V pátek večer jsem jel za kamarádem a společně jsme spolu navštívili Food Fest a poté jsem jel v neděli zase domů...Takhle nějak bych rád shrnul svůj poslední víkend, ale nemohu - zrovna
V části trasy jsem jel s dopravcem Regijet a to jak autobusy, tak vlaky. A právě dění kolem vlaků mě dojímalo. Jak v Praze, tak v Pardubicích jsem se díval na tabule odjezdů a čekal, kdy k mému spoji přiskočí číslo nástupiště (a v Pardubicích i kolej). Beru, že když se kolem nádraží prohánějí vlaky s různými zpožděními, že plánování kam vlak zvládnu postavit jde docela těžce, ale zrovna v Praze vlak Regiojetu začínal a bylo jasné, že pojede načas, přesto až když zbývalo 15 minut do odjezdu a všechny vlaky na tabuli kolem vlaku už nástupiště měli vyznačeno, tak milostivě doskočilo i pro RegioJet. A skočilo na nástupiště, kde předtím dobře 45 minut nic nejelo (až možná na nějaký příjezd vlaku, co končí v Praze). Poté se utrhla většina lidí v hale, kde už bylo skoro neprůchodno a valila se na nástupiště, takže vznikaly menší zácy na jezdících schodech.
V Pardubicích to vypadalo stejně - všechny vlaky na Prahu odjížděly z druhého nástupiště. To milostivě na odjezdové tabuli milostivě naskočilo o něco dříve jak v Praze, ale kolej nedoskočila. To mi nevadilo - jestli přijede vlak na nástupiště zprava nebo zleva mi je jedno - žlutý vlak poznám a holt v tom horším případě udělám dva kroky navíc. Všechny, i zpožděné vlaky, skákali na kolej levou, vpravo neprojela ani myš na kolečkových bruslích. A když na tabuli vlevo naskočil vlak, co měl odjíždět až bůhvíkolik minut po našem odjezdu a lidi na nástupišti už byli nervózní, protože nádražní rozhlas nehlásil ani zpoždění našeho vlaku, tak náhle milostivě naskočila tabule na pravé koleji, přesně dvě minuty _PO_ pravidelném odjezdu našeho vlaku.
Ono vůbec vznikaly na tomto nástupišti dost špatné situace, protože na Prahu stihlo projet pět vlaků různých dopravců. Pár lidí vždy zkusilo nastoupit, ale 4/5 průvodčí okamžitě opět vyhodil - dopravci si vzájemně neuznávají jízdenky případně nechtějí posadit lidi na místa vyhrazená pro místenky. Což je podle mě absolutní blbost v případě, že jste na poslední zastávce před konečnou, takže už tak jako tak na dané sedačce nikdo sedět až na konečnou nebude......................
Ale teď ke snům - na jednu stranu za to může kamarád, který v pátek a v neděli dopoledne používal jako "pracovní" oděv trička z tábora spolku, jehož jméno se zde na blogu neyslovuje.
První ze snů (z pátku na sobotu) začal tím, že jsme se my, vedoucí tábora, sešli na tajňačku v nějakém domě, ale v podstatě po pár slovech jeden z nás řekl. "Hele STOP, nejsme tu sami" Podíval jsem se po něm, jak to jako zjistil, načež mi dotyčný ukázal úplně naježené chloupky na rukou a husí kůži. Nu což, řekl jsem si a odhadl, že nás někdo naposlouchává zvenku a jako první možnost zvolil dveře na zahradu. Otevírám je stylem "teta Kateřina[1]" a v parakotoulech proletím přes malou zahrádku až do jednoho z jejich koutů. A skutečně tu máme nezvaného posluchače, jímž je kluk co je v reálu ekonom spolku.
Já i on jsme se začali hádat na téma, kdo na koho (ne)vystřelil - já šiškou a on šípem, načež on provedl gesto a všichni mí spoluspiklenci s vyděšeným jekotem pozpátku vycouvávají na zahradu. Nemohl jsem si nevšimnout, že všichni mají jednotné boty z gumy(?) jen barevně nejsou všechny stejné. "Popředu, popředůůůů" volá N*, v čemž se jí pokusím vyhovět a sešlu kouzlo. Tím sen v posdstatě ihned skončil....
Druhý ze snů (ze soboty na neděli) je pro mě zmatečný, protože sice jsme v místě obyvklého tábořiště, ale panuje zde zmatek a zmar. Ono aby ne, když je právě v tuto chvíli snad polovina vedoucích pozatýkána přímo na táboře, policisté se tu ještě pohybují. "Co budeme dělat?" ptáme se navzájem já a ještě jeden z nezatčených vedoucích, ale výsledku se už přímo ve snu nedobereme, anebo si to nepamatuji.
Jsem sám zvědav, jak tohle v reálu dopadne, protože k "výbuchu" kuchařek se přidal "výbuch" druhého zdravotníka - podle nových předpisů nemůže být na táboře jen jeden jediný zdravotník, musí být dva (aby ten jeden měl garantovaný odpočinek dle zákoníku práce či co). A samozřejmě to musí být zdravotník "s papírem"...
[1] ... jakoby za dveřmi vybuchl granát - Zdeněk Jirotka, román Saturnin
