadu. Byly to horké chvilky ... :-(
O akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, se mi zatím moc psát nechce, ale dneska jsem byl při večerním trojkole kole hry v šachy, jež jsem soudcoval, konfrontován s neuvěřitelným množství reklamací, že jsem jenom zíral. To co obvykle mám ze dvou X kolových turnajů, jsem měl teď za kola tři. A samé špeky, Copak děti, ti lze rozumně umluvit, ale když vám za zády stojí rodič, který napovídá svému dítěti co má reklamovat, či jak se má bránit mým dotazům... No, nerozhodovalo se mi dobře...
O kvalitách spánku na těchto akcích jsem už napsal tolik slov, že netřeba dodávat další. Letos nás totiž zde vypekla paní hospodářka, která uzavřela "bar", takže se společnost sešla v jídelně. Ta ale nejde zavřít. Na druhu stranu ale nebylo co pít...
pátek 29. ledna 2016
čtvrtek 28. ledna 2016
No, a mám to!
Tenhle výkřik jsem mohl pronést dnes ve 12:30, kdy jsem zahájil odjezd na akci spolku, jehož jméno se nevyslovuje.
15 ledna jsem totiž psal v článku "Shrnutí uplynulého týdne (2.)" a pak ještě v Dodatku 18.ledna, že jsem ztrácel věci a mnohé z nich našel, krom sluchátek. Tak už je mám - ležely na parkovišti na mém vyhrazeném místě a protože byly bílé a i sníh byl bílý, tak je nikdo nemohl najít. Až teď, při oblevě. Neptejte se mě, jak jsem je tam mohl ztratit, leč stalo se. Sluchátka fungují...
Dalo by se říci, že by štítek "smutek v duši" nemusel být u tohoto článku, vždyť věci občas ztratíme každý (resp. někteří je jen odloží na nevhodném/neobvyklém místě), leč kolem spolku se opět děje něco, u čeho být nechci. A tudíž mé rozhodnutí je jasné - na členské schůzi si už tentokrát placené členství neprodloužím.
To mi totiž volala hlavní pořadatelka akce, jíž úkoloval řadový pořadatel této akce(a pokladník spolku) a sdělovala mi informace, které bych očekával, že mi řekne onen pokladník, tedy A*. No a vzhledem k tomu, že mi o pár hodin dříve volal ani ne osmnáctiletý fracek, který se mi zval do auta abych jel na akci více využitý, a naznačoval, že v pořadatelském týmu je on a já ne... Nehledě na to, že A* prohlásil, že dlouholetý přednášející na akci přednášet nechce a tato hlavní pořadatelka jedním rychlým telefonátem zjistila, že je informace nepravdivá. Ale necháme se překvapit - schválně, jak mě za hodinku při představování týmu představí a zda vůbec?
No a aby se to nepletlo, tak zrovna dnes začaly přicházet z práce telefonáty, že je potřeba mých vědomostí a taky "raději volám tobě, protože..." Jak dnes mohla proběhnout příprava na akci raději nemluvit, ještě že jsem si většinu věcí připravil včera...
15 ledna jsem totiž psal v článku "Shrnutí uplynulého týdne (2.)" a pak ještě v Dodatku 18.ledna, že jsem ztrácel věci a mnohé z nich našel, krom sluchátek. Tak už je mám - ležely na parkovišti na mém vyhrazeném místě a protože byly bílé a i sníh byl bílý, tak je nikdo nemohl najít. Až teď, při oblevě. Neptejte se mě, jak jsem je tam mohl ztratit, leč stalo se. Sluchátka fungují...
Dalo by se říci, že by štítek "smutek v duši" nemusel být u tohoto článku, vždyť věci občas ztratíme každý (resp. někteří je jen odloží na nevhodném/neobvyklém místě), leč kolem spolku se opět děje něco, u čeho být nechci. A tudíž mé rozhodnutí je jasné - na členské schůzi si už tentokrát placené členství neprodloužím.
To mi totiž volala hlavní pořadatelka akce, jíž úkoloval řadový pořadatel této akce(a pokladník spolku) a sdělovala mi informace, které bych očekával, že mi řekne onen pokladník, tedy A*. No a vzhledem k tomu, že mi o pár hodin dříve volal ani ne osmnáctiletý fracek, který se mi zval do auta abych jel na akci více využitý, a naznačoval, že v pořadatelském týmu je on a já ne... Nehledě na to, že A* prohlásil, že dlouholetý přednášející na akci přednášet nechce a tato hlavní pořadatelka jedním rychlým telefonátem zjistila, že je informace nepravdivá. Ale necháme se překvapit - schválně, jak mě za hodinku při představování týmu představí a zda vůbec?
No a aby se to nepletlo, tak zrovna dnes začaly přicházet z práce telefonáty, že je potřeba mých vědomostí a taky "raději volám tobě, protože..." Jak dnes mohla proběhnout příprava na akci raději nemluvit, ještě že jsem si většinu věcí připravil včera...
středa 27. ledna 2016
úterý 26. ledna 2016
Áchich áchich...
Ano ano, přesně takovéhle vzdychy jsem pronášel od včerejšího večera až do nějaké dnešní 10-té hodiny dopolední, Jak se říká - a dobře mi tak, když si beru dovolenou a dělám při ní věci, které normálně nedělám.
Chodil jsem venku po městě, pěšky a snad to bylo v součtu 10km, to vše v rámci nakupování a hry Ingress. Jenže: foukalo, parkát mi podjely "cvičky", takže jsem byl večer dolámaný, bolely mě různé svaly a tak. Jenže jsem si při té příležitosti začal užívat cosi, co vypadalo jako pěkně úporná migréna.
Dnes ráno jsem se musel omluvit kamarádce I* z plavání v bazénu, protože bych toho asi moc nenaplaval, byl jsem rád, že chodím. Jaké to štěstí, že to postupně povolovalo, takže jsem si odpoledne už samostatně vyběhl pro léky...
Nemusím říkat, že mě docela mrzelo, že jsem tohle odvolání musel udělat, jaké však bylo moje překvapení, když mi v odpověď přišla zpráva -já vím, už si mi to psal včera.Samozřejmě jsem u sebe tu SMSku u sebe nenašel, ale věřím všemu. Až tak mi bylo blbě. Ani jsem si pořádně nezahrál nic na počítači...
