Hned v pondělí, 15 minut před koncem směny se prokázalo, že mít dva "silnoproudé" údržbáře je někdy málo, pokud je jeden nemocen a druhý má "modré pondělí". Po výpadku proudu snad v celém městě se totiž stalo očekávatelné - pobočka B* si po nahození proudu "shodila" hlavní jistič, takže nenajelo vůbec nic. No a pokud má onen zdravý údržbář vypnutý služební telefon, tak můžete hádat jak to dopadlo. Ředitelka a já jsme šli onen jistič nahodit tak, aby nás to nezabilo (tzn. posrážet všechny jističe v klasické skříni, aby při nahození hlavního nevznikaly ohromné jiskry)
A zatímco jsem opečovával serverovnu na B*, kolega šel opečovávat serverovnu na pobočce A*. Zde se až ve středu večer ukázalo, že to udělal blbě, protože nejprve nahodil "agenta" a až pak servery. Důsledek byl, že agent sice fungoval, ale protože neměl spojené cesty na síťový disk jednoho ze serverů, tak všechny úkoly směřované tímto směrem neudělal....
Takže se stalo očekávatelné, ve čtvrtek večer jsem na dálku z domova s klením počítal statistiky - skončil jsem ve 23 hodin, předtím jsem nuceně a hezky ručně synchronizoval databáze za agenta. A pokračovat budu v sobotu dopoledne, kdy "to" doladím do stavu, že nám nebude nikdo nadávat za to, že něco někomu dlužíme.
Kratince se vrátím ještě ke středě, kdy jsem odpoledne už musel odejít z kanceláře a jít vychladnout do chladné serverovny. To je tak, když kolegům o dva dny dříve řeknete "A" ale oni vás nevnímají a udělají si "mezinárodní" ostudu u jiných lidí. Chladnutí mi trvalo 20 minut...
Ale v pátek už bylo veseleji, když jsem totiž objížděl pobočky P* Q* F*, tak jsem sice měl poměrně hodně práce, ale zůstávaly mi drobné časové úseky, kdy jsem se mohl zastavit a hrcnout do sebe trochu čaje či kafe. Projevilo se to na pobočce Q*, kdy mě kolegyně oslovily s problémem, jež sice moc netížil, ale už byl dlouhodobý a mě až doteď nenapadalo, jak ho řešit. A teď mě něco probliklo hlavou, do minuty jsem ho měl vyřešeny a v druhé minutě již měly kolegyně prajednoduchý návod, který si samy dokázaly zreplikovat na další postižené dokumenty ve Wordu. Fakt miluji toho %#*#!, co vymyslel tak pitomý povinný vzor.
V pátek však byla vrcholem dne "kafárna" a tím, že se mi dařilo pracovně, ale i proto, že se mi přiblížila dovolená, jsem byl v dobré náladě a hlavně mi kamarádka I* nadhodila téma Ingressu, takže jsem vysvětlil určité základy a protože jsem do hry (ještě) zapálen, tak jsem o ní mluvil dost a dost. Samozřejmě jsem pak hovor otočil a nechal promlouvat kamarádku a její problémy. Téma se tak stočilo na sny a na meditativní cvičení.
A právě ta meditativní cvičení mě polekala, to musím říci, tedy spíše hláška "mě se moc nešlo/nechtělo vrátit". Před očima mi proběhl příběh kamaráda F*, jež o půlnoci meditoval s tehdy mladinkou Am* /a dalšími/ na louce, přičemž se mu z meditativního stavu nechtěla vrátit až tak, že neslyšela motorku, která jí projela okolo hlavy a to doslova... A pak i druhá příhoda se stejnou Am* o pár let později, kdy jsem meditaci vedl já. Ještě teď mě pálí odřené uši z těch 20 vteřin hrůzy, která mě tehdy uvnitř jímala, ale ti, co to sledovali zvnějšku pak řekli, že kromě lehké naléhavosti v mém hlase si nepovšimli ničeho zvláštního.
V čem je problém? Snad v tom, že v reálném životě prožíváte něco, co vás tíží/deptá a v meditaci je takový klid... Není nic snažšího, než si (např.) uvědomit, že máte potomka, který ještě nezačal samostatný život a ještě bude potřebovat pomoci. Mohu jen kvitovat, že u Am* to dospělo k okamžiku, kdy má svého nově narozeného potomka a velmi snadno se to u I* dá aplikovat na jejího potomka.
A na to by se měl každý člověk zaměřit - "NEJSEM NA SVĚTĚ SÁM - jiní potřebují pomoci, ale i já potřebuji pomoci (i když si to někdy nepřipouštím či si to neuvědomuji"
Poté jsem I* ukázal Ingress v praxi, protože jsem s radostí zjistil, že blízko kavárny (co by kamenem dohodil a kus se vrátil zpět) je neobsazený bod a v blízkosti dva další. Samozřejmě se mi zrovnka jak najust trojúhelník nepovedl, ale i I* byla překvapena, kde za budovou jisté státní instituce je socha.
A ještě jeden vrchol páteční den měl, ale bylo to dost o štěstí. To si tak chodím po centru města, dobíjím portály v Ingresu, propojuji tu a tam nějaký, když nám protistrana začala zabíra kašnu a blízké okolí - po deseti minutách z mé strany spíše defensivního stylu boje mi přišla hláška:
vitom: @Pelin hezka bitva ;-)
UPDATE 23.ledna 2015 10:30
Tři ze čtyř bodů jsem pro následující dvě hodiny (v době psaní původního příspěvku) dokázal uhájit, ale v tuto chvíli na mapce vidím, že část práce v Ingress šla vniveč. To už tak bývá.
Ostatně ani u pobočky P*, kde jsme měli "kafárnu" a kde jsem rozsvěcel portály za mojí stranu to nedopadlo nadlouho dobře - zůstala mi jen ta "utajená" socha, tedy jeden ze tří
Také jsem včera (= v pátek 22.1.2016) zkoušel plnit misi v Ingress na bývalém hřbitově, kde je na ploše 100x100 metrů asi dvanáct bodů, po mém odchodu jich bylo 10 potvrzeno v barvě zelené. Ale ten samý kluk(?) co mi sebral portály u "kafárny" se prošel i sem a alespoň některé mi "ožužlal"