Chodil jsem venku po městě, pěšky a snad to bylo v součtu 10km, to vše v rámci nakupování a hry Ingress. Jenže: foukalo, parkát mi podjely "cvičky", takže jsem byl večer dolámaný, bolely mě různé svaly a tak. Jenže jsem si při té příležitosti začal užívat cosi, co vypadalo jako pěkně úporná migréna.
Dnes ráno jsem se musel omluvit kamarádce I* z plavání v bazénu, protože bych toho asi moc nenaplaval, byl jsem rád, že chodím. Jaké to štěstí, že to postupně povolovalo, takže jsem si odpoledne už samostatně vyběhl pro léky...
Nemusím říkat, že mě docela mrzelo, že jsem tohle odvolání musel udělat, jaké však bylo moje překvapení, když mi v odpověď přišla zpráva -já vím, už si mi to psal včera.
pondělí 25. ledna 2016
neděle 24. ledna 2016
Manželská hádka je jako...
Manželská hádka je něco jako proces se Slánským. Taky jste nakonec usvědčeni z nejabsurdnějších zločinů.
pátek 22. ledna 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (3.)
Mám-li si pro sebe shrnout téměř skončený týden, tak bych musel hovořit o týdnu plném bomb -bomb hnojůvek (když už tak často používým příměry z Harryho Pottera, tak proč ne také dnes).
Hned v pondělí, 15 minut před koncem směny se prokázalo, že mít dva "silnoproudé" údržbáře je někdy málo, pokud je jeden nemocen a druhý má "modré pondělí". Po výpadku proudu snad v celém městě se totiž stalo očekávatelné - pobočka B* si po nahození proudu "shodila" hlavní jistič, takže nenajelo vůbec nic. No a pokud má onen zdravý údržbář vypnutý služební telefon, tak můžete hádat jak to dopadlo. Ředitelka a já jsme šli onen jistič nahodit tak, aby nás to nezabilo (tzn. posrážet všechny jističe v klasické skříni, aby při nahození hlavního nevznikaly ohromné jiskry)
A zatímco jsem opečovával serverovnu na B*, kolega šel opečovávat serverovnu na pobočce A*. Zde se až ve středu večer ukázalo, že to udělal blbě, protože nejprve nahodil "agenta" a až pak servery. Důsledek byl, že agent sice fungoval, ale protože neměl spojené cesty na síťový disk jednoho ze serverů, tak všechny úkoly směřované tímto směrem neudělal....
Takže se stalo očekávatelné, ve čtvrtek večer jsem na dálku z domova s klením počítal statistiky - skončil jsem ve 23 hodin, předtím jsem nuceně a hezky ručně synchronizoval databáze za agenta. A pokračovat budu v sobotu dopoledne, kdy "to" doladím do stavu, že nám nebude nikdo nadávat za to, že něco někomu dlužíme.
Kratince se vrátím ještě ke středě, kdy jsem odpoledne už musel odejít z kanceláře a jít vychladnout do chladné serverovny. To je tak, když kolegům o dva dny dříve řeknete "A" ale oni vás nevnímají a udělají si "mezinárodní" ostudu u jiných lidí. Chladnutí mi trvalo 20 minut...
Ale v pátek už bylo veseleji, když jsem totiž objížděl pobočky P* Q* F*, tak jsem sice měl poměrně hodně práce, ale zůstávaly mi drobné časové úseky, kdy jsem se mohl zastavit a hrcnout do sebe trochu čaje či kafe. Projevilo se to na pobočce Q*, kdy mě kolegyně oslovily s problémem, jež sice moc netížil, ale už byl dlouhodobý a mě až doteď nenapadalo, jak ho řešit. A teď mě něco probliklo hlavou, do minuty jsem ho měl vyřešeny a v druhé minutě již měly kolegyně prajednoduchý návod, který si samy dokázaly zreplikovat na další postižené dokumenty ve Wordu. Fakt miluji toho %#*#!, co vymyslel tak pitomý povinný vzor.
V pátek však byla vrcholem dne "kafárna" a tím, že se mi dařilo pracovně, ale i proto, že se mi přiblížila dovolená, jsem byl v dobré náladě a hlavně mi kamarádka I* nadhodila téma Ingressu, takže jsem vysvětlil určité základy a protože jsem do hry (ještě) zapálen, tak jsem o ní mluvil dost a dost. Samozřejmě jsem pak hovor otočil a nechal promlouvat kamarádku a její problémy. Téma se tak stočilo na sny a na meditativní cvičení.
A právě ta meditativní cvičení mě polekala, to musím říci, tedy spíše hláška "mě se moc nešlo/nechtělo vrátit". Před očima mi proběhl příběh kamaráda F*, jež o půlnoci meditoval s tehdy mladinkou Am* /a dalšími/ na louce, přičemž se mu z meditativního stavu nechtěla vrátit až tak, že neslyšela motorku, která jí projela okolo hlavy a to doslova... A pak i druhá příhoda se stejnou Am* o pár let později, kdy jsem meditaci vedl já. Ještě teď mě pálí odřené uši z těch 20 vteřin hrůzy, která mě tehdy uvnitř jímala, ale ti, co to sledovali zvnějšku pak řekli, že kromě lehké naléhavosti v mém hlase si nepovšimli ničeho zvláštního.
V čem je problém? Snad v tom, že v reálném životě prožíváte něco, co vás tíží/deptá a v meditaci je takový klid... Není nic snažšího, než si (např.) uvědomit, že máte potomka, který ještě nezačal samostatný život a ještě bude potřebovat pomoci. Mohu jen kvitovat, že u Am* to dospělo k okamžiku, kdy má svého nově narozeného potomka a velmi snadno se to u I* dá aplikovat na jejího potomka.
A na to by se měl každý člověk zaměřit - "NEJSEM NA SVĚTĚ SÁM - jiní potřebují pomoci, ale i já potřebuji pomoci (i když si to někdy nepřipouštím či si to neuvědomuji"
Poté jsem I* ukázal Ingress v praxi, protože jsem s radostí zjistil, že blízko kavárny (co by kamenem dohodil a kus se vrátil zpět) je neobsazený bod a v blízkosti dva další. Samozřejmě se mi zrovnka jak najust trojúhelník nepovedl, ale i I* byla překvapena, kde za budovou jisté státní instituce je socha.
A ještě jeden vrchol páteční den měl, ale bylo to dost o štěstí. To si tak chodím po centru města, dobíjím portály v Ingresu, propojuji tu a tam nějaký, když nám protistrana začala zabíra kašnu a blízké okolí - po deseti minutách z mé strany spíše defensivního stylu boje mi přišla hláška:
UPDATE 23.ledna 2015 10:30
Tři ze čtyř bodů jsem pro následující dvě hodiny (v době psaní původního příspěvku) dokázal uhájit, ale v tuto chvíli na mapce vidím, že část práce v Ingress šla vniveč. To už tak bývá.
Ostatně ani u pobočky P*, kde jsme měli "kafárnu" a kde jsem rozsvěcel portály za mojí stranu to nedopadlo nadlouho dobře - zůstala mi jen ta "utajená" socha, tedy jeden ze tří
Také jsem včera (= v pátek 22.1.2016) zkoušel plnit misi v Ingress na bývalém hřbitově, kde je na ploše 100x100 metrů asi dvanáct bodů, po mém odchodu jich bylo 10 potvrzeno v barvě zelené. Ale ten samý kluk(?) co mi sebral portály u "kafárny" se prošel i sem a alespoň některé mi "ožužlal"
Hned v pondělí, 15 minut před koncem směny se prokázalo, že mít dva "silnoproudé" údržbáře je někdy málo, pokud je jeden nemocen a druhý má "modré pondělí". Po výpadku proudu snad v celém městě se totiž stalo očekávatelné - pobočka B* si po nahození proudu "shodila" hlavní jistič, takže nenajelo vůbec nic. No a pokud má onen zdravý údržbář vypnutý služební telefon, tak můžete hádat jak to dopadlo. Ředitelka a já jsme šli onen jistič nahodit tak, aby nás to nezabilo (tzn. posrážet všechny jističe v klasické skříni, aby při nahození hlavního nevznikaly ohromné jiskry)
A zatímco jsem opečovával serverovnu na B*, kolega šel opečovávat serverovnu na pobočce A*. Zde se až ve středu večer ukázalo, že to udělal blbě, protože nejprve nahodil "agenta" a až pak servery. Důsledek byl, že agent sice fungoval, ale protože neměl spojené cesty na síťový disk jednoho ze serverů, tak všechny úkoly směřované tímto směrem neudělal....
Takže se stalo očekávatelné, ve čtvrtek večer jsem na dálku z domova s klením počítal statistiky - skončil jsem ve 23 hodin, předtím jsem nuceně a hezky ručně synchronizoval databáze za agenta. A pokračovat budu v sobotu dopoledne, kdy "to" doladím do stavu, že nám nebude nikdo nadávat za to, že něco někomu dlužíme.
Kratince se vrátím ještě ke středě, kdy jsem odpoledne už musel odejít z kanceláře a jít vychladnout do chladné serverovny. To je tak, když kolegům o dva dny dříve řeknete "A" ale oni vás nevnímají a udělají si "mezinárodní" ostudu u jiných lidí. Chladnutí mi trvalo 20 minut...
Ale v pátek už bylo veseleji, když jsem totiž objížděl pobočky P* Q* F*, tak jsem sice měl poměrně hodně práce, ale zůstávaly mi drobné časové úseky, kdy jsem se mohl zastavit a hrcnout do sebe trochu čaje či kafe. Projevilo se to na pobočce Q*, kdy mě kolegyně oslovily s problémem, jež sice moc netížil, ale už byl dlouhodobý a mě až doteď nenapadalo, jak ho řešit. A teď mě něco probliklo hlavou, do minuty jsem ho měl vyřešeny a v druhé minutě již měly kolegyně prajednoduchý návod, který si samy dokázaly zreplikovat na další postižené dokumenty ve Wordu. Fakt miluji toho %#*#!, co vymyslel tak pitomý povinný vzor.
V pátek však byla vrcholem dne "kafárna" a tím, že se mi dařilo pracovně, ale i proto, že se mi přiblížila dovolená, jsem byl v dobré náladě a hlavně mi kamarádka I* nadhodila téma Ingressu, takže jsem vysvětlil určité základy a protože jsem do hry (ještě) zapálen, tak jsem o ní mluvil dost a dost. Samozřejmě jsem pak hovor otočil a nechal promlouvat kamarádku a její problémy. Téma se tak stočilo na sny a na meditativní cvičení.
A právě ta meditativní cvičení mě polekala, to musím říci, tedy spíše hláška "mě se moc nešlo/nechtělo vrátit". Před očima mi proběhl příběh kamaráda F*, jež o půlnoci meditoval s tehdy mladinkou Am* /a dalšími/ na louce, přičemž se mu z meditativního stavu nechtěla vrátit až tak, že neslyšela motorku, která jí projela okolo hlavy a to doslova... A pak i druhá příhoda se stejnou Am* o pár let později, kdy jsem meditaci vedl já. Ještě teď mě pálí odřené uši z těch 20 vteřin hrůzy, která mě tehdy uvnitř jímala, ale ti, co to sledovali zvnějšku pak řekli, že kromě lehké naléhavosti v mém hlase si nepovšimli ničeho zvláštního.
V čem je problém? Snad v tom, že v reálném životě prožíváte něco, co vás tíží/deptá a v meditaci je takový klid... Není nic snažšího, než si (např.) uvědomit, že máte potomka, který ještě nezačal samostatný život a ještě bude potřebovat pomoci. Mohu jen kvitovat, že u Am* to dospělo k okamžiku, kdy má svého nově narozeného potomka a velmi snadno se to u I* dá aplikovat na jejího potomka.
A na to by se měl každý člověk zaměřit - "NEJSEM NA SVĚTĚ SÁM - jiní potřebují pomoci, ale i já potřebuji pomoci (i když si to někdy nepřipouštím či si to neuvědomuji"
Poté jsem I* ukázal Ingress v praxi, protože jsem s radostí zjistil, že blízko kavárny (co by kamenem dohodil a kus se vrátil zpět) je neobsazený bod a v blízkosti dva další. Samozřejmě se mi zrovnka jak najust trojúhelník nepovedl, ale i I* byla překvapena, kde za budovou jisté státní instituce je socha.
A ještě jeden vrchol páteční den měl, ale bylo to dost o štěstí. To si tak chodím po centru města, dobíjím portály v Ingresu, propojuji tu a tam nějaký, když nám protistrana začala zabíra kašnu a blízké okolí - po deseti minutách z mé strany spíše defensivního stylu boje mi přišla hláška:
vitom: @Pelin hezka bitva ;-)
UPDATE 23.ledna 2015 10:30
Tři ze čtyř bodů jsem pro následující dvě hodiny (v době psaní původního příspěvku) dokázal uhájit, ale v tuto chvíli na mapce vidím, že část práce v Ingress šla vniveč. To už tak bývá.
Ostatně ani u pobočky P*, kde jsme měli "kafárnu" a kde jsem rozsvěcel portály za mojí stranu to nedopadlo nadlouho dobře - zůstala mi jen ta "utajená" socha, tedy jeden ze tří
Také jsem včera (= v pátek 22.1.2016) zkoušel plnit misi v Ingress na bývalém hřbitově, kde je na ploše 100x100 metrů asi dvanáct bodů, po mém odchodu jich bylo 10 potvrzeno v barvě zelené. Ale ten samý kluk(?) co mi sebral portály u "kafárny" se prošel i sem a alespoň některé mi "ožužlal"
úterý 19. ledna 2016
Přišla za tebou!
Manželka přijde domů a tam v kuchyni pije kávu cizí žena.
Začne křičet na manžela, ale muž jí povídá:
Začne křičet na manžela, ale muž jí povídá:
"Nekřič na mne, ta paní přišla za tebou."
Manželka odpoví: " Hej, ty kurevníku, za mnou? Vždyť ji vůbec neznám!
Vymysli si něco lepšího!"
Muž ji v klidu povídá: " Tak když ji neznáš, já vás tedy seznámím.
Je to žena tvého milence..."
Manželka odpoví: " Hej, ty kurevníku, za mnou? Vždyť ji vůbec neznám!
Vymysli si něco lepšího!"
Muž ji v klidu povídá: " Tak když ji neznáš, já vás tedy seznámím.
Je to žena tvého milence..."
pondělí 18. ledna 2016
Dodatek k: S.u.(p.)t. (2.)
Mnoho příběhů na tomto blogu si zaslouží pokračování, zvlášť, je-li to pokračování dobré.
A tak moje šílené ztrácení věcí z pátku, jež jsem jen zlehka popsal v příspěvku "Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (2.)" se ukázalo v mnoha případech jako "provozní slepota", kdy věci nehotové byly odloženy na hromádku věcí hotových, předmět A odložen nesmyslně v přihrádce B - něco jako: budík v ledničce. Našel jsem takhle kdeco...
Ale ty sluchátka,tak to je záhada. Já totiž nemám nejenom sluchátka, ale ani náhradní nasazovací gumičky, jež se na sluchátka navlékají v případě, že máte uši jinak tvarované. A to je bomba dnešního dne....
A tak moje šílené ztrácení věcí z pátku, jež jsem jen zlehka popsal v příspěvku "Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (2.)" se ukázalo v mnoha případech jako "provozní slepota", kdy věci nehotové byly odloženy na hromádku věcí hotových, předmět A odložen nesmyslně v přihrádce B - něco jako: budík v ledničce. Našel jsem takhle kdeco...
Ale ty sluchátka,tak to je záhada. Já totiž nemám nejenom sluchátka, ale ani náhradní nasazovací gumičky, jež se na sluchátka navlékají v případě, že máte uši jinak tvarované. A to je bomba dnešního dne....
neděle 17. ledna 2016
Takhle se to má dělat!
Dnes jsem si udělal výlet s kamarády (a hrou Ingress) výlet k jednomu polozapomenutému státnímu(?) hradu, jež je přes zimu uzavřen, ale to nám nevadilo.
Prošli jsme se, (zbořili pár portálů) a pak jsme se navzájem naprosto obyčejně zkoulovali v rámci boje se sněhovými koulemi.
Nikdy bych nevěřil, jak takováhle úplná maličkost mi může zvednout náladu. A to, že jsem při té příležitosti získal další hodnocení ve hře Ingress byla jen taková pomyslná třešinka na dortu. Stejnak jsem ji zjistil až později na mimořádném nedělním RVHP.
Prošli jsme se, (zbořili pár portálů) a pak jsme se navzájem naprosto obyčejně zkoulovali v rámci boje se sněhovými koulemi.
Nikdy bych nevěřil, jak takováhle úplná maličkost mi může zvednout náladu. A to, že jsem při té příležitosti získal další hodnocení ve hře Ingress byla jen taková pomyslná třešinka na dortu. Stejnak jsem ji zjistil až později na mimořádném nedělním RVHP.
pátek 15. ledna 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (2.)
Tentokrát jej píšu už v pátek a čas svítící u tohoto příspěvku je shodný s tím, kdy jsem jej začal psát.
Kamarádku I* vůbec nepotěším - vedle mi svítí notebook, jež je připojen do práce. Naštěstí je už asi hodinku hotovo, ale nějak nemám sílu ho vypnout. Ano tak dopadá upgrade jednoho našeho systému slíbeny na čtvrteční odpoledne, jež přišel ve čtvrtek v noci, tudíž jsem všechny operace musel dělat dnes, tedy v pátek. A samozřejmě až poté, co poslední kolega používající onen systém odešel domů
Jinak mám dojem, že mi hrabe, protože jsem dnes odpoledne vstoupil do své kanceláře s jedním vyplněným papírem, pak proběhla uklízečka a papír není. Jenže uklizečka kolem mého stolu jít nemohla, protože jsem svůj stůl hájil tělem. Tak kdo mi sakra ten papír snědl?? Dneska odpoledne jsem vůbec neustále něco hledal, ostatně prto jsem šel raději domů.
K dalším hledaným věcem patří i sluchátka k mému novému telefonu - prostě nejsou. A to si je nasazuji jen na cestu z domova do práce, tudíž by měly být na jednom ze dvou míst. Ale prostě nejsou...
Skutečně už potřebuji dovolenou, anebo...
Kamarádku I* vůbec nepotěším - vedle mi svítí notebook, jež je připojen do práce. Naštěstí je už asi hodinku hotovo, ale nějak nemám sílu ho vypnout. Ano tak dopadá upgrade jednoho našeho systému slíbeny na čtvrteční odpoledne, jež přišel ve čtvrtek v noci, tudíž jsem všechny operace musel dělat dnes, tedy v pátek. A samozřejmě až poté, co poslední kolega používající onen systém odešel domů
Jinak mám dojem, že mi hrabe, protože jsem dnes odpoledne vstoupil do své kanceláře s jedním vyplněným papírem, pak proběhla uklízečka a papír není. Jenže uklizečka kolem mého stolu jít nemohla, protože jsem svůj stůl hájil tělem. Tak kdo mi sakra ten papír snědl?? Dneska odpoledne jsem vůbec neustále něco hledal, ostatně prto jsem šel raději domů.
K dalším hledaným věcem patří i sluchátka k mému novému telefonu - prostě nejsou. A to si je nasazuji jen na cestu z domova do práce, tudíž by měly být na jednom ze dvou míst. Ale prostě nejsou...
Skutečně už potřebuji dovolenou, anebo...
středa 13. ledna 2016
Tohle je .... ústav!
Dovolím si mé pracoviště nazvat ústavem, protože po dnešku a včerejšku není možné jinak.
Včera brzy ráno přišla výzva, že se máme hlásit na školení jistého "frameworku" a první termín pro šestnáct lidí je hned zítra, takže se samozřejmě hledali příslušní blbečkové, které by to zajímalo a kteří by byli schopni přijet. Školení je povinné pro všechny a za 14 dnů se tam stihneme vystřídat všichni ze všech poboček...
Takový byl plán no a protože autobusy nejezdí zrovna tak, abych přijel přesně na začátek školení, musel jsem přijet o hodinu dříve. A zde se ukázala další stránka hry Ingress, protože mě aktuální nastavení portálů mojí strany vedlo do takových uliček a parčíků v blízkosti Pražského hradu, kde jsem ještě nikdy nebyl.
Školení dopadlo očekávatelně. Školitel se to, že nás bude školit dozvěděl v pondělí, takže celé pondělí a úterý se na nás připravoval a dopisoval poslední kapitolu do příručky, kterou jsme si mohli přivést na školení předtištěnou, abych měli nějaké materiály, do nichž si budeme dělat poznámku.
Jak dopadlo školení asi netřeba popisovati, po 30 minutách jsme lektora žádali, aby nám ukázal něco praktického, co mi, tzv. administrátoři (budeme mít povoleny dvě volby z tisíce možných) budeme moci dělat. Pak tam byli rušílci, kteří brzy pochopili, že to nechápou, a tak začali vyrušovat. Nepochopili, že ostatní, co ještě chápali, díky jejich rušení přestávají chápat a vnímat...
Bylo zcela samozřejmé, že já ze školení neuteču, jenže když školení skončilo a mě se podařilo se proplést budovou a vyběhnout ven, byl právě čas, aby mi ujel autobus domů. A další za 2 hodiny. Můžete hádat, co následovalo. Ano, Ingress :-)
Poskočil jsem na level 4, získal první tři medaile za hru poměrně rychle za sebou, tak ani nevím, která skočila jako první (potěšila medaile Trekker :-) ). Pokud mě někdo sledoval na mapce Ingressu, mohl mě nádherně stopovat, protože jsem šel prakticky v linii a vždy jsem něco provedl něco z těch mála akcí, co se zaznamenávají do logu. Samozřejmě protistrana si to nenechal líbit a mě pak hodinu po akci čekalo čtyřhodinové drnkání, jak mi to zkoušeli sabotovat. Do cílového místa jsem to stihl i s malou rezervou, takže to párek v rohlíku jistil (skvělý opožděný oběd, že?)
Update - pátek 15. ledna 2016- školení má na svědomí zřejmě negativní reakce takže bylo náhle jeho další konání konání přerušeno na neurčito. Takže v nadpisu uvedená věta platí dvojnásob.
Včera brzy ráno přišla výzva, že se máme hlásit na školení jistého "frameworku" a první termín pro šestnáct lidí je hned zítra, takže se samozřejmě hledali příslušní blbečkové, které by to zajímalo a kteří by byli schopni přijet. Školení je povinné pro všechny a za 14 dnů se tam stihneme vystřídat všichni ze všech poboček...
Takový byl plán no a protože autobusy nejezdí zrovna tak, abych přijel přesně na začátek školení, musel jsem přijet o hodinu dříve. A zde se ukázala další stránka hry Ingress, protože mě aktuální nastavení portálů mojí strany vedlo do takových uliček a parčíků v blízkosti Pražského hradu, kde jsem ještě nikdy nebyl.
Školení dopadlo očekávatelně. Školitel se to, že nás bude školit dozvěděl v pondělí, takže celé pondělí a úterý se na nás připravoval a dopisoval poslední kapitolu do příručky, kterou jsme si mohli přivést na školení předtištěnou, abych měli nějaké materiály, do nichž si budeme dělat poznámku.
Jak dopadlo školení asi netřeba popisovati, po 30 minutách jsme lektora žádali, aby nám ukázal něco praktického, co mi, tzv. administrátoři (budeme mít povoleny dvě volby z tisíce možných) budeme moci dělat. Pak tam byli rušílci, kteří brzy pochopili, že to nechápou, a tak začali vyrušovat. Nepochopili, že ostatní, co ještě chápali, díky jejich rušení přestávají chápat a vnímat...
Bylo zcela samozřejmé, že já ze školení neuteču, jenže když školení skončilo a mě se podařilo se proplést budovou a vyběhnout ven, byl právě čas, aby mi ujel autobus domů. A další za 2 hodiny. Můžete hádat, co následovalo. Ano, Ingress :-)
Poskočil jsem na level 4, získal první tři medaile za hru poměrně rychle za sebou, tak ani nevím, která skočila jako první (potěšila medaile Trekker :-) ). Pokud mě někdo sledoval na mapce Ingressu, mohl mě nádherně stopovat, protože jsem šel prakticky v linii a vždy jsem něco provedl něco z těch mála akcí, co se zaznamenávají do logu. Samozřejmě protistrana si to nenechal líbit a mě pak hodinu po akci čekalo čtyřhodinové drnkání, jak mi to zkoušeli sabotovat. Do cílového místa jsem to stihl i s malou rezervou, takže to párek v rohlíku jistil (skvělý opožděný oběd, že?)
Update - pátek 15. ledna 2016- školení má na svědomí zřejmě negativní reakce takže bylo náhle jeho další konání konání přerušeno na neurčito. Takže v nadpisu uvedená věta platí dvojnásob.
pondělí 11. ledna 2016
hra Ingress, den třetí
Je neděle večer a mě bolejí nožičky :-)
Aplikace Ingress mi počítá kilometry, které jsem nachodil (lze lehce podvádět, pokud bych jel autem nejvíce 14 km za hodinu, mám jich teď už 12 [update: ve středu 13.ledna večer už 22km] a něco málo bodů jsem už získal, ba i ten třetí level přeskočil.
Osobně jsem překvapen, že jsem se tak vybičoval k té chůzi, v té jsem si tak nevěřil. Ano, chodíval jsem do lesa v blízkosti mého domu, kratší tratě, ale v dost kopcovitém terénu, takže se to teoreticky vyrovnává. Jenže jsem nechodil denně, teď ale ano.
Každopádně jsem ve stavu, kdy jsem si ke hře Ingress musel najít stránky v češtině s tabulkami, co mohu na kterém levelu dosáhnout, protože se mi dnes několikrát nepovedlo propojit portály, ačkoliv bych přísahal, že jsem splnil všechny známé podmínky napsané v nápovědě Ingress a na stránkách Ingress mánia. Ale něco je prostě špatně...
Také začínám přemýšlet, kam až se hrou Ingress chci zajít. Dnes jsem v čase před skončení pobožnosti, na kterou šla mamka do kostela (směrem do kostela jezdí mamka s kamarádkami autobusem, zpět je vozím já), objel tři body na vzdáleném místě. Na videu Youtube jsem sledoval, jak kdosi zorganizoval výlet a udělal "pole" přes Atlantský oceán (to já ještě nemohu - měl jsem do dnešního rána dosah 625 metrů) což je slušný "masakr". Kamaráda Z* pro změnu nevidím večer u počítače, ale tam tuším i jiný důvod. A lepší...
Aplikace Ingress mi počítá kilometry, které jsem nachodil (lze lehce podvádět, pokud bych jel autem nejvíce 14 km za hodinu, mám jich teď už 12 [update: ve středu 13.ledna večer už 22km] a něco málo bodů jsem už získal, ba i ten třetí level přeskočil.
Osobně jsem překvapen, že jsem se tak vybičoval k té chůzi, v té jsem si tak nevěřil. Ano, chodíval jsem do lesa v blízkosti mého domu, kratší tratě, ale v dost kopcovitém terénu, takže se to teoreticky vyrovnává. Jenže jsem nechodil denně, teď ale ano.
Každopádně jsem ve stavu, kdy jsem si ke hře Ingress musel najít stránky v češtině s tabulkami, co mohu na kterém levelu dosáhnout, protože se mi dnes několikrát nepovedlo propojit portály, ačkoliv bych přísahal, že jsem splnil všechny známé podmínky napsané v nápovědě Ingress a na stránkách Ingress mánia. Ale něco je prostě špatně...
Také začínám přemýšlet, kam až se hrou Ingress chci zajít. Dnes jsem v čase před skončení pobožnosti, na kterou šla mamka do kostela (směrem do kostela jezdí mamka s kamarádkami autobusem, zpět je vozím já), objel tři body na vzdáleném místě. Na videu Youtube jsem sledoval, jak kdosi zorganizoval výlet a udělal "pole" přes Atlantský oceán (to já ještě nemohu - měl jsem do dnešního rána dosah 625 metrů) což je slušný "masakr". Kamaráda Z* pro změnu nevidím večer u počítače, ale tam tuším i jiný důvod. A lepší...
sobota 9. ledna 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne
Tak už opět sedím před počítačem a přemýšlím, jestli a jak něco psát do blogu na téma uplynulého týdne. Asi největší problém je to, že: "co Internet schvátí, již nikdy nelze vrátit zpátky" neb jsou různé věci na různých místech archivovány, ale taky čteny. (O přeposílání a parodování nemluvě, ale to snad u mých článečků nehrozí)
To čtení je tedy asi největší problém... A přitom to je stejný problém, když si v Cimrmanově hře "Hospoda na mítince" děd koupil hospodu, ale pak ho štvalo, že mu tam chodili lidi :-) Ano, kdybych psal blog jen pro cizí, tak je to jiné, než když píšete a přímo na blog reagují ti o nichž (sice skrytě) píšete, respektive v tomto konkrétním případě ti, kteří mě znají a v následujících odstavcích zjistí dvě věci.
První z nich je ta, že jsem v tomto týdnu jezdil na pobočky F*, P*, Q* každý den, tudíž má klasická práce opravdu stála. Tradicí v tomto týdnu byly nečekané poruchy. Na pobočce Q kvůli tomu, že jsem technika budující propoj nedonutil situaci proměřit. Osobně se na to chystám v úterý a běda mi, jestli zjistím to, co již dávno tuším - wifi propoj bude zarušen :-(
Druhá z nich je ta, že je mi jasné, že nebudu moci dodržet svůj slib a vzít si 14 dnů dovolené "hned teď", protože určitá práce, kterou umím jen já, není hotova. Kolegům jsem vrazil do ruky návod, ať se "to" naučí za chodu, neb se onen problém právě vyskytl a návod je psaný ve stylu "když to zahlásí A, udělej A1, když ne udělej B1" je měl navést. Nenavedl, neboť jsem s hrůzou zjistil, že tam chybí jeden bod, který já dělám automaticky. No jo, ale protože jsem si kdysi přečetl celý X-set stránkový návod, tak mi nepřišlo, že to podle zkráceného návodu na jedné A4 nejde udělat. A kdo za to může? No samozřejmě já, protože jsem onu zkráceninu na A4ce vytvářel já
Důsledek té první věci je ale pozitivní - měl jsem zajišťované obědy v kvalitní restauraci, kde mohu jíst i očima.
Teď v sobotu jsem přijel z RVHP, kde se nám stále nedaří uzavřít momentálně rozehranou sekvenci, dostáváme poměrně "po čuni"
To čtení je tedy asi největší problém... A přitom to je stejný problém, když si v Cimrmanově hře "Hospoda na mítince" děd koupil hospodu, ale pak ho štvalo, že mu tam chodili lidi :-) Ano, kdybych psal blog jen pro cizí, tak je to jiné, než když píšete a přímo na blog reagují ti o nichž (sice skrytě) píšete, respektive v tomto konkrétním případě ti, kteří mě znají a v následujících odstavcích zjistí dvě věci.
První z nich je ta, že jsem v tomto týdnu jezdil na pobočky F*, P*, Q* každý den, tudíž má klasická práce opravdu stála. Tradicí v tomto týdnu byly nečekané poruchy. Na pobočce Q kvůli tomu, že jsem technika budující propoj nedonutil situaci proměřit. Osobně se na to chystám v úterý a běda mi, jestli zjistím to, co již dávno tuším - wifi propoj bude zarušen :-(
Druhá z nich je ta, že je mi jasné, že nebudu moci dodržet svůj slib a vzít si 14 dnů dovolené "hned teď", protože určitá práce, kterou umím jen já, není hotova. Kolegům jsem vrazil do ruky návod, ať se "to" naučí za chodu, neb se onen problém právě vyskytl a návod je psaný ve stylu "když to zahlásí A, udělej A1, když ne udělej B1" je měl navést. Nenavedl, neboť jsem s hrůzou zjistil, že tam chybí jeden bod, který já dělám automaticky. No jo, ale protože jsem si kdysi přečetl celý X-set stránkový návod, tak mi nepřišlo, že to podle zkráceného návodu na jedné A4 nejde udělat. A kdo za to může? No samozřejmě já, protože jsem onu zkráceninu na A4ce vytvářel já
Důsledek té první věci je ale pozitivní - měl jsem zajišťované obědy v kvalitní restauraci, kde mohu jíst i očima.
Teď v sobotu jsem přijel z RVHP, kde se nám stále nedaří uzavřít momentálně rozehranou sekvenci, dostáváme poměrně "po čuni"
pátek 8. ledna 2016
hra Ingress
Dnes jsem začal hrát hru Ingress, což je outdoorová hra využívající tzv. augmented reality. Neboli česky - běhám kvůli ní venku a za pomoci mobilu se mi do skutečného světa domalovávají věci, které tam nejsou, tedy realita je o tyto věci rozšířena (augmentována).
Příběh hry:
Hra se hraje na mobilech s operačním systémem Android (a na Aplovském iOS), takže mě to donutilo jít si koupit chytrý telefon, ale hlavní důvod, proč jsem si ji vybral je ten, že mě to donutí se hýbat. Ano, dal jsem si pro letošní rok závazek, že budu chodit do přírody, ale třeba teď ve sněhu a později blátě to nepůjde tak hladce. A taky - mohu ji hrát i při chůzi/jízdě do práce na jednotlivé pobočky. I když...
Tím, že můj kamarád hraje za "žabičky" tedy za zelené alias Osvícené, bylo jasné, že další kamarádi se k této frakci přidají no a já nesměl(?) zůstat stát mimo. V okamžiku, kdy jsem si vybral stejnou frakci, jsem zjistil, že pobočky A* a B* jsou v oblasti, kterou ovládáme, ale že zbylé pobočky kam jezdím, tedy F* Q* a P* jsou v oblasti konkurence. Jenže navíc - dost silné konkurence, Tudíž žádná naděj, že bych sám mohl provést nějakou změnu, minimálně do doby, než naleveluji nějakou tu sílu...
První seznámení jsem měl již dříve, dnes došlo na první akci, kdy mě kolega z práce vytáhl mezi 15:30 - 16:00 na první oběhnutí portálů a musím konstatovat, že v centru města lze poměrně dobře dolevelovat, soudě podle toho, že mě 30 minut běhání v centru vykoplo na druhý level.
Napodruhé jsem šel doběhat centrum už sám v 17 hodin, a to jsem pochopil, že i tato "chodící" hra může být značně nebezpečná - namrzlé chodníky udělaly své a mě slušně podjížděly nohy i v nových zimních botách, jež mají být na slabou vrstvičku námrazy připravené. Ha, ha, ha :-(
Uvidíme, jak to bude pokračovar ...
Příběh hry:
Po světě se jednoho dne začala objevovat záhadná hmota (původně z dílny Niantic Laboratories) – XM, energie, která se hromadí kolem portálů – ty jsou u zajímavých míst jako například umění – street art, sochy, monumenty, architektonicky zajímavých místech, a podobně.Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ingress_(hra)
Portály na Zemi dodávají neznámí mimozemšťané (tzv. Shapers volně přeloženo jako Tvarovači). Hráči se pak dělí na skupiny – tzv. Osvícení (Enlightened), kteří věří, že nové technologie, která nám mimozemšťané nabízí, pozvednou lidskou rasu na novou úroveň. Proti nim stojí odpor (Resistance), kteří jsou konzervativní a brání se změnám – nechtějí nechat neznámé mimozemšťany jen tak působit na lidstvo. Tak začaly boje, obsazování portálů a jejich propojování do polí.
Hra se hraje na mobilech s operačním systémem Android (a na Aplovském iOS), takže mě to donutilo jít si koupit chytrý telefon, ale hlavní důvod, proč jsem si ji vybral je ten, že mě to donutí se hýbat. Ano, dal jsem si pro letošní rok závazek, že budu chodit do přírody, ale třeba teď ve sněhu a později blátě to nepůjde tak hladce. A taky - mohu ji hrát i při chůzi/jízdě do práce na jednotlivé pobočky. I když...
Tím, že můj kamarád hraje za "žabičky" tedy za zelené alias Osvícené, bylo jasné, že další kamarádi se k této frakci přidají no a já nesměl(?) zůstat stát mimo. V okamžiku, kdy jsem si vybral stejnou frakci, jsem zjistil, že pobočky A* a B* jsou v oblasti, kterou ovládáme, ale že zbylé pobočky kam jezdím, tedy F* Q* a P* jsou v oblasti konkurence. Jenže navíc - dost silné konkurence, Tudíž žádná naděj, že bych sám mohl provést nějakou změnu, minimálně do doby, než naleveluji nějakou tu sílu...
První seznámení jsem měl již dříve, dnes došlo na první akci, kdy mě kolega z práce vytáhl mezi 15:30 - 16:00 na první oběhnutí portálů a musím konstatovat, že v centru města lze poměrně dobře dolevelovat, soudě podle toho, že mě 30 minut běhání v centru vykoplo na druhý level.
Napodruhé jsem šel doběhat centrum už sám v 17 hodin, a to jsem pochopil, že i tato "chodící" hra může být značně nebezpečná - namrzlé chodníky udělaly své a mě slušně podjížděly nohy i v nových zimních botách, jež mají být na slabou vrstvičku námrazy připravené. Ha, ha, ha :-(
Uvidíme, jak to bude pokračovar ...
pondělí 4. ledna 2016
Zničené životní cíle :-(
- Když jsem se vdala a měla děti, zničily se mi všechny mé životní cíle...
- Jaké?
- Být svobodná a bezdětná...
- Jaké?
- Být svobodná a bezdětná...
neděle 3. ledna 2016
Silvestr 2015 v mém podání
A je to tu zas, sedím sám u počítače, pouštím si muziku typu dream, ambient - no prostě alternativní, či koukám na videjka, rolety stažené už bůhvíkolik hodin...Zdroj: můj příspěvek ze silvestra 2014, jež jsem napsal o silvestra 2014 o silvestru 2014 :-)
A bylo to tu zas, opět jsem po 21 hodině večerní seděl sám u počítače, pouštěl si muziku, leč tentokrát to byla "Hitparáda Rádia 1". Avšak nezměnil jsem se, na Rádiu 1 skutečně nehrají mainstream. Videjka jsem pro změnu vyměnil za hraní v autobusovém simulátoru OMSI, kde jsem objevil jednu klidnou a rychlou linku jedoucí část cesty po silnici dálničního typu. Leč jedna stálice zůstala - rolety jsem měl stažené už dost dlouho předtím, letos šly dolů už v 18 hodin....
Samozřejmě jsem se přesně o půlnoci lekl, když první macatá petarda mi bouchla pod okny (poněkud znavený soused si spletl směr odpalu), načež mi v simulátoru po dlouhé době naskočil nápis CRASH, tedy havárie...
Tímhle slovem bych mohl popsat i své dopolední pracovní výtvory, neboť se mi nedařilo dohnat nedodělky, respektive všechny nedodělky. Už den před silvestrem jsem dodělával kdeco, co bylo potřeba udělat, avšak na silvestra na mě vybylo to nejhorší. Mám docela zlost, protože mi poslední dobou přijde, že Microsoft dělá ze správců počítačů klikače, protože nám postupně s každou novou verzí strká klacky pod nohy a logon skripty jsou čím dál tím více nefunkční, A naopak se objevují ve správci políčka, kde se to, co nejde skriptem, dá naklikat...
Každopádně mě kamarád A*N* vytáhl spolu s kolegou Z* na pivko a já tam - jak je mojí tradicí posledních dní - po psychickém vyčerpání chvilkama usínal. Kluci si toho samozřejmě všimli a pro mě je to varování - prostě budu muset chodit spát včas a těmto stavům se vyhnout.
Tak, to byl můj letošní silvestr...
sobota 2. ledna 2016
Vánoce skončily,Velikonoce se blíží :-)
Ano ano, už polehounku očekávám, kdy začne letošní sada reklam na téma velikonoce. A netěším se na to...
Tématické videjko ale rád shlédnu :-)
Tématické videjko ale rád shlédnu :-)
pátek 1. ledna 2016
Tématicky slovně k Silvestru
Ve veliké kuráži vypadnou na Silvestra po půlnoci z hospůdky návštěvníci, měsíček svítí jako rybí oko a tak se začnou dohadovat.
„Je stříbrný!” prohlásil první.
„Ne, je zlatý!” odporuje druhý.
„Stříbrný - jen se pořádně podívej.”
„Podívej se ty - zlatý!”
Jde kolem třetí, tak ho zastaví.
„Pane,” škytne ten první, „řekněte nám, je ten měsíček zlatý, nebo stříbrný?”
„Který? Ten vpravo nebo ten vlevo?
Jdou dva na Nový rok ráno poněkud společensky unaveni z hospody domů, jeden si nese urnu s popelem tchyně. Mrzne, jen to praští, a taky to strašně klouže. Druhý chvíli bojuje s náledím a pak říká: „Hele Vincku, pieta nepieta, sypej.””
„Tak co, jak jsi prožil letošního Silvestra, kamaráde?”
„Ale... nejprve jsem nevěděl, kam mám jít a teď si zase nemohu vzpomenout, kde jsem byl.”
„Naše dcera se právě stala dospělou!” oznamuje otec před Vánocemi mámě.
„Proboha, jak se to stalo?”
„Otevřela šatník a vyhlásila, že si nemá na Silvestra co obléct!”
„Je stříbrný!” prohlásil první.
„Ne, je zlatý!” odporuje druhý.
„Stříbrný - jen se pořádně podívej.”
„Podívej se ty - zlatý!”
Jde kolem třetí, tak ho zastaví.
„Pane,” škytne ten první, „řekněte nám, je ten měsíček zlatý, nebo stříbrný?”
„Který? Ten vpravo nebo ten vlevo?
Jdou dva na Nový rok ráno poněkud společensky unaveni z hospody domů, jeden si nese urnu s popelem tchyně. Mrzne, jen to praští, a taky to strašně klouže. Druhý chvíli bojuje s náledím a pak říká: „Hele Vincku, pieta nepieta, sypej.””
„Tak co, jak jsi prožil letošního Silvestra, kamaráde?”
„Ale... nejprve jsem nevěděl, kam mám jít a teď si zase nemohu vzpomenout, kde jsem byl.”
„Naše dcera se právě stala dospělou!” oznamuje otec před Vánocemi mámě.
„Proboha, jak se to stalo?”
„Otevřela šatník a vyhlásila, že si nemá na Silvestra co obléct!”
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)